SNL - Seth MacFarlane, úvodní monolog

Dámy a pánové,
Seth MacFarlane. Děkuju moc. Jsem rád, že můžu uvádět SNL. Už jako dítě jsem
tuhle show miloval. Slíbil jsem si,
že pokud se mi někdy podaří tuhle show uvádět,
udělám jednu věc. Takže omluvte mě na chvíli... Prosím, Farrah Fawcett,
pojď se mnou na rande.

No, hádám, že tenhle
slib jsem si dal už dost dávno. Umím napodobovat hodně lidí
jako to dělám třeba v Griffinových. Díky, dobré vědět. A samozřejmě také ve filmu Ted. Ale jsem rád, že zde mohu být sám sebou
jako Seth MacFarlane, i když mě vlastně napodobování hlasů
dostalo tam, kde jsem dnes. "Jde ti to, mají tě rádi,
zatím v pohodě. Pokračuj, nedívej se na tu dámu
v první řadě s velkýma kozama.

Soustřeď se na monolog,
bude to v pořádku." "Vidím, že ses zaprodal
a děláš hlasy. Říkal jsi, že je dělat nebudeš a teď..." Ale no tak, je v tom víc než jen hlasy,
režíroval jsem Teda. "No jasně, protože spousta
režisérů uváděla SNL. Slyšel jsem, že příští týden
je tu Garry Marshall." "Nedělám hlasy, jen mluvím." "Ne ty, ty idiote.


To Seth dělá hlasy." "Proč si nehledíš svého?" "A proč ty si nehledíš
tvého velkého zadku?" Můžete se konečně přestat hádat? - "Nepleť se do toho, Briane."
- "Jo, tohle je soukromý rozhovor." "Hele, můžu se taky přidat?" - "Ne, Quagmire."
- "Ale no tak." "To je naše show.
Kdo si myslíš, že jsi?" - "No tak, jenom jednu větu."


- "Dobře, jen jednu." Jak můžete vidět,
tak ty hlasy v mojí hlavě pro mě představují jistý
psychologický problém. Jak moc je to špatné?
Možná to dokážu vysvětlit takto... Má hlava je plná hlasů, které nikdy nezmizí. Je tam kousek britského dítěte,
trochu mimozemšťana, možná i nějaký gay. Má hlava je plná hlasů, a doktoři neví proč.

Jednu chvíli jsem normálně
mluvící gentleman a pak najednou George Takei. "Když jsem veřejně prohlásil,
že jsem na kluky, nedovolili mi používat
kapitánovo nářadí." Má hlava je plná hlasů, zatímco předvádím svůj monolog. Z normální konverzace
se najednou stane starý pes Droopy.

"Víte co, když vidím Mitta
Romneyho, hned se naštvu." Má hlava je plná hlasů, a doktoři neví proč. Jednu chvíli jsem normálně
mluvící gentleman, a pak najednou Marty McFly. "Doktore, nemůžete jen tak vejít
do obchodu a koupit plutonium. Vy jste to ukradl?"

Má hlava je plná hlasů, jako bych byl v mlze. I když se snažím,
je těžké je neslyšet, a pak mluvím jako žabák Kermit. "Je skvělé být tady na Manhattanu,
jsem v New Yorku rád, až na všechny ty židy." Má hlava je plná hlasů, je to mé osobní peklo, ale dnes je to naprosto
v pořádku, protože tohle je SNL.

Čeká nás skvělá show,
přijde Frank Ocean. Hned jsme zpět.