Steve

Tohle už máme za sebou, ne? Mám plno práce
a zítra to musí být. Už jednou jsem posunul deadline, tak mohl bych mít pět minut pro sebe?
Prosím! Pět minut! To není jen pět minut,
ty prostě nechceš uklízet hovna! Já se nevyhýbám... fajn... - Haló?
- Je tam? To je pro tebe!


Pravděpodobně velmi naléhavé! Ale no tak! Není to fér,
prostě mě takhle obvinit z vyhýbání se... - Kdo je to?
- To je John. Kurva!
To jsem čekal. Hm, tak to asi musíš vzít! No tak, nedělej ze mě takovýho... Není fér teď začínat něco,
co nemám šanci dokončit. A ano, musím to vzít,
to dobře víš, pak budeme řešit... Johne!

Už to doslova balím... To mě nezajímá. Jsem kurevsky šťastnej,
že to zrovna balíš... Proč to rovnou neomotat
zasranou mašlí, ty spratku? Jde o to, že... Nezajímá mě, o co jde,
chci to tu mít okamžitě! Vřele ti doporučuji znovu se zamyslet - nad jiným způsobem obživy!
- Počkej... A taky bych ti radil
zmlknout, kurva!

Kávu! V životě jsem nepotkal nikoho, kdo by si termín "deadline"
vykládal laxněji. "Deadline" je hranice, před
kterou je všechno vynikající a po které jsme všichni mrtví. Já jsem mrtvej, oni jsou mrtví
a ty, synu, jsi absolutně mrtvej! Kam tohle patří, kurva? Ježíši!

Ne tak docela. Zdravím, já jsem Steve.
Bydlím dole. Máte chvilku? Zrovna nás trochu tlačí čas. Myslím, že od vás něco prosakuje. To je strašné, moc se omlouvám! Mohl bych na chvíli dál? Hm...

jistě.
Je tu trochu... pouklízím. - Kdo je to?
- Myslela jsem, že nemáš čas! No, když jinak nedáte! Když jsem včera přišel domů,
můj strop mi kapal do postele. Věděl jsem, že je něco špatně. Zvedl jsem oči,
uviděl vlhkou skvrnu na stropě a věděl jsem, že je něco špatně. To je příšerné. Moc se omlouvám. Zajímalo by mě, odkud to může téct.


Nic mě nenapadá. Hned zítra zavoláme instalatéra. Teď v neděli asi žádného neseženeme. Samozřejmě vám uhradíme
veškerou způsobenou škodu. Nedal byste si...
Ach... Vy už máte. Tak, kde přesně ta skvrna prosakuje?
Mohli bychom to určit konkrétněji. Jakou hudbu máte ráda? Vážně, Steve? Moje matrace je celá mokrá.

Jistě... no, nepůjdeme se dolů
podívat na ten váš strop? Tak můžeme určit,
odkud to prosakuje. To by bylo skvělé,
ale moje matka ještě spí. No, nedělejte si starosti, Steve. - Steve...
- Ano? Je půl šesté! Jste si jistý,
že vaše matka ještě spí? Ach ano, byla celou noc na rybách. Dostala se domů až časně zrána.

Kde se dá jít v Londýně na ryby? Nedá, a to je právě ono. Abyste mohla jít rybařit,
musíte vyjet z města. To je dlouhá cesta zpátky, to tedy ano. Velmi dlouhá cesta zpátky,
takže chápete, proč je unavená. Jistě. No, požádáme instalatéra,
aby pro jistotu zkontroloval všechno. - Máte ráda knihy?
- Ano. Ano, velmi.


A... instalatér všechno zkontroluje. Jaktože neznáme svoje sousedy? Chci říct, není legrační,
že je zapotřebí krize, abys poznal lidi,
co žijí ani ne tři stopy pod tebou? Ať tě ani nenapadne,
že mě zajímá tvůj názor, byla to jen řečnická otázka. Nestojím o odpověď,
tím spíš ne od tebe, ty sobeckej zmrde! A opravdu dobře ti radím nemluvit! - Já otevřu!


- Ach! Kurva! - Dobře, dobře... - Ukaž...
- Já to zvládnu! - Jasně, mám jít...
- Zvládnu otevřít dveře od bytu! A jelikož jsem včera zaplatila nájem,
je to tenhle měsíc stejně můj byt! Fajn. Dobře.
Půjdu dokončit... Zdravíčko! Je mi moc líto, nesnáším hádky,
ale musíme si promluvit. O co jde, Steve?

Instalatér odešel asi před hodinou. Říkal, že nikde
žádnou závadu nenašel. Ach, ne, voda je v pořádku.
Jak bych to řekl... Netuším,
jak to slušně zaobalit, nemůžeme raději... rapovat? Nebo raději hip hop, hm? Nemohu říct, že jsem plně
zasvěcen do hudby dnešní mládeže. Asi bych měl
jít raději dál, nemyslíte?

