Pandemic

Většinou hrajeme hry ve snaze
uniknout před opravdovým světem. Ale některé hry jsou tak zábavné,
že je hrajeme i přesto, že je jejich prostředí mnohem
děsivější než svět kolem nás. Hry, ve kterých jsou hráči
to jediné, co stojí mezi životem a ohavnou zkrvavenou
nechutnou smrtí. Dnes se ke mně připojí Robert Gifford,
Ed Brubaker a Morgan Webb a společně si zahrajeme hru,
ve které budeme zoufale bojovat o přežití. Umyjte si ruce a nasaďte si ochranné masky,
jdeme se pokusit zachránit svět před pandemií.

Pandemic je kooperativní hra,
v které se snažíme spolupracovat, neboť jsme členy speciálního
záchranného týmu se sídlem v Atlantě. Nejsme tým, který vás napadl. Pokud vás tedy nenapadl tým, který jsem
si právě vymyslel, společně žijící v dodávce na parkovišti naproti CDC. Naším cílem je cestovat po světě a lokálně
léčit nejrůznější nákazy a epidemie tak, aby se nerozšířily a nestala
se z nich globální pandemie. Takže jde nejen o chytrý název,
ale i o výstižný popis celé hry.

V každém tahu můžeme
provést čtyři akce. Mezi ty základní patří přesun
po hracím plánu a léčení nemocných. Mezi speciální akce
patří například vyvinutí léku nebo využití zvláštních
schopností jednotlivých postav. Poté následuje líznutí karet
z tohoto balíčku, který by nám měl pomoct, abychom zjistili,
kam se daná nemoc dál rozšíří. Prohrát můžete Pandemic
hned několika způsoby, ale vyhrát jen jediným.

Vyvinutím léku na všechny čtyři nemoci. Víte, jak jsem mluvil o tom
balíčku, který by nám měl pomáhat? Ten obsahuje mimo jiné
i nejnebezpečnější karty v celé hře. Karty epidemií. Tyto karty nám řeknou, kam se epidemie
šíří a jestli někde vypukla pandemie, která může zamořit celý svět
a zapřičinit naši porážku. Pandemic je nesmírně působivý, zábavný a neuvěřitelně těžký.

Ale prohrát tuto hru
je mnohem zábavnější než vyhrát spoustu jiných her. Uvidíme, jestli společně vyhrajeme,
nebo bude celé lidstvo zahubeno. Jdeme si zahrát Pandemic. Jmenuji se Morgan Webb
a moderuji pořad X-Play na televizní stanici G4. Jmenuji se Robert Gifford
a jsem majitelem společnosti Geek Chic, která vyrábí geekovský nábytek
a další doplňky pro geeky.

Jmenuji se Ed Brubaker
a píšu komiksy a scénáře. Dělám pro Marvel. Posledních
asi osm let píšu komiks Captain America. Před pár lety jsem napsal oblíbený
příběh Death of Captain America. Podle oficiálních pravidel hry začíná ten,
kdo byl naposledy nemocný. To je pro nás ale příliš přízemní. Promiň, Matte, jseš super,
ale mám lepší nápad. Kdo z nás prodělal
nejpříšernější nemoc? Zkuste si vzpomenout.

Já začnu. V roce 2009 jsem na PAX Prime
v Seattlu chytil prasečí chřipku. Shodou okolností jsem na PAX
taky chytil H1Nerd1 virus. Já ho taky chytla.
Na webových stránkách té události tehdy sledovali let,
který tu chřipku přivezl, ale i všechny lety,
které ji rozvezly dál. A já byla v jednom z těch letadel. Já taky.

- Takže my tři jsme měli PAX chřipku?
- Jo. Já měl v roce 1990 asi šest měsíců
opakovaně streptokoka. Vždycky mi bylo blbě,
šel jsem do nemocnice, kde mi na to předepsali léky, dva týdny mi bylo líp,
a pak jsem zase onemocněl. Nakonec jsem se jednou vzbudil
a z levého ucha mi sršel proud krve. - Asi začínáš.


- Souhlas. - Jo, vyhrál.
- Ed začíná. Jo, vyhrál jsem! Normálně bychom v tuhle chvíli lízali karty a zjišťovali,
v kterých městech se nemoci začínají šířit. Ale to by vás nebavilo. Takže jsme si to připravili předem. Počátečními zdroji infekce jsou
Miami, Londýn, Petrohrad a pár dalších menších
měst různě po světě.

