Lenochodi jsou známí pro své pomalé pohyby a dlouhou dobu spánku. Proč se tak chovají a co je k tomu přivedlo? Na to odpovídá dnešní video z kanálu Ted-Ed.
V roce 1796 obdržel Thomas Jefferson krabici kostí, které nemohl identifikovat. Dlouhý ostrý dráp mu připomínal lva, ale pažní kost evokovala větší zvíře, asi 3 metry dlouhé. V domnění, že může jít o neznámý druh lva amerického, varoval Jefferson cestovatele Lewise a Clarka, aby si na tohoto záhadného predátora dávali pozor. Ale Jeffersonova krabice kostí nepocházela ze lva.
Pocházely z vyhynulého obřího lenochoda. Prehistoričtí pozemní lenochodi se poprvé objevili před 35 miliony let. Desítky druhů žily v Severní, Střední i Jižní Americe vedle dalších starodávných tvorů, jako byli mastodonti a pásovci velcí. Někteří pozemní lenochodi, jako megalonychid, byli velcí jako kočka, jiní ale byli obrovití. Jeffersonův lenochod, Megalonyx, vážil asi tunu, což nebylo pořád nic ve srovnání s Megatheriem, který mohl vážit až 6 tun, podobně jako slon.
Procházeli se lesy a savanami, pomocí silných paží a ostrých drápů vytrhávali rostliny a šplhali po stromech, spásali trávu, listy a prehistorická avokáda. Popravdě nebýt obřích lenochodů zřejmě bychom dnes avokáda ani neměli. Menší zvířata nemohla polknout obří semena avokád, ale lenochodi mohli, čímž avokáda rozšířili široko daleko.
Pozemním lenochodům se dařilo miliony let, ale zhruba před 10 000 lety začali mizet spolu s dalšími obřími savci na západní polokouli. Vědci si myslí, že pozemní lenochodi mohli být vytlačeni přicházející dobou ledovou nebo soupeřením s jinými druhy, možná i člověkem, který do této oblasti přišel zhruba v době, kdy lenochodi vyhynuli. Někteří menší lenochodi přežili a přestěhovali se do korun stromů. Dodnes přežilo 6 druhů, které žijí v korunách stromů v deštných pralesích Střední a Jižní Ameriky.
Díky zavěšení na stromech se vyhnou predátorům a mají tam dost listů k snědku. Ale i tahle dieta má své nevýhody. Zvířata z jídla extrahují energii, kterou využívají k pohybu, udržování tělesné teploty, práci vnitřních orgánů a dalším aktivitám nutným k přežití. Ale listy neobsahují moc energie a tu kterou ano je těžké extrahovat.
Většina býložravců listovou stravu doplňuje potravinami s vyšší energií, jako jsou ovoce a semena. Ale lenochodi, obzvlášť tříprstí, se živí téměř výlučně listy. Mají skvěle vyladěné strategie, aby si vystačili s tak omezenou stravou. Nejdřív z potravy extrahují co nejvíc energie. Lenochodi mají vícekomorový žaludek, který tvoří až třetinu jejich těla, a v závislosti na druhu můžou trávením potravy strávit 5–7 dní, či dokonce týdny. Druhým cílem je spotřebovat co nejméně energie.
Jedním ze způsobů, jak toho lenochodi dosahují, je minimum pohybu. Většinu času trávím tím, že jedí, odpočívají nebo spí. Z koruny slezou jen jednou týdně, aby mohli na záchod. Když se lenochodi hýbou, nejsou vůbec rychlí. Přejít běžnou ulici by lenochodovi trvalo asi 5 minut. Neuspěchaný způsob života znamená, že lenochodi nepotřebují moc svalů. Proto mají asi o 30 % méně svalové hmoty než jiná zvířata stejné velikosti. Lenochodi také využívají méně energie na udržení tepla, protože jejich tělesná teplota může kolísat o asi 5 stupňů Celsia.
To je míň než u studenokrevných plazů, ale víc než u většiny savců. Tyto tělesné a behaviorální adaptace minimalizují lenochodův energetický výdej neboli metabolický výdej. Tříprstí lenochodi mají nejpomalejší metabolismus ze všech savců. Druhá nejpomalejší je panda velká a třetí jsou dvouprstí lenochodi. Pomalý pohyb umožnil lenochodům prosperovat v korunách stromů.
Zároveň však z lenochodů udělal skvělé prostředí pro jiné organismy včetně řas, které poskytují extra kamufláž i nějakou tu svačinku. Lenochodi už možná nejsou obří, ale kvůli tomu nejsou o nic méně pozoruhodní. Překlad: marysol www.videacesky.cz
marysolPublikováno: 5 let
