Jak zvířata vnímají bolest?

Lidé vědí, jaké to je, když jim píchnou injekci, nakopnou si palec nebo jim bolestí pulzuje zub. Máme mnoho druhů bolesti a léčíme je různými způsoby. Jak jsou na tom ostatní druhy? Jak vnímají bolest zvířata kolem nás? Je důležité to zjistit. Zvířata chováme jako mazlíčky, obohacují naše prostředí, mnohé druhy chováme na jídlo nebo jako pokusná pro pokrok vědy a lidského zdraví.



Zvířata jsou pro nás důležitá. Proto je také důležité nepůsobit jim bolest zbytečně. U savců a jiných zvířat lidem podobných je často zjevné, že je něco bolí. Spousta věcí ale zřejmá není. Například uleví jim od bolesti to, co funguje nám? Čím víc se od nás zvíře liší, tím těžší je porozumět jeho prožívání. Jak zjistíme, jestli něco bolí krevetu, hada nebo hlemýždě?



U obratlovců, tedy i lidí, můžeme bolest rozdělit na dva rozdílné procesy. V prvním nervy uložené v kůži zaznamenají bolest a vyšlou o ní zprávu do míchy. Motorické neurony v míše aktivují pohyby, díky nimž před hrozbou rychle cukneme. Fyzickému rozpoznání bolesti říkáme nocicepce. Zažívají ji skoro všechna zvířata, i ta s primitivní nervovou soustavou. Bez nocicepce by se zvířata nevyhýbala nebezpečí a nemusela by přežít. Druhou fází je vědomé rozpoznání bolesti.



U lidí k ní dochází, když se senzorické neurony propojí s míchou a vyšlou signál do mozku. Miliony neuronů v různých částech mozku vyvolají bolestivé pocity. Pro nás je to velmi složitý, emoční vjem spojovaný se strachem, panikou či stresem, které umíme dát najevo ostatním. Je ale těžké přesně říct, jak zvířata tuhle fázi procesu prožívají. Většinou nám neumí říct, co cítí. Ledacos nám ale může napovědět pozorování zvířecího chování.



Zraněná divoká zvířata si své rány ošetřují. Své utrpení dávají najevo zvuky a stahují se do ústraní. Vědci v laboratoři zaznamenali, že zvířata jako krysy nebo kuřata si sama vezmou lék tišící bolest, když jsou zraněná. Zvířata se vyhýbají i situacím, při nichž přišla dříve k úhoně. To naznačuje, že si nebezpečí uvědomují. Došli jsme do bodu, kdy jsme si tak jistí, že obratlovci cítí bolest, že v mnoha zemích je nezákonné zbytečně těmto zvířatům ubližovat.



Ale co jiní živočichové, třeba bezobratlí? Tahle zvířata zákonem chráněná nejsou. Dílem proto, že jejich chování je hůře čitelné. U některých jako ústřice, červi a medúzy se můžeme domnívat. Živočichové jako tito mají velmi jednoduchý mozek, nebo nemají žádný. Když živou ústřici pokapete citronem, nejspíš se díky nocicepci stáhne a skrčí. Primitivní nervová soustava jí ale nejspíš neumožňuje cítit bolest vědomě. U jiných bezobratlých živočichů, třeba chobotnic, je to ale složitější.



Mají sofistikovaný mozek a jsou považovány za jedny z nejchytřejších bezobratlých. Přesto lidé v mnoha zemích živé chobotnice jedí nadále. Zaživa vaříme také raky, krevety nebo kraby, i když nemáme ani ponětí, co to s nimi dělá. To je etický problém, protože kvůli nám tato zvířata možná zbytečně trpí. Byť jsou kontroverzní, vědecké experimenty nám dávají nějakou představu. Raci poustevníčci při pokusech opouštěli ulitu, v níž dostávali elektrošoky, zatímco v bezpečné zůstávali.



Chobotnice, která stáhla zraněné chapadlo, aby ho chránila, se odváží s ním lovit. To naznačuje, že tito živočichové vědomě posuzují své senzorické vjemy, místo aby reagovali jen instinktivně. O krabech je známo, že si třou místo, kam dostali elektrický šok. Dokonce i mořští slimáci ucuknou, když vědí, že dostanou nežádoucí zásah. To znamená, že si nějak pamatují tělesné prožitky. Ještě se máme hodně co učit o tom, jak zvířata cítí bolest. Díky našim rozšiřujícím se znalostem možná jednou budeme žít ve světě, kde nebudeme zbytečně působit bolest.



Překlad: vok www.videacesky.cz