Zpět na seznamTED-Ed4.8 (13 hodnocení)
marysolPublikováno: 5 let
Načítám přehrávač...
Historie alkoholu
5:21
4.8K zhlédnutí
Alkohol je odedávna metla lidstva. Od kdy ho naši předci připravovali a z čeho všeho ho vyráběli? Podívejte se s dnešním videem od Ted-Ed, jak se alkohol v průběhu historie dostal do popředí našeho zájmu.
„Téměř vše může být uchováno v alkoholu,
až na zdraví, štěstí a peníze.“ Tento šimpanz narazil
na popadané přezrálé švestky. Mnoho se jich otevřelo a láká ho na svou omamnou
ovocnou vůni. Šimpanz se přecpává a začíná
pociťovat podivné vedlejší efekty. Tento nic netušící lidoop
narazil na proces, který lidé nakonec využijí k přípravě
piva, vína a dalších alkoholických nápojů. Cukry v přezrálém ovoci přilákají
mikroskopické organismy zvané kvasinky.
Jak se kvasinky živí cukry z ovoce,
produkují sloučeninu zvanou ethanol, druh alkoholu užívaný
v alkoholických nápojích. Tento proces se nazývá fermentace. Nikdo neví, kdy přesně lidé začali
fermentované nápoje vyrábět. Nejstarší známé důkazy
pochází z Číny z doby 7000 př. n. l., kdy zbytky v hliněných nádobách odhalily,
že lidé připravovali alkoholické nápoje z fermentované rýže, jáhel,
hroznů a medu. Během několika tisíc let se do přípravy vlastních kvašených nápojů
pustili lidé ze všech koutů světa.
Starověcí Mezopotámci a Egypťané
vyráběli pivo po celý rok ze skladovaných obilných zrn. Pivo bylo k dispozici
všem společenským vrstvám, a dělníci ho dokonce dostávali
v rámci denního přídělu. Vyráběli i víno, ale protože klima
nebylo pro pěstování hroznů ideální, šlo o vzácnou a drahou delikatesu. Naproti tomu v Řecku a Římě,
kde hrozny rostly snadněji, bylo víno stejně snadno dostupné
jako pivo v Egyptě a Mezopotámii.
Protože kvasinky fermentují prakticky
jakékoliv rostlinné cukry, vyráběli lidé ve starověku alkohol
z jakýchkoliv lokálních plodin a rostlin. V Jižní Americe
z obilovin vyráběli čiču s občasným přídavkem
halucinogenních bylinek. V dnešním Mexiku bylo oblíbeným nápojem
pulque z kaktusové mízy, zatímco ve východní Africe
vedlo banánové a palmové pivo. V oblasti dnešního Japonska
zase lidé vyráběli saké z rýže.
V podstatě každý region na světě
měl své vlastní kvašené nápoje. Jak se konzumace alkoholu
stala běžnou součástí života, některé autority se chytily
jeho údajných pozitivních účinků. Řečtí lékaři se domnívali,
že víno prospívá zdraví, a básníci si pochvalovali
jeho vliv na kreativitu. Jiní byli naopak znepokojeni
možnou závislostí na alkoholu. Řečtí filozofové
propagovali střídmost. Raní židovští a křesťanští spisovatelé
v Evropě víno zapojili do rituálů, ale nadměrnou konzumaci
považovali za hřích.
A na Blízkém východě,
v Africe a Španělsku se islámský zákaz
modlení v opilosti postupně proměnil
v obecný zákaz alkoholu. Starověké kvašené nápoje
měly relativně nízký obsah alkoholu. Při asi 13 % alkoholu se vedlejší produkty
kvasinek vzniklé během fermentace stanou toxickými a zabijí je. Když kvasinky zahynou, kvašení se zastaví
a obsah alkoholu klesne.
Proto byl po tisíce let
obsah alkoholu v nápojích omezen. To se změnilo s příchodem procesu
zvaného destilace. Arabské záznamy z 9. století
popisují vaření kvašených kapalin, aby se z nich odpařil alkohol. Alkohol má nižší bod varu než voda, a tak se vypaří první. Zachyťte tyto výpary, ochlaďte je
a zbude vám tekutý alkohol mnohem koncentrovanější
než jakýkoliv kvašený nápoj.
Tyto silné lihoviny byly nejprve
užívány pro léčebné účely. Později se z nich však stala
důležitá obchodní komodita, protože se na rozdíl
od piva a vína nekazily. Rum vyrobený z cukru sklizeného
v evropských koloniích v Karibiku se stal základní surovinou pro námořníky
a byl směňován do Severní Ameriky. Do Afriky Evropané
přivezli brandy a gin a směnili je za otroky, území a zboží jako palmový olej či gumu.
Lihoviny se v těchto oblastech
staly jakýmsi platidlem. Během věku zámořských objevů hrály lihoviny zásadní roli
v dálkových námořních plavbách. Plavba z Evropy do východní Asie
či Ameriky mohla trvat měsíce a udržet vodu čerstvou
byl celkem problém. Přidáním kýblu brandy do sudu s vodou
vydržela voda čerstvá delší dobu, protože alkohol je konzervant,
který ničí škodlivé mikroby. Takže do roku 1600 to alkohol dotáhl
z prostého zvířecího nabuzovače na pohon globálního obchodu a námořních
výprav, a to i s odpovídajícími důsledky.
