Proč je zívání nakažlivé?

TED Ed
Výuka hodná sdílení Zííív... Promiňte mi. Už jste někdy zívli,
protože někdo jiný zívl? Nejste nijak zvlášť unavení, přesto se vaše pusa najednou
óóóbrovsky óóótevře a vy... aaah... zívnete. Tento fenomenón je znám
jako nakažlivé zívání.

Ačkoli vědci stále přesně neví,
proč se tak děje, existuje množství hypotéz,
které jsou aktuálně zkoumány. Podívejme se na pár těch
nejzmiňovanějších. Nejprve začneme se dvěma
fyziologickými hypotézami a poté se podíváme
na ty psychologické. Naše první fyziologická
hypotéza tvrdí, že nakažlivé zívání spouští
konkrétní podnět. Počáteční zívnutí.

Celý princip se nazývá
Pevný vzorec chování. O Pevném vzorci chování
uvažujte jako o reflexu. Vy zívnete,
já musím zívnout. Je to podobné domino efektu. Zívnutí jednoho člověka
spustí zívnutí druhého, který zívání sleduje. Jakmile je tento reflex spuštěn,
musí být dokončen. Zkoušeli jste někdy přestat
uprostřed zívání?

Prááákticky nemožné... Další fyziologická
hypotéza je známa jako Nevědomé mimikry nebo také Efekt chameleona. Ten nastane, když napodobíte něčí chování,
aniž byste si to uvědomili. Přesné a neúmyslné
imitování určitého pohybu. Lidé tíhnou k napodobování
výrazů a póz duhých.

Pokud sedíte naproti někomu,
kdo má má nohu přes nohu, můžete tak udělat i vy. Tato hypotéza naznačuje, že zíváme tehdy, pokud vidíme
zívnout někoho jiného, protože nevědomě napodobujeme
jeho nebo její chování. Vědci věří, že Efekt
chameleona je umožněn díky speciální sadě neuronů,
které se označují jako zrcadlové. Zrcadlové neurony
patří mezi mozkové buňky, které reagují identicky,
když sami něco uděláme stejně jako když pouze pozorujeme
totožné chování u někoho jiného.

Tyto neurony jsou důležité
pro učení a sebeuvědomění. Například sledováním někoho,
jak dělá něco fyzického, jako pletení nebo nanášení rtěnky, vám pomůže tyto činnosti
dělat přesněji. Neurozobrazovací studie,
které využívají fMRI, funkční magnetickou rezonanci, ukazují, že když někoho vidíme
nebo dokonce jen slyšíme zívat, tak specifická část mozku
ukrývající tyto neurony má tendenci se rozzářit.

Což nás pak nutí reagovat
totožnou akcí. Zívnutím! Naše psychologické hypotézy
taktéž zahrnují práci těchto neuronů. Budeme je nazývat
empatické zívnutí. Empatie je schopnost porozumět tomu,
co někdo jiný cítí a těchto emocí se účastnit.

Stěžejní schopnost pro společenská
zvířata, jako například nás. Nedávno... neurovědci zjistili,
že podmnožina zrcadlových neuronů nám dovoluje mnohem hlouběji
souznít s emocemi ostatních. Vědci objevili tuto empatickou
reakci na zívání během toho, co testovali
první zmíněnou hypotézu: Pevný vzorec chování.

Studie byla provedena,
aby ukázala, zda psi spustí zívací reflex
při pouhém zvuku lidského zívnutí. Zatímco studie
tuto domněku potvrdila, vědci našli ještě jednu zajímavost. Psi zívali mnohem častěji
při zaslechnutí jim známého zívání například od jejich majitelů, než při zívání jim neznámých lidí. Sledujíce tuto studii, další studie na lidech
a primátech taktéž dokázaly, že nakažlivé zívání se vyskytuje
mnohem více mezi přáteli než mezi cizími.

Ve skutečnosti se u nás nakažlivé
zívání začíná objevovat, když je nám 4 nebo 5 let. V momentě, kdy jsou děti schopny
správně určit emoce ostatních. Přesto... jedna novější vědecká studie
se zaměřila na prokázání možnosti, že nakažlivé zívání je založeno
na schopnosti empatie.

Více vědců by bylo potřeba k tomu,
aby se osvětlilo, o co přesně jde. Je možné, že pravdu
má kompletně jiná hypotéza. Až vás příště chytí zívání, zkuste se zamyslet nad tím,
co se právě stalo. Přemýšleli jste nad zíváním? Zívl někdo okolo vás? Byl to někdo cizí,
nebo naopak blízký?

A nezíváte náhodou právě teď? Uvhááááááááááá... áááf! Překlad: JohnSorrow
www.videacesky.cz