Teď se vrhneme na role. Já jsem vědec,
Ed je výzkumník, - Robert je dispečer
a Morgan zdravotník. - Jsem healer! Jo, dobře ty. Všichni začínáme v Atlantě
a Ede, ty hraješ jako první. Můžeš vykonat čtyři akce.
Které to budou? NA ZAČÁTKU TAHU MŮŽE HRÁČ
PROVÉST CELKEM 4 AKCE NAPŘÍKLAD PŘESUN, LÉČENÍ NEMOCNÝCH
NEBO STAVBU VÝZKUMNÉ STANICE Můžeš jít do Miami.

- To můžu.
- Jeď radši busem. Klidně se můžeš svézt na oslovi. Takže půjdu sem a... - Kolik kostiček můžu odebrat?
- Jednu. - Jednu za každou akci? - Jo.
- Takže můžeš odebrat až tři. Dobře, já a Morgan jsme
tu hru ještě nikdy nehráli. Wil a Robert ji mají zmáknutou.

Právě kvůli té skvělé spolupráci
zkušených hráčů a začátečníků zbožňuju kooperativní hry. Teď odhalíme karty
a uvidíme, co přijde. PO PROVEDENÍ AKCÍ SI HRÁČ
DOBERE 2 HRACÍ KARTY Dostal jsi kartu události. KARTY UDÁLOSTÍ DODÁVAJÍ HRÁČI
UŽITEČNÉ SCHOPNOSTI A MOHOU BÝT ZAHRÁNY KDYKOLIV. LETECKOU PŘEPRAVOU MŮŽE HRÁČ PŘESUNOUT
KTEROUKOLIV FIGURKU DO LIBOVOLNÉHO MĚSTA.

Dobře, nechám si ji na později
a dolíznu si druhou kartu. - Bogotá.
- Tu si taky nechám. Dobře. KARTY S NÁZVY MĚST USNADŇUJÍ
HRÁČŮM POHYB PO HRACÍM PLÁNU A teď zjistíme, kam se rozšíří infekce.
Morgan, polož modrou kostičku na New York. - Nechce se mi.
- Dobře. Černou kostička dáme na Kalkatu,
která by měla být tady. A tvůj tah končí.
Roberte, hraješ. - Dobře, jsem dispečer, takže můžu přesunovat
ostatní, což by se teď mohlo hodit.

- Jo. Asi bych nejdřív posadil Morgan
na letadlo směr Londýn. Taky si myslím,
že bys měl Morgan poslat do světa. Jsem dispečer, takže posílám
ostatní tam, kam zrovna chtějí a kde jsou potřební. Dispečer a zdravotník
jsou skvělou kombinací. Robert může Morgan posílat tam,
kam potřebuje, což nám hodně ulehčí práci. A co ti přijde za karty? Jakarta.

A... Alžír. Jdeme šířit infekci.
Ede, nejdřív polož červenou na Soul. Sem. Líbí se mi, jak jsou nad městem.
Jako by se vznášely v atmosféře... - a čekaly, až začne pršet.
- Morgan, hraješ. Už se těším! První akcí vyčistím Londýn. Jakožto zdravotník může Morgan
zbavit město všech kostiček nemoci.

- Jsem dost hustá.
- Jo, jedinou akcí! Druhá akce, třetí akce. - A čtvrtá akce.
- Bože můj! - Páni. Dobrá práce.
- Jo, určitě vyhrajem. Naštěstí jsem zdravotník, což je taková hodně podpůrná role.
Můžou mě snadno posílat na různá místa a já tam léčím nemoci.
Pomáhám a jsem hustá... - Morgan, tobě přišla Manila.


- Manila. - Paráda.
- Tu máš. A taky epidemie! - Takže...
- Nezlobte se! KARTY EPIDEMIÍ ZVYŠUJÍ INFEKČNOST
A ZBŮSOBUJÍ ŠÍŘENÍ NÁKAZY DO DALŠÍCH MĚST STUPNICE INFEKCE URČUJE, KOLIK KARET
INFEKCE SI MUSÍ HRÁČ NA KONCI TAHU LÍZNOUT Pro všechny u obrazovek
tu mám jednu informaci. U Pandemicu se nastavuje obtížnost tím,
kolik karet epidemií si narafičíte do balíčku. V rámci snadné úrovně se tam
zamíchají jen dvě nebo tři karty epidemií.