A jak šel čas, jeho role v lidské společnosti
se ještě víc zkomplikovala. Překlad: marysol
www.videacesky.cz
až na zdraví, štěstí a peníze.“ Tento šimpanz narazil
na popadané přezrálé švestky. Mnoho se jich otevřelo a láká ho na svou omamnou
ovocnou vůni. Šimpanz se přecpává a začíná
pociťovat podivné vedlejší efekty. Tento nic netušící lidoop
narazil na proces, který lidé nakonec využijí k přípravě
piva, vína a dalších alkoholických nápojů. Cukry v přezrálém ovoci přilákají
mikroskopické organismy zvané kvasinky.
Jak se kvasinky živí cukry z ovoce,
produkují sloučeninu zvanou ethanol, druh alkoholu užívaný
v alkoholických nápojích. Tento proces se nazývá fermentace. Nikdo neví, kdy přesně lidé začali
fermentované nápoje vyrábět. Nejstarší známé důkazy
pochází z Číny z doby 7000 př. n. l., kdy zbytky v hliněných nádobách odhalily,
že lidé připravovali alkoholické nápoje z fermentované rýže, jáhel,
hroznů a medu. Během několika tisíc let se do přípravy vlastních kvašených nápojů
pustili lidé ze všech koutů světa.
Starověcí Mezopotámci a Egypťané
vyráběli pivo po celý rok ze skladovaných obilných zrn. Pivo bylo k dispozici
všem společenským vrstvám, a dělníci ho dokonce dostávali
v rámci denního přídělu. Vyráběli i víno, ale protože klima
nebylo pro pěstování hroznů ideální, šlo o vzácnou a drahou delikatesu. Naproti tomu v Řecku a Římě,
kde hrozny rostly snadněji, bylo víno stejně snadno dostupné
jako pivo v Egyptě a Mezopotámii.
Protože kvasinky fermentují prakticky
jakékoliv rostlinné cukry, vyráběli lidé ve starověku alkohol
z jakýchkoliv lokálních plodin a rostlin. V Jižní Americe
z obilovin vyráběli čiču s občasným přídavkem
halucinogenních bylinek. V dnešním Mexiku bylo oblíbeným nápojem
pulque z kaktusové mízy, zatímco ve východní Africe
vedlo banánové a palmové pivo. V oblasti dnešního Japonska
zase lidé vyráběli saké z rýže.
V podstatě každý region na světě
měl své vlastní kvašené nápoje. Jak se konzumace alkoholu
stala běžnou součástí života, některé autority se chytily
jeho údajných pozitivních účinků. Řečtí lékaři se domnívali,
že víno prospívá zdraví, a básníci si pochvalovali
jeho vliv na kreativitu. Jiní byli naopak znepokojeni
možnou závislostí na alkoholu. Řečtí filozofové
propagovali střídmost. Raní židovští a křesťanští spisovatelé
v Evropě víno zapojili do rituálů, ale nadměrnou konzumaci
považovali za hřích.
A na Blízkém východě,
v Africe a Španělsku se islámský zákaz
modlení v opilosti postupně proměnil
v obecný zákaz alkoholu. Starověké kvašené nápoje
měly relativně nízký obsah alkoholu. Při asi 13 % alkoholu se vedlejší produkty
kvasinek vzniklé během fermentace stanou toxickými a zabijí je. Když kvasinky zahynou, kvašení se zastaví
a obsah alkoholu klesne.
Proto byl po tisíce let
obsah alkoholu v nápojích omezen. To se změnilo s příchodem procesu
zvaného destilace. Arabské záznamy z 9. století
popisují vaření kvašených kapalin, aby se z nich odpařil alkohol. Alkohol má nižší bod varu než voda, a tak se vypaří první. Zachyťte tyto výpary, ochlaďte je
a zbude vám tekutý alkohol mnohem koncentrovanější
než jakýkoliv kvašený nápoj.
Tyto silné lihoviny byly nejprve
užívány pro léčebné účely. Později se z nich však stala
důležitá obchodní komodita, protože se na rozdíl
od piva a vína nekazily. Rum vyrobený z cukru sklizeného
v evropských koloniích v Karibiku se stal základní surovinou pro námořníky
a byl směňován do Severní Ameriky. Do Afriky Evropané
přivezli brandy a gin a směnili je za otroky, území a zboží jako palmový olej či gumu.
Lihoviny se v těchto oblastech
staly jakýmsi platidlem. Během věku zámořských objevů hrály lihoviny zásadní roli
v dálkových námořních plavbách. Plavba z Evropy do východní Asie
či Ameriky mohla trvat měsíce a udržet vodu čerstvou
byl celkem problém. Přidáním kýblu brandy do sudu s vodou
vydržela voda čerstvá delší dobu, protože alkohol je konzervant,
který ničí škodlivé mikroby. Takže do roku 1600 to alkohol dotáhl
z prostého zvířecího nabuzovače na pohon globálního obchodu a námořních
výprav, a to i s odpovídajícími důsledky.
A jak šel čas, jeho role v lidské společnosti
se ještě víc zkomplikovala. Překlad: marysol
www.videacesky.cz
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





