Samuel Comroe o Tourettovu syndromu, pejscích a sexu

Když teď vcházím na pódium, myslím jen a jen na svou mámu. Před pár lety zemřela. Člověk si musí užívat,
protože život je krátkej. To si vždycky opakuju... pokaždé, než přijdu k mikrofonu. A můj táta je můj největší fanoušek. Hrozně mě podporuje a před každým
vystoupením mi pošle esemesku.

Dneska mi taky
asi před hodinou psal: "Ať se to povede. Užij si publikum." Díky. Jo. Jo. Tak jo, už stačí. Všichni jste jásali, a pak slyším
jedinýho chlápka, co řve: "Pojď." "Buď dobrej."

Jdeme na to. Jmenuju se
Samuel J. Comroe, rád vás vidím. Mám Tourettův syndrom. Proto mi
chvílema cuká hlava a dost mrkám. Je to roztomilý. Jděte do prdele,
je to roztomilý.. Je to k poňuchňání. Žiju s tím už 28 let
a je to pěkně divný. Vypadá to, jako bych
vám říkal nějaký tajemství. Ten tik mi slušně zatápí.

Spolubydlící nedávno přišel z práce
a já mu říkám: "Kámo... ...náš soused je mrtvej." "Tys ho zabil?" "Ne!" Ale má to i svý výhody. Jednou jsem se
díky tomu tiku dostal z poroty u soudu. Soudkyně ke mně přišla a zeptala se:
"Nejste rasista?" "Nejsem." "Urychleně odsud zmizte." Ani nevím, jak mi mohli
toho Touretta diagnostikovat.

Byl jsem tehdy ještě malej kluk. Jak to dospělý poznaj? Všechny děti hážou hlavou
a dělaj hovadiny. Já měl sice tiky,
ale kluk vedle mě kousal lidi. "Máš Tourettův syndrom."
"A co Timmy?" "Timmy je debil." "Co když někoho kousnu?"
"Tak budeš debil s Tourettem." Diagnostikovali mě.

Když mi bylo deset, rodiče mě poslali na tábor pro tureťáky. Tímhle by měl celej ten vtip končit. Ale fakt to existuje. Pro mě to byla novinka, protože jsem
poprvé viděl děti, který to maj taky. Bohužel jsem zjistil, že když sebou někdo jinej cukne, cukám sebou o to víc.

První den jsem seděl v kruhu
se stovkou dalších děcek. A kluk vedle
mě cuknul ramenem. Můj Tourette to viděl... a nechal se vyprovokovat. Tak jsem mu tam poslal hlavičku. A holka vedle něj
se do toho opřela celým tělem. Toho si všimli všichni ostatní,
a rozpoutalo se peklo. Děcka se tam válely po zemi a já fňukal:
"Proč nás sem poslali?"

Rodiče nás z dálky sledovali:
"Asi zkouší breakdance." "Šikulové." Jinak rád tancuju.
Hrozně mě to baví. Tančení je skvělý.
Pánové, když jdete do klubu, tancujete? Ten samej co na začátku:
"Jo, tancujem." Tančení mě fakt moc baví. Jestli netancujete, měli byste začít. Ženským se to líbí.


A když netančíte, působí to divně. Vypadáte jak úchyláci. Všichni to na parketu rozjížděj, a vy stojíte opodál a civíte... opřený zádama o zeď,
s půlkou obličeje zahalenou stínem. Nám je jasný, že očumujete zadky. Fuj! Tenhle zvuk slyším,
jen se na vás kouknu. Je to nechutný.

Každej, kdo neumí tancovat,
zvládne aspoň tohle. Sledujte mý nohy. Pošlu tam kombíčko.
No do prdele! Holky z toho šílej. "To bylo kombíčko?" Strašně rád tančím.
Mám hudbu v těle, cítím rytmus. Akorát hlava se mnou vždycky vyjebe. Mý tělo si to dává, ale moje hlava
je jak zlitá běloška, vždycky mimo rytmus.