Při legendární úrovni je v "nápomocném"
balíčku ukryto šest karet epidemií. - Hádejte, jakou hrajem úroveň.
- Legendární! Wil nám právě sdělil,
že hrajeme na legendární obtížnost. Takže jsme asi v háji. Nejdřív se posune žeton na stupnici
infekce o jedno pole vpravo. A teď nová nákaza,
tenhle mechanismus je skvělý. Podle mě jedna
z největších předností téhle hry. - Takže se stane něco ošklivýho?


- Ne, je to nádhera. V tomhle balíčku karet infekce
je každé město jednou. Vezmeme z něj spodní kartu a zjistíme, že se nákaza této
barvy rozšíří do Pekingu. Polož na Peking tři kostičky. Teď musíme ještě zvýšit nebezpečí. Vezmeme odhazovací hromádku. - Promícháme všechny karty.
- Jo, jasně, skvělý mechanismus... Ne, vážně, je to skvěle promyšlený.

Tahle hra má spoustu
skvělých vychytávek. - Dokud ti nehází klacky pod nohy.
- Přesně. Myslíte, že jsem je dostatečně zamíchal? - To se uvidí, až nějakou lízneš.
- Těch karet tam zatím není moc. Tyhle se vrátí sem
a to je zatím konec, jenže musíme ještě rozšířit infekci. - Takže...
- Snad to bude dobrý. Mexiko City.


Prosím, jednu kostičku na Mexiko. Už jsou na něm dvě a... Hlavně nelízni Peking. - Peking by se mi nelíbil.
- New York. Dobrý. Teď hraju já.
Jsem vědec, takže mi k vyvinutí léku
stačí čtyři karty stejné barvy... místo obvyklých pěti. POKUD JE VAŠE FIGURKA
VE MĚSTĚ S VÝZKUMNOU STANICÍ, MŮŽETE ODHODIT 5 KARET STEJNÉ
BARVY A VYVINOUT TAK LÉK NA DANOU NEMOC.

Takže jdu do Chicaga. Aspoň pozdravím své tamní kámoše.
"Ahoj, jak se všichni máte?" - Pak vyrazím do Mexika.
- Tam máš taky kámoše? "Neštvěte mě a myjte si ruce!" Dobrý, a pak skočím do Miami. Když jsme začali, dali jsme si za cíl
zbavit se nejdřív žluté nemoci. Hraješ, Ede. Takže já půjdu...


Předávání karet se počítá do akcí? Myslím, že...
Předání zkušeností se počítá jako akce. POKUD JSOU 2 HRÁČI VE STEJNÉM MĚSTĚ, MŮŽE PŘEDAT JEDEN HRÁČ DRUHÉMU
KARTU S NÁZVEM DANÉHO MĚSTA. Takže to máš za dvě akce. JAKOŽTO VÝZKUMNÍK MŮŽE ED
PŘEDÁVAT KARTY JAKÝCHKOLIV MĚST - Ještě jedna karta a budu mít plno.
- MAX. POČET KARET NA RUCE: 7 - A potom vyléčím tohle...
- Takže třetí akce. "Kámo, dal jsem tě do pucu."

Jsem výzkumník, takže můžu chodit
za ostatními a dávat jim karty. Říkali jsme si, že se ta žlutá
nemoc asi rychle rozšíří, takže jsme šli hlavně po ní. A následují další dvě karty. Čennaj v Indii. Ta bude někde tady, ne? To nevypadá moc dobře. - A Peking!


- Sakra! A máme tu pandemii! POKUD JSOU VE MĚSTĚ 3 KOSTIČKY
NEMOCI A MÁ SE PŘIDAT DALŚÍ, VYPUKNE MÍSTO TOHO PANDEMIE A DO KAŽDÉHO
SOUSEDÍCÍHO MĚSTA SE PŘIDÁ 1 KOSTIČKA. Takže jedna do Soulu,
jedna do Šanghaje... A teď se můžeme radovat,
protože to mohlo dopadnout mnohem hůř. A posuneme žeton. Jak jsem říkal,
tahle hra se dá prohrát mnoha způsoby. Třeba když se ukazatel pandemií posune
až dolů na tu krásnou lebku se zkříženými hnáty, což je univerzální symbol pro:
"Jste v pytli."