Ach! Myslím, že trochu čaje
by neškodilo. Takže, kterému z vás dvou filutů
připadalo jako dobrý nápad poslouchat celou noc
ten váš hip hop? Měli jste menší párty, že? Dobré mravy vyžadují alespoň
varování, když už ne pozvánku. - Steve...
- Vstávám v pět hodin! V pět! A když hudba ustane ve tři,
dělá to dvě hodiny spánku.

Dvě! Spali jsme včera u mé sestry.
Vrátili jsme se až ráno kvůli instalatérovi. Mrzí mě, jestli vás někdo budil,
ale my jsme to nebyli. Ach... tak jaké knihy máte ráda?
Já mám rád F. Scotta Fitzgeralda. Nenecháme to na jindy, Steve?
Vypadáte rozrušeně. Vůbec ne.
Dáme si ještě čaj a popovídáme si. Dobrá, Steve. Poslyšte... Včera v noci tu žádná hudba nehrála,
protože jsme tu včera v noci nebyli. - V pořádku?


- Ano. Není k vzteku, když vám
někdo zasedne vyhlédnuté místo, však víte, v autobuse,
nebo v kině, nebo tak? Ačkoli,
kdo by tyhle dny trávil uvnitř? Je hezky, i když pamatuji,
že loni touto dobou bylo lépe. Neříkáte si někdy prostě...
Srát na to, ne? Už vím, pojďme do kina.
Já to platím. Steve, jestli jste dopil,
měl byste asi už jít. Ještě ne úplně.

- Máte ráda pikniky, když je sluníčko?
- Ano, velice. Nechtěla byste na jeden jít? Obávám se, že to nepůjde. Mám nápad. Po obědě
se vykašleme na všechny povinnosti. Vezmu tě do kina. Platím. Omlouvám se. Byl jsem sobec,
ale už jsem tu práci dodělal. Takže ti to můžu vynahradit. To je od tebe milé.


Stačí mi moje knížka, ale díky. Chci s tebou něco podniknout.
Nějaké dobrodružství. Za půl hodiny jdu ven.
Mohla bych prostě mít pět minut pro sebe? Prosím! Jen pět minut! Koukni, nemyslím, že je od tebe moc fér... Nazdar parto! Tomuhle neuvěříte! Ten stupidní posranej pošťák
doručoval vaše dopisy do mé schránky. Ten tlustej dementní šmejd úplně ignoroval
jasně nadepsaná čísla bytu, a tak je ten zpocenej píčus
prostě svévolně házel, kam chtěl.

Myslím, že se někde stala chyba.
Steve, tyhle nejsou pro nás. Můžu jít dál? Včera večer byl v telce skvělý film.
Nevzpomenu si na název. Viděli jste ho? Já miluju filmy.
Jakých je pět vašich úplně top filmů? Můžu jít dál? ...jen se musím zbavit souseda.
Ahoj, kamaráde. Pošťák zvoní vždy dvakrát, že?

- Můžu jít dál?
- Steve! - Dáte mi můj dopis, prosím?
- Dobře. - Dáte mi i ten druhý, prosím?
- To je nezdvořilé. - Steve...
- Nějaká šance, že dostanu čaj? - Steve, já...
- Trochu nezdvořilé, ne? Nenabídnout svému milému,
ochotnému sousedovi zdola šálek čaje. - Steve!
- Čaj! Hned! Vezmi konvici
a udělej mi šálek zasranýho čaje!

Ty si sedni! Jeden hostitel,
jedna hostitelka a jeden nápadník. A ten telefon nebudeš potřebovat, protože si teď popovídáme z očí do očí. Dobře. Dobře, Steve. Tady je váš čaj. Proč si nesednete? Steve, dáte nám teď naši poštu? Ani jedna na cestu...

Žádná konvice!
Žádná zasraná sušenka! Proč nám kradete poštu, Steve? Proč bychom vám měli něco nabízet,
když vy nás okrádáte? Uvaříte čaj. Celou konvici, pro celou partu. A nachystáte k tomu talířek
se sušenkami, čokoládovými. A všichni řekneme: "Ale ne, neměl bych!",
a pak si každý jednu dáme. Já si dám čtyři.

Pak si pohladím břicho
a protočím oči nad vlastní chamtivostí. Pak se zasmějeme,
nastane chvilkové trapné ticho, podíváme se z okna a prohodíme slovo o počasí,
tak netypickém pro tuhle roční dobu. Dolijete mi čaj
a já řeknu: "Tak tedy dobrá." A pak budeme pomlouvat
všechny naše společné známé, abychom tak posílili
nezvratitelné pouto přátelství, které nás k sobě váže. Než odejdu, naplánujeme
konkrétní den přístího setkání, který pak dodržíme velmi zhruba,
ale na tom nezáleží, protože víme, že pravé přátelství
nemusíme udržovat pravidelnými schůzkami, ale přežívá díky silným základům,
na kterých stojí.

Až odejdu, zmíníte se
o mnoha mých kvalitách a o tom, jak jsem báječný přítel. A samozřejmě i o tom,
jak vás trápí, že žiju sám. Postavte vodu na čaj!