Vy moc dobře víte, kdo jste. Mý tělo říká:
"Kotě, chceš jít ke mně domů?" A má hlava:
"Zajdem někam na koblihy!" "Koblihy bych si fakt dala." Nedávno jsem byl na jedný párty
a udělal jsem obrovskou chybu. Vzal jsem s sebou kámošku,
která se neumí chovat. Vždycky ztropí nějakou scénu. Já jsem pasivní.


Většinu věcí nechám plavat. Ona je agresivní.
Klidně se do vás pustí. Před náma stál týpek,
přes kterýho jsme neviděli, tak mu poklepala na rameno a řekla:
"Promiňte, pane... ...máte dost tlustý sklo." Řekla to nahlas.
Ten černoch se na nás otočil a řekl: "Spíš zatemněný, mrcho." Hned jsem byl na jeho straně.
"Hni se, mrcho. Má zatemněný sklo." Nedávno jsem se naučil skvělou věc.

Naučil jsem se dělat beatbox. Ale asi to dělám špatně. Protože mě to učil
můj debilní kámoš. Řekl mi, že beatbox spočívá v tom,
že opakujete: "Sulc a keks." "Sulc a keks." Pořád rychleji a rychleji. Až najednou beatboxujete. A pak mě vzal na jednu párty.

Bylo to tam plný gangsterů. Jeden týpek popadnul mikrák a spustil: "Teď vám předvedu rapovej freestyle." "Kdo tady umí beatbox?" A můj debilní kámoš se
ožralej z jednoho rohu ozval: "Zkuste Sama!" A já se ožralej ozval
z druhýho rohu: "S radostí!" Popadnul jsem mikrofon
a tři čtvrtě hoďky jsem jel: "Sulc a keks, sulc a keks,
sulc a keks, sulc a keks."

"Teď pořádnej beat!" "Sulc a keks,
sulc a keks a sulc a keks..." Ta párty byla převážně černošská. Najednou tam přišli policajti,
a když mě viděli, báli se o mě. Měl jsem na sobě tohle,
takže jsem vypadal jak figurína z výlohy. Šli přímo ke mně a zeptali se:
"Chlapče, jsi v pořádku?" Tak říkám: "Jo, jsem.


To jsou mí kamarádi." A policajt znova:
"Ne, teď vážně. Jsi v pořádku?" "Jo, fakt to jsou mí kámoši." "Jestli jsi v úzkých, dvakrát mrkni." "Sakra." "Musím to zadržet, nebo jsme v řiti." Můj černej kámoš stál vzadu
a úplně zpanikařil. "Utíkejte, zmrdi!
Jestli mrkne, jdem do lochu." Nedávno jsem se oženil.

Díky. Díky. Byli jsme spolu už deset let,
poznali jsme se na střední. Holky vždycky vzdychaj
a chlapi začnou: "Proč?" "Proč bys to dělal?" Jsme spolu už dlouho. A loni mi dala ultimátum. Řekla mi:
"Same, pojď sem..."

"Jsme spolu už hodně dlouho." "Jestli mě do tří měsíců nepožádáš o ruku, bude mezi náma konec." A já jsem chápal,
proč chce, abych to udělal. Chtěla, abych se pochlapil,
a udělal ráznej krok. Ale v duchu jsem si říkal: "Ty mrcho..." To bylo všechno.


Říkal jsem si jen: "Ty mrcho." Jestli ti musím do tří měsíců
dát najevo, jak moc tě miluju, když jsme spolu už tolik let, budou to tři nejhorší
měsíce v tvým životě. Sama sis o to řekla. O týden pozdějc jsem
si u večeře kleknul. Skoro přestala dýchat,
ale já si jen zavázal tkaničky. Rozvázaly se mi. Poslední dobou do mě hučí, že si mám pořídit
nový auto, ale to neudělám.

Jezdím ve starý popelnici,
ale má to svůj důvod. Mám to promyšlený. Protože mi za volantem
často bouchnou saze. A když jste takový nerváci,
nemůžete řídit naleštěný auto. To byste museli všechny pouštět,
protože si ho nechcete škrábnout. S mým vrakem si můžu jet,
jak se mi zlíbí. Jsem pán silnic!