Značí, že se stane něco ošklivého. Pandemic je hodně nepředvídatelná hra. Jediná věc, kterou si může být
člověk při hraní Pandemicu naprosto jistý, je to, že ve chvíli, kdy si myslíte,
že máte vše pod kontrolou, se vám léčení nemocí rozsype
pod rukama jako domeček z karet. PRŮBĚZNÉ SKÓRE
VYVINUTÉ LÉKY: 0/4 PANDEMIE: 2 (MAX 8)
STUPNICE INFEKCE: 2 (MAX 4) - Takže dvě akce.

Tady to vyčistím.
- Můžeš zůstat u nemocných v Tokiu. Vyčistím to. - Je tu nádherně.
- Překrásně. Měl bych jít třetí akcí do Miami
a počkat tam na vás? - Aspoň budeš blíž ke stanici.
- Pravda. A tam prostě zůstanu. Co to děláš? Nejdřív se vydáš
na jih, a pak se hned vrátíš. - Chtěl se podívat do světa.
- Hele, hele... Chci si užívat tepla a sluníčka.


Co na tom nechápete? Podíváme se na další kartu.
Buď žlutá! Ne! Měla jsi být žlutá!
To neumíš poslouchat, ty k*ávo? Pomalu začíná přituhovat a člověk začne za chvíli
ty nemoci pojmenovávat. Mmm, tohle je ebola. A tamto je prasečí chřipka.
Modrá je rozhodně prasečí chřipka. Červená je ptačí chřipka. Černá jsou zombie,
ty přišly z Blízkého východu, ne?

Takhle to dopadá pokaždé,
když Pandemic hrajeme. Ať už hrajou zkušení hráči nebo začátečníci,
prostě začneme ty nemoci pojmenovávat. Nevím proč, ale červená
je vždycky ptačí chřipka. A stejně tak se vždycky
objeví zombie epidemie. Můžu si vzít ještě jednu kartu. - Jo!
- Boží. Ta se nám bude hodit. - Paráda.


- Všichni lidé na Zemi mají radost. V Čennaj vypukne pandemie. Jedna černá do Bangkoku
a jedna do Jakarty. Tomuhle se říká super
špatná průšvihová situace. Posunu počítadlo pandemií na dvojku. A teď... Kalkata! Teď se dobře dívejte. Z Čennaj do Dillí a Bangkoku. Počítá se to jako jedna,
nebo dvě pandemie?

- Protože původně to bylo...
- Tohle se počítá za dvě. - Dvě, dobře.
- Začali jsme v Kalkatě... a v ní to udeřilo podruhé,
takže za dvě. Jsme na tom fakt špatně. Ta dvojitá řetězová reakce, která vedla
k rozšíření zombie nákazy, nám dala co proto. Původně jsme byli na počítadle pandemií
na jedničce, a najednou jsme šli na čtyřku. A to během jediného
zdrcujícího kola. Stačí osm pandemií a prohráli jsme.

Takže jsme nejdřív byli
z 90 % v bezpečí před porážkou, a potom už na půli cesty k porážce.
Během jednoho kola. Hru můžeme prohrát také tehdy,
když nám dojdou kostičky. - Děláš si srandu?
- Kostičky představují nemocné lidi. Nebo zombíky, takže... Možná to tak nevypadá, ale je možné,
že nám dojdou černé kostičky, takže... Ta hra ti dokáže dost zavařit. - Jo.


- Je to nejtěžší hra na světě. - Z toho počtu měst se třema kostičkama
se mi dělá špatně. - Tohle je nebezpečný. Ta řetězová pandemie nabourala
veškeré naše protinákazové plány. Museli jsme se stáhnout a snažit se
za každou cenu zastavit šíření nákaz. Musím přiznat,
že to s námi vypadá bledě. Já odhodím tuhle kartu, abych mohl letět
do Chartúmu a odstranit z něj jednu kostičku. Takže letím do Chartúmu. Teoreticky by mohly přijít dobré karty. - Co takhle další epidemie?


