StoryCorps - Dva příběhy k 11. září 2001

BYLA TA PRAVÁ Karen Juday pracovala jako administrativní
asistentka ve firmě Cantor Fitzgerald ve 101. patře severní věže
Světového obchodního centra. Zahynula při útocích 11. září 2001. Její snoubenec Richard Pecorella
přišel do StoryCorps, aby na ni zavzpomínal. Hned, jak jsem se na ni podíval,
jsem věděl, že je ta pravá. Bylo to jako kouzlo,
nedokážu to popsat. Jí jsem to říct nemohl,
ale byl jsem znovu jako 15letý kluk, celý vykulený...

Ani jsem nevěděl,
co mám dělat nebo říkat. Zakopával jsem...
Jako bych to ani nebyl já. Už jsem nebyl ten typický
italský macho z Brooklynu. Když jsem poznal Karen,
uvolnil jsem se. Naučila mě trpělivosti,
býval jsem velmi netrpělivý. Byl jsem jedním z těch lidí,
co v autě stáhnou okýnko a řvou na ostatní řidiče,
když nejezdí podle jejich představ.

Karen mě umírnila,
ukázala mi, jak být k lidem vlídnější, rozmyslet si,
než začnu na někoho ječet. Tohle jsem si odnesl. Kromě doby,
kdy byla Karen v práci, snad nebyla chvíle,
kdy bychom nebyli spolu. Každé ráno se mnou jezdila
autem k mé kanceláři a odtamtud pokračovala metrem
jednu zastávku k Obchodnímu centru. Pracoval jsem v Brooklynu, takže jsem
měl z okna výhled přes East River.

Viděl jsem odtamtud na Dvojčata. Zrovna jsem na něčem pracoval,
když přišla jedna z mých kolegyň a říká: "Richarde, teď jsem slyšela,
že do Obchodního centra narazilo letadlo." Otočil jsem se a viděl,
jak budova hoří. A pak... jsem vzal svou kancelářskou židli
a mrštil jí do okna. Přivedli zdravotnici,
která mi dala lahev vody. Držel jsem tu lahev s vodou v ruce, ale ruka se mi třásla tak,
že mě voda celého postříkala.

Neudržel jsem v ruce ani lahev. Chybí mi její oči. Pro mě její oči zářily. Jeden den byly modré,
pak zase zelené, podle toho,
jak do nich dopadalo světlo. Karen, vždycky tě budu milovat. A znovu se setkáme.

Budu dělat všechno proto,
abych se tam za tebou dostal. StoryCorps by ráda pořídila alespoň jeden rozhovor
za každý život ztracený při útocích 11. září 2001. Překlad: LaBleue
www.videacesky.cz

JOHN A JOE John Vigiano starší, požárník v důchodu,
měl dva syny – Johna a Joea. John se stal hasičem jako jeho otec,
Joe byl policejním detektivem. 11. září 2001 John i Joe zemřeli
při útoku na Světové obchodní centrum. John Vigiano starší přišel do StoryCorps,
aby zavzpomínal na své syny. Každý rok bylo několik dní,
kdy jsme mohli vzít děti do práce. Joe to miloval. Byl to vždycky jeho narozeninový dárek,
že mohl strávit noc na hasičské stanici.

Mívali jsme i dort. Mí kolegové vždycky vzali
krabici od mléka a vystříhali z ní maketu budovy, dali ji nahoru na dort a zapálili. A potom Joeovi řekli, aby ji uhasil,
a on na ni vylil hrnek vody. Dort byl pak trochu zmáčený,
ale takhle to Joe chtěl. Joe pak začal chodit se slečnou,
jejíž otec byl policistou. Jednou přišel domů a říká:
"Půjdu dělat policejní testy."

Říkám mu: "Joe, vždyť je ti teprve 17!" A on: "No a co?" Zato můj syn John chtěl být
druhým Donaldem Trumpem. Chtěl vydělat milion dolarů
a postarat se o mámu a tátu. Ale v roce 1984 jsem onemocněl
rakovinou hrdla. John viděl, jak se o nás
naše jednotka starala. A řekl, že bude požárníkem. Říkám mu: "Děláš si legraci?

Hasiči přece nevydělávají
miliony dolarů. Jak si teď mám žít jako král?" Ale byl jsem velmi šťastný
a velmi hrdý. Můj táta býval taky u hasičů a jako první měl odznak s číslem 3436. A když se John stal požárníkem,
přidělili odznak jemu. Nosili ho jen dva lidé. Oba synové mi z práce vždycky volali.

John pokaždé volal kolem
půl čtvrté. Té noci, 10. září, jsme spolu pár minut mluvili. Řekl jsem mu: "Mám tě rád." A on odpověděl: "Já tebe taky." Ráno volal Joe a řekl, ať si zapnu televizi, že do Obchodního centra
narazilo letadlo.

Řekl: "Jedu po West Street.
Tentokrát je to velké." Řekl jsem: "Buď opatrný. Mám tě rád."
A on: "Taky tě mám rád." A to bylo všechno. Johna jsme měli 36 let, Joea 34 let. Paradoxně – odznak číslo 3436... Nemám žádná "co by, kdyby." Nezměnil bych nic.

Ne každý může říct, že poslední slova,
která řekl synovi nebo dceři, byla: "Mám tě rád." A že poslední slova, která od nich slyšel,
byla: "Mám tě rád." Díky tomu můžu v noci spát. StoryCorps by ráda pořídila alespoň jeden rozhovor
za každý život ztracený při útocích 11. září 2001. Překlad: LaBleue
www.videacesky.cz