Před týdnem mi jeden týpek vjel do cesty,
takže jsem mu to chtěl dát pěkně sežrat, aby věděl,
že si nemá dovolovat. Z okýnka jsem mu ukázal fakáče,
on mi ho vrátil. Vjel jsem mu tam, on mně taky.
Zastavili jsme, vystoupili ven z aut a on spustil: "Hele, kámo,
abych ti nepoškrábal káru." Tak říkám:
"Hele, kámo... já si ji klidně poškrábu sám." "Mně je to auto volný."

Ale nezdvořáky fakt nesnáším. Jestli na mě zatroubíte,
pojedu za váma až domů. To se prostě nedělá! Já se živím stand-upem.
Mám od šesti ráno do devíti večer volno. Klidně za váma budu jezdit sem a tam. Nebo pojedu schválně jako prase,
abyste na mě zatroubili, a já vás mohl pronásledovat. Nezdvořáky nemůžu vystát.


Vy jste celkově moc milý lidi, ale když vidím někoho,
kdo se neumí chovat, naštvu se i za ty,
kterejm to nevadí. Takže od teďka...
dneškem počínaje... když vám otevřu dveře, a vy mi za to nepoděkujete, zatáhnu vás zpátky dovnitř. Vadí mi spousta lidí.
Nemůžu vystát homofóby. Nechápu je.


Všichni bysme se měli mít rádi. Mám takovýho kámoše.
Když spolu jdem do kina, vždycky si někam sedne,
pak nechá jedno sedadlo volný a až na tom vedle můžu sedět já. Nevěděl jsem o tom. Takže když jsme spolu vyrazili poprvé,
sednul si sem a já hned vedle. A jeho reakce byla: "Ne." Myslel jsem, že si dělá srandu,
tak říkám: "Jo." Takhle jsme se dohadovali
a stěhovali po celým sálu.

To mi přišlo mnohem teplejší
než sedět vedle sebe. "Mohl jsem tě krmit Skittleskama,
a sledovat film." Jindy jdu do kina sám, protože nechci,
aby mi do toho někdo kecal: "Jak to dopadne?"
"Netuším. Taky jsem to neviděl." "Za deset minut ti to řeknu." Chci mít klid, takže jdu občas sám
a někdy vidím chlapy dělat to samý. Taky mezi sebou nechaj prázdný místo,
a to mě vytáčí. Takže teď dělám to, že si...

vždycky sednu mezi ně. A hladím je po zádech. "Kdo má hlad?"
Nakrmím je... To byl popcorn, kdybyste nevěděli. Hot dogy a tak... Dřív jsem chodil do kina dost často.
Hrozně jsem to žral. Ale už to nedělám.
Mám strach. Všude se střílí.


Mám z toho bobky. Člověk má kolikrát strach vyjít ven. Každej si myslí, že zná řešení.
Já taky. Jedinej způsob,
jak zabránit dalším útokům, je, že musíme
přestat prodávat zbraně... bělochům... se špatnejma účesama. Jinak se nic nezmění.
Viděli jste někdy fotku střelce? Vždycky šílenec s čírem...

Proč? Vždycky ho blejsknou
a má na hlavě nějakou šílenost. Pošahanej účes člověka změní. Když mi bylo deset,
máma mě vzala k holiči, vyholil mě mašinkou,
a málem jsem to tam postřílel. "S tímhle mám teď dva týdny žít?
Zapomeňte." Nebo zabijem tichý lidi.
To je druhá možnost. Jestli jste se dneska nesmáli,
smůla, musíte zemřít. Tak už to prostě chodí.


Tichý lidi jsou podezřelý. Kvákněte, ať vím,
co se vám honí hlavou. Potřebuju vědět, co si myslíte.
Když se někde střílí, vždycky zpovídaj souseda střelce.
A jak ho popisuje? Tichej, samotář, hleděl si svýho. Co nikdy neřekne? "Rád hrál flašku,
zbožňoval děvky a basket." S manželkou jsme si pořídili štěně. Ten chlap zas: "Proč?"