- To není vůbec dobrý. - Ani zdaleka.
- Ublinknul jsem si z toho do pusy. Bože můj, stupnice infekce je
už na trojce, vážení. Takže budeme otáčet
každé kolo tři karty infekce. Přišlo mi, že nám to jde výborně. Dokud mě Wil neinformoval
o tom, že ve skutečnosti prohráváme. PRŮBĚZNÉ SKÓRE
VYVINUTÉ LÉKY: 0/4 PANDEMIE: 5 (MAX 8)
STUPNICE INFEKCE: 3 (MAX 4) Teď je to takový všelijaký.

Možná bych
tě měl poslat na druhou stranu zeměkoule. V pořádku, do toho. Myslím, že jsem
jediná, kdo to tam může ukočírovat. Zrovna jsem chtěl říct, že je taková
Florence Nightingalová zombie nákazy. - Jo, asi jo.
- To slýchám často. Nebo Tyfová Mary.
Nejsem si jistej. - Beru Forest. - Ale Morgan má pravdu.
Pokud tenhle tah přežijeme, může vyčistit Bangkok i Kalkatu. - Jo.
- Jo. V příštím tahu.


Pokud se jí do toho teda chce. Je to lákavé, protože tam jsem
a nejradši bych ty kostičky někam zahodila. - Koukám, že je nemáš ráda.
- Nesnáším je. Do role zdravotnice
ses vžila vážně bravurně. Chtěla bych jen léčit. Nicméně bychom měli myslet dopředu
a snažit se vyvinout lék na nějakou nemoc. Sice to jsou jen dřevěné kostičky,
ale člověku na nich záleží. Morgan z toho byla úplně v koncích.
Nevěděla, kam dřív skočit. Mrzelo ji, že nemůže o políčko dál,
aby zachránila obyvatele dalšího města.

První akcí to tady vyčistím.
To je bez debat. Blbý je, že se pak nedostanu
zpátky do Ho Či Minova města. Dva, tři... Teď můžeš do Hong Kongu nebo... Každopádně budeš jedno
políčko od města, ve kterém jsi chtěla být. Ale já tě tam můžu
ve svém tahu poslat. Jestli na tvůj tah ještě dojde. To už nejsi optimista?


Co se s tebou stalo? Ještě před chvílí jsme vyhrávali. Jakožto výzkumník
tu vidím jeden zásadní problém. Nevěřím, že přežijeme další tři tahy. Pokaždé, když jsme
měli otáčet kartu, báli jsme se,
že přijde další epidemie. Člověku se při otáčení karty
ten strach se mu pomalu vžírá do mozku. Dobrý. Dobrá, dobrá, dobrá.


Buď dobrá! Tu si můžeš nechat. - Mám jich už sedm.
- Takže pak musíš jednu odhodit. A Bangkok. MORGAN MÁ DOST KARET NA TO,
ABY VYVINULA LÉK NA ČERVENOU NEMOC Tuhle si nechám,
protože jsme až po krk ve sr*čkách. Teda v loji. Ne, tohle jsou vážně sr*čky. Jsme v pořádných sr*čkách.


To se jinak říct nedá. Nevypadá to s náma dobře. Jsme jako tým,
co prohrává o čtyři góly pět minut před koncem třetí třetiny, a navíc jsme Los Angeles Kings. Jsem na tahu,
takže udělám raz, dva, tři! A máme lék na zombie! Odteď může kdokoliv, kdo bude ve městě
s černou kostičkou, udělat to, co dělá
celou dobu Morgan.

A pokud se takhle zbavíme všech
černých kostiček, bude nemoc vymýcena, což znamená, že když
otočíme černou kartu, nijak nám neublíží. JAKMILE JE VYVINUT LÉK
A ODSTRANĚNY VŠECHNY KOSTIČKY NEMOCI, OTOČENÉ KARTY
TÉTO BARVY NEMAJÍ ŽÁDNÝ EFEKT Ty máš tu výhodu,
že v jakémkoliv městě, kterým projdeš, - odstraníš veškeré kostičky.


- Nekecej! Ale jen černý, co? - Jo, jenom černý.
- Z Florence Nightingale se stal Ježíš. Nejlepší hra ze všech! Zbývá mi jedna akce... Wil šel do Miami, takže bys mě
mohl potom... Ne, to nemá smysl. Já se tam dostanu sám. Jo, dojdeš tam klidně po svých. - To je boží.


