Talk Show #1Scishow

Vítejte ve SciShow Talk Show, kde si povídáme o vědě. Dnes tu s námi je Emily Graslie z kanálu Brain Scoop. Pokusí se mě vyvést z míry nějakými kostmi, které přinesla ze Zoologického muzea a pak přijde zvířátko. Tak, pokus se mě vyvést z míry. Ukaž, co máš. Dej to sem. Tady to máš. Nechala jsem na tom cedulku, ale nemyslím si, že ti to pomůže. Je to...

malé. - Je to vydra? - Jsi blízko. To je nejbližší první tip, co jsi zatím měl. Vypadá to jako hlavička vydry. Je to... ale nemusí být... Vypadá to docela masožravě. Je to jako... Jak se říká těmhle zubům? Když má malé řezáky a velké špičáky? Jo, řezáky a špičáky. Ale jejich postavení vypadá povědomě.

Je charakteristické pro masožravá zvířata. I některá všežravá to tak mají. - Hádám, že tohle je všežravec. - Jo. - Je vodní? - Ne, úplný opak. Opak vody? Ale vždyť jsi říkala, že vydra je blízko! No... Blízký vydře je spíš z taxonomického hlediska. - Je to kočka? - Ne. Ne, na to je to moc dlouhé. Rád koukám, kam patří mozek. Musíš celý mozek vyndávat touhle dírkou?

Jo. Proto je to dlabátko tak malý, strčíš ho tam, zatočíš s ním, pak s tím zatřeseš jako s šejkrem a všechno vyteče. Do umyvadla. Stoprocentně jsi viděl video s tímhle zvířetem. Na YouTube. - Je to medojed? - Ano! Ano, je.

Já musela! Musela jsem to sem vzít! - Vy máte lebku medojeda? - Máme lebku medojeda! Čelist je tam napojena takovým hodně specifickým způsobem. - Ten kloub je extrémně pevný. - To je, a je hrozně těžké ho odstranit. - Rozebral jsem to a nejde to zpátky. - To nic. A díky tomu, že je tak pevný, jsou tak bojovní. - Můžeš vidět, že má naprosto zničené zuby. - To má z toho, že je medojed. Jsou schopní odehnat lvy od jejich úlovku, troufnou si i na bizona, útočí na lidi a klidně i na auta!

Já slyšel, že jdou po koulích. Tak z toho já strach nemám. - Já slyšel, že medojedi nějak ví o našich slabých místech. - Ježiš. Medojedům je to jedno. Je jim to jedno. Když jsou zraněni, začnou uvolňovat své anální žlázy, a tím se snaží odradit ostatní: "Hej, možná jsi mě dneska dostal, ale..."

"...ale já jsem se celej po...žlázoval a jsem celej od sekretů, tak si to radši rozmysli." Další zajímavostí je jejich mutualistický vztah s ptákem medozvěstka křiklavá, která má to nejlepší jméno ze všech zvířat Indicator indicator. Medozvěstka začne mávat ocasními pérky, aby přilákala pozornost většího masožravce nebo jiného zvířete, třeba medojeda, které pak následuje medozvěstku k včelímu úlu. Medozvěstka se neumí dostat do úlu, ale medojed tam vleze, pták dostane med a žijí přátelsky.

Do určité míry. Takže zvěstuje medojedům a ostatním zvířatům, kde je med. Skvělý. A teď je na řadě zvířátko. Jessi z Animal Wonders nám přinesla... ještěrku? - Tohle je Lokita, agama kočinčinská. - Ještě, že jsem neřekl leguán, - protože to není leguán. - Ne. Na to není dost velká, víc už neporoste, ale zato má docela dlouhý ocas. Její ocas je docela úžasný.

- Používá ho ke dvěma věcem, jednou z nich je plavání... - Protože je vodní ještěr. Jak rychle umějí agamy plavat? Představ si, že někde sedí a docela hluboce spí, a najednou nad ní přeletí dravec, který na ni vrhne stín, ve vteřině se probudí, i když je v hlubokém spánku, - díky tomu, že má šikovné parietální oko. - Ty máš na hlavě oko! - Páni! Já vám ho ukážu. - Co to...

- Vidíte ho? - Jo. - Je to taková bílá tečka. Je to takový malý senzor. Je to bílá tečka. A jestli chcete vidět to, co vidí tohle třetí oko, tak se koukejte do světla, zavřete oči a mávněte si před očima rukou. Vidíte ten stín? Takhle vidí to třetí oko. Takže se okamžitě se probudí a okamžitě začne utíkat, má na to dlouhé nohy se silnými drápky, Seběhne dolů po větvi a skočí do vody, kde dokáže zadržet dech až 25 minut.

A tam použije i ten svůj ocas, k pohybu po proudu nebo přes jezero, když se snaží před něčím utéct. To je ta nejúžasnější věc, co jsem kdy slyšela. - Páni, ty máš třetí oko. - To je neuvěřitelné. - Nelekneš se mě teď? - Má otevřený normální oči, takže... - Ví, co se děje. - Že nejsi pták. - "To je ruka, kámo." Jsou to vlastně počátky očních bulv. - Ani ne. - Jen malé tečky. - Takže to jsou jen malá zraková čidla. Kdyby náhodou nestihla utéct, může svého pronásledovatele praštit ocasem.

- Takže tenhle neupadá. - Ne. Nemůže... No, může o něj přijít, ale pak už nedoroste. A taky ho nemůže jen tak odlomit, musel by být odkousnutý. Můžete si na něj sáhnut. Je to hodně tvrdý ocas, hlavně na konci. - Je to jako bič. - Skoro jako umělý. - Páni. Jakoby plastový. - Tím bych nechtěla být praštěná.

- To ne, nechalo by to pěkný otok. - Chtěl by sis Lokitu podržet? - Jasně. - Uvidíš, jak má silné drápky. To má proto, že žije na stromech a musí se tam držet. - Drží se mojí ruky. - Vidíš, jak se drží? Je uzpůsobená k držení se. Nemusíš ji držet, ona se drží tebe. Napůl čekám, že bude mít křídla. Se všemi těmy zvláštnostmi a třetím okem. - Malej dráček. - Sáhni si, jak je na zádech měkká jako kůže, ale když si sáhnete pod její krk, je to mnohem jemnější. A všechny šupinky má zabarvené individuálně, skoro jako pixely v počítači.

- Je pixelová. - To je. - Koukneme se, jestli má hlad. - Paráda. - Čas na sváču. - Co jedí? - Jedí většinou maso. Především hmyz. V přirozených podmínkách jí i vegetaci, ale tahle na to moc není, nemá ráda zeleninu. Dnes jí zkusíme nabídnout moučného červa. - Ty já nemám ráda, sněz ho.

- "Co to je?" "Mňam, mňam." Ukázalo se, že ho chce sníst. Vypadal šťavnatě, že, Lokito? Chceš dalšího? Viděly jste ten jazyk? Slyším, jak to křupe. Má zuby? - Jo, má malinký zuby. - Malé zakrslé zoubky. Schované.

- "Co to je? Jídlo!" - "Mňam, mňam." Vypadal docela chutně. Hodná holka. - Chce podrbat. - Jo. - Líbí se ti to? Ani ne, co? - Je jí to fuk. Je jí fuk všechno, kromě červů. - A taky stínů při spaní. - Jo. Lokito, děkuji, že jsi přišla do SciShow. Děkuji, za sledování epizody SciShow Talk Show, děkuji Jessi z Animal Wonders, děkuji Emily za spolumoderování a uvidíme se příště!

Překlad: Atevi www.videacesky.cz