"Proč ty věci děláš?" Štěně do života prostě patří. Zásnuby, svatba, štěně, děti, rozvod, boj o štěně... "Děti si nech, ale štěně je moje." Vzal jsem si štěně z útulku. Tam štěňata rozdávaj
jak na běžícím pásu. Jel jsem do Burger Kingu a najednou
mi hodili okýnkem štěně do auta.

Od tý doby mám fenečku. Ale musím vám upřímně říct,
že hned jak jsem si ji vzal, onemocněla. Šel jsem s ní k veterináři
a stálo mě to 3 000 dolarů. Veterinář mi říkal, že ji můžu
do 30 dní vyměnit za jiný štěně. "Ale tohle není DVDčko z půjčovny,
já toho psa miluju." Zaplatil jsem to a říkám to,
protože pocházím z L.A. a jako malej jsem na ulici
viděl plno bezdomovců. A každej bezdomovec
měl vlastního psa.

Nikdy jsem nechápal,
kde ti bezdomovci všechny ty psy berou. Teď jsem ale přišel
s úplně novou teorií. Podle mě si jako bezdomovec
těžko jen tak najdete psa. Funguje to tak,
že jdete do útulku, chcete udělat dobrou věc, tak si adoptujete psa, ten pes onemocní, vy do něj nacpete
svý těžce vydělaný prachy...

a stane se z vás bezďák. A pak si toho psa necháte,
protože chcete trochu radosti. Pocházím z početné rodiny.
Mám pět sester, jednoho bratra. Táta nás vždycky učil, ať jsme
skromní a vděční za to, že jsme tady. To musíme učit i vlastní děti. Jelikož děti nemám,
vštěpuju to aspoň svýmu štěněti. Takže každou středu,
když jedem kolem útulku, ukážu na něj a řeknu: "Nezapomeň!"

"Páníček tě miluje." Když jsem si tu fenu bral, paní z útulku, která mi ji předávala,
mi řekla, že je to německý ovčák. "Mazec. Mám Komisaře Rexe." Mám ji už tři roky... a pořád je takhle prťavá.

Takže mi buď ta Filipínka lhala, nebo má moje fena
nemoc Benjamina Buttona. Ale fakt ji zbožňuju,
celej den s ní chodím po venku. Před pár týdny
jsem ji šel zase venčit a najednou vedle mě zastavil náklaďák. Týpek šlápnul na brzdu a říká:
"Hej, ty s tím psem... Co je to za plemeno?" Tak říkám: "Netuším."

"Měl to bejt německej ovčák." "Nikdy jsem takovýhleho psa neviděl." A on se pozastavil,
tak se ptám: "Proč?" "Protože mám taky takovýho." Sáhnul na sedadlo spolujezdce a vytáhnul psa, kterej vypadal úplně
stejně jako ten můj. V tu chvíli se mi obrátil svět naruby.

Čekal jsem, že až skloním pohled,
budu v ruce držet jen vodítko s obojkem. "Ty proklatej pouliční kouzelníku!" "Jdi s těma štěněčíma kouzlama do hajzlu." Máme tu nějaký dlouholetý partnery?
Jste spolu už dlouho? Jo. Kolik let? Chápu. Tuhle otázku už jsem položil milionkrát a většinou se chlap otočí jinam
a ženská odpoví za něj.

Ale tady udělali oba... Vůbec se na sebe nepodívali.
Rovnou se otočili pryč. Někam do dáli... Fakt dobrý. Pořád vám to klape v posteli? Nevím, proč jsem udělal zrovna tohle. Když odpoví každej jinak,
je to divný. Ona řekla: "Jo."


On: "No..." "Další otázku." Ptám se proto, že i když je mi teprv 28,
jsem se svou manželkou už 10 let. Sex má být agresivní,
vášnivej, akční. I když to tak třeba zrovna není,
v hlavě si ho tak pořád představuju. Víte, jak to myslím.
Pot... živočišnost... Ty rozerveš oblečení mně. Já ho rozervu tobě.