- Jsem taky Ježíš. Byl Ježíš už někdy v Miami? - Tohle se nevyvíjí...
- Zeptáme se mormonů. - Asi záleží, koho se zeptáš.
- Jo. To je otázka za všechny prachy. V Miami je hodně Jesúsů. - Jesúsů?
- Promiňte, neměl jsem. PRŮBĚZNÉ SKÓRE
VYVINUTÉ LÉKY: 1/4 PANDEMIE 5 (MAX 8)
STUPNICE INFEKCE 3 (MAX 4) Asi bych měl poslat Morgan
k výzkumné stanici, ne?

- Morgan, chce se ti tam?
- Moc ráda poletím. Vypadá to tam skvěle. Teď se chystám... vyvinout lék.
V rukou držím lék na červenou nemoc. Lidé po mně budou pojmenovávat děti,
protože zastavím celosvětovou pohromu. Já bych asi měl jít do Santiaga
a pokusit se tam něco udělat. - Souhlas.
- Dobře. Takže raz, dva, tři.

A odstraním kostičku ze Santiaga. - Dobře.
- Radši se nedívejte. Vážně mě mrzí, že se to stalo. - No tak! - Dokonce se točí.
- Přesně. Vysmívá se nám. Karto, proč musíš být taková? - Tak jo, jdem na to.
- Ještě že máš dost karet na míchání. Stupnice infekce jde nahoru. Bereme kartu zespodu balíčku,
kde se nachází italský Milán.

Když jich je tolik, udělám tohle. Tři, že jo?
Bála jsem se, že kývneš. Tak jo, než mě začnete nesnášet, chci připomenout,
že jde v podstatě o Robertův tah. - Tak jo, můžem?
- Jasně. - Jo. Chartúm. Dobře. - Jenom jedna?


- Jo. - Dobrý. Londýn. - Bože...
- Ne, ne, ne! Ne, teď se to rozleze úplně všude. - Došly nám modré.
- Takže jsme prohráli. - Z Madridu do Londýna.
- Myslím, že jsme na lebce. Prohráli jsme dvěma způsoby najednou. Došli jsme na konec ukazatele pandemií
a zároveň jsme prohráli kvůli jaký nákaze? Prasečí chřipce?

Vypadalo to celkem nadějně,
ke konci nám chodily dobré karty. Měli jsme i léky
a těšili jsme se, že vyhrajem. A pak jsme to naprosto projeli. Zombie apokalypsy už se nebojím,
i když to na nás dost dlouho zkoušela. Zombíkům jsme dali pěkně na kokos. Ale prasečí chřipka nás převezla. Vážení, dělali jsme,
co bylo v našich silách. Snažili jsme se všechny zachránit
před zas*anou prasečí chřipkou.

- Zombíky jsme zastavili.
- Ale na prasečí chřipku prostě nevyzraješ. Jo, byla nad naše síly. Vy, co jste se v roce 2009 účastnili
PAX Prime, tohle je vaše vina! Dobrá, pojďme se odebrat
na gauč poražených. Pandemicu, ty si jdi dolů ke zdi vítězů.
A moc nemachruj. - Snažili jsme se.
- Vysvětli to všem těm lidem. - Těm, který Robert zabil?
- Hej! - Klídek, klídek.

Zabili jsme je
společnými silami. - Ale v tvém tahu. Z toho se nevykecáš. - Jen bych rád připomněl...
- Že nemáš rád lidi a že si to zasloužili? Ne, chci jen připomenout,
že jsme se i přes prohru skvěle bavili. - To je fakt.
- Bylo to boží. Ale ta hra se bavila asi ještě líp. - Zeptám se...
- Nebo myslíš, že ne? Zeptám se jí, až si s ní
půjdu dolů pokecat. Ale nejdřív jí jednu vrazím.

Poslyšte, z našeho pořadu
neodejde nikdo s prázdnou. To je jedna z hlavních zásad TableTopu,
takže pro vás mám cenu útěchy. Do vody jsem vám dal dýmějový mor. - Ty jsi hodný.
- Já vím! - Myslíš na všechno.
- Já vím. Nemám to nateklý? Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz