Tělo Emmetta Tilla

Následující video obsahuje záběry,
které mohou některé diváky rozrušit. Věřím, že celé Spojené státy
truchlí se mnou. A pokud smrt mého syna
může něco znamenat pro další nešťastné lidi
po celém světě, pak to, že zemřel jako hrdina, pro mě znamená mnohem víc
než samotná jeho smrt. Emmett Till, 14, byl unesen a zabit
za údajné obdivné hvízdnutí na manželku obviněného Roye Bryanta.

Nešlo jen o to, že našli jeho tělo
a že ho zavraždili, ale především byl brutálně,
brutálně zbitý. Když se jako obhájci díváme na zločiny, snažíme se sestavit obraz toho,
co se vlastně stalo. Chtělo to hodně nenávisti
a hodně vzteku, aby člověk spáchal takové násilí,
které bylo způsobeno Emmetu Tillovi. Být černým chlapcem
na americkém Jihu bylo nebezpečné. Obvinění, že Emmett Till si dovolil
společenskou interakci vůči bílé ženě, bylo přímým ohrožením rasového pořádku.

A myslím, že šok z jeho smrti byl znásoben její brutalitou. POHŘEB EMMETTA TILLA Emmettova matka se nedokázala
podřídit tehdejším konvencím a udělala něco docela pozoruhodného. Zvolila netradiční pohřeb
s otevřenou rakví, který byl středem pozornosti,
navštívený národním tiskem.

Aby bojovníci za občanská práva
a političtí lídři viděli, co se jejímu dítěti stalo. Pozvala Davida Jacksona z časopisu Jet, aby pořídil fotografie
toho zbitého dětského těla. A ty fotografie byly středem pozornosti. Časopis Jet byl publikací zaměřenou a vydávanou primárně
pro afroamerickou komunitu, ale snažil se poučit i zbytek populace o hrůzách segregace,
rasového násilí a lynčování na americkém Jihu.

Fotografie byly
opravdu náročné na zhlédnutí. Takový obraz, který běžně nevidíte. Alespoň ne mimo válečnou zónu
a rozhodně ne u dítěte. Jeho tvář byla groteskní. Viděli jste oči,
ale zbytek rysů byl nerozeznatelný. Až takové míře násilí byl podroben.

Přítomnost Emmettovy matky na fotkách
je velmi důležitá, protože je tichou svědkyní
šikany a násilí. Další fotografie,
které Emmettova matka poskytla, vyvolávají dojem
velmi slušného mladého chlapce, který se snaží
s každým dobře vycházet. Kontrast mladíka v košili s kravatou
a jeho zmrzačeného obličeje byl tak působivý,
že nenechal nikoho chladným. Mainstreamová média jako Look a Life
začala o této události také psát.

Stal se z toho problém,
na který byli dotazování politici. Snímky byly důvodem, proč bílé rodiny v ostatních částech země
už nemohly nečinně přihlížet. Ještě nikdy tato tichá bavlníková
komunita z Mississippi nezažila tolik publicity
a tolik vzrušení jako v posledních dnech. Téměř 200 z celkových
asi 600 obyvatel města se tlačilo v budově soudu,
aby se zúčastnilo slyšení. Máte v tomto případu nějaké důkazy?

Vím jen, že je to můj syn. - Jak dlouho tu budete?
- Než celý proces skončí. Bryant a jeho nevlastní bratr, J.W. Milam,
dnes stanuli před soudem. A nakonec, i když přiznali,
že chlapce unesli z domu, byli zproštěni obvinění. Fakt, že nikdo nebyl
za jeho vraždu odsouzen, a lehkost, s jakou vrazi
dokázali o spáchaném násilí mluvit, jen přilily olej do ohně.

Už nešlo jen o zabití chlapce. Odhalili dekádami hluboce zakořeněnou
nenávist, strach a vztek. Chlapec, čtrnáctiletý chlapec, byl zabit.
Brutálně. A naším cílem je,
aby tento chlapec, kterého zde vidíte na obrázku,
nezemřel zbytečně; aby si jeho případ všichni pamatovali
a aby se s tím něco udělalo! Tyto fotografie se staly hybnou silou v organizaci nové vlny odhodlání a odporu.

Brutální vražda Emmetta Tilla postrčila Rosu Parksovou
k zatvrzelejšímu aktivismu. Byla jednou z motivací
za jejím rozhodnutím nevzdat se
toho osudného sedadla v autobusu. Byl to okamžik zlomu
v podnícení a organizování hnutí za občanská práva v této zemi. Po neozbrojených černošských chlapcích
a mužích se střílí celé dekády. Je to manifestace toho samého domnělého
nebezpečí, které zabilo Emmetta Tilla.

Které zabilo tisíce lidí jiné barvy kůže
během éry lynčování. Videa a fotografie jsou důležitým nástrojem. Bez těchto důkazů by nám nikdo nevěřil násilí,
kterého jsme svědky. Je mi potěšením vidět vás tu všechny
sedět a stát po mém boku, protože jsem věděla hned,
jak se to všechno stalo, že to nebude boj,
který budu moct vést sama. Že to bude boj nás všech, bitva, co za mě povedou lidé a…

Nikdy bychom
v boji za lidská práva nepokročili, pokud bychom nedali
i okrajovým obětem tvář. Ten snímek v nás stále doznívá.
Stále má svou sílu. Stále vyjadřuje obrovskou bolest a úzkost velké části naší populace,
která nadále doufá v alespoň základní uznání jejich lidskosti. A já chci, abyste stáli při mně,
protože to bude bitva obrovská.

A pokud do ní půjdete se mnou,
já budu s vámi, protože já se nebojím.