Jenže na to máme my naše
hadry až moc rádi. "Oba si sundáme oblečení, složíme ho
a pak uvidíme, jestli stíháme." Každej večer děláme takovou věc. Určitě to sami znáte. Noc co noc hrajeme tuhle hloupou hru, kterou sama vymyslela. Já si vždycky takhle lehnu. Ona si lehne vedle mě.

A hrajeme tu hloupou hru... kdy se já otočím na bok... a když na první dobrou zasunu... zašukáme si. A když se netrefím,
o druhej den to zkusím znova. To je celý. Taky chtěla,
abych byl v posteli agresivnější. Jsem hodně otevřený,
rád zkusím cokoliv.

Chtěla, abych se odvázal. Jsem totiž dost... Ale tenhle zvuk při tom nedělám. "Líbí se ti to, holka?"
"Jo." Tak jsem se trochu odvázal. Moc se jí to líbilo. "Jak tomu říkáš?" To tomu mám ještě dávat jméno?

Musel jsem přemejšlet za chodu. "Říkám tomu vlnobití." "Jééé, vlnobití." Do dvou minut jsem se udělal,
a ona úplně vyjela. "Co je? Tos nebyla nikdy v aquacentru? Tam ho taky zapnou na pět minut
a pak se patnáct minut čeká. Minutu nato jsem usnul a ona:
"A jak říkáš tomuhle?" "Líná řeka."

Nedávno se na mě naštvala. Byla fakticky vytočená. Protože při orgasmu
nedělám žádnej zvuk. Nevěděl jsem, že mám nějakej dělat. Nevěděl jsem, že se to očekává.
Že každej musí... Co děláte vy... Něco tvrďáckýho?
"Tumáš." Nevěděl jsem to,
ale když jsme to zase dělali, celou dobu jsem myslel na to,
že musím něco vymyslet.

Když jsem se udělal,
čekala, co ze mě vyleze. A já zpanikařil. Naklonil jsem se k ní... a zašeptal jsem: "Mise splněna." Taky... Taky mi říkala, že bych měl chodit
do posilky, tak jsem tam začal chodit.

Ale nedávám si tam moc do těla. Snažil jsem se, ale nějak mě to... Vždycky tam přijdu,
vypiju proteiňák a čekám, co bude. Postávám u automatu
a buduju figuru. Já dělám v posilce akorát tohle... Běhám na trenažéru,
protože mám lehký boky. Je to fajn pocit. Ale už tam moc nechodím, protože nesnáším,
jak tam chlapi furt řvou.

Není mi to příjemný. V klidu si běhám
a za mnou najednou někdo heká, tak začnu utíkat rychlejc. "Dneska ne, zmrde." Je to, jako by se mě
snažili vystrnadit z posilovny. To je postavený na hlavu. Už jsem taky zvedal činky,
a nikdy jsem u toho nehekal...

protože se umím ovládat. Když si jdu do banky uložit peníze... taky u toho nehlučím. "Jen tak dál!"
"Jo, makám na tom." Jestli chcete, abych se cítil blbě,
tak vám to vrátím i s úrokama. Před pár týdny jsem byl
v posilce a týpek zase jel... Postavil jsem se vedle něj
a vzal jsem si činky pro slečinky. On dělal:
A já si jel: "To je ale tíha!"

"To bolí!" Lil jsem na sebe proteiňák. "Fujky!" Úplně ho to vytočilo a spustil:
"Kámo, nech těch píčovin. Všem tady je to nepříjemný." Tak jsem se k němu
naklonil a zašeptal: "Mise splněna."

Díky moc za pozornost. Díky. Když jsem začal dělat stand-up,
Tourettův syndrom jsem nezmiňoval, protože jsem viděl několik
jiných komiků s nějakým postižením, a všichni je vždycky nálepkovali
na základě jejich postižení. A já jsem chtěl začínat bez nálepky. Chtěl jsem prostě
být vtipný stand-up komik. To je i teď můj hlavní cíl.


Chci být jedním z těch nej. VĚNOVÁNO PAMÁTCE
JAMIE COMROE Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz