Historie alkoholuTED-Ed
35
Alkohol je odedávna metla lidstva. Od kdy ho naši předci připravovali a z čeho všeho ho vyráběli? Podívejte se s dnešním videem od Ted-Ed, jak se alkohol v průběhu historie dostal do popředí našeho zájmu.
Přepis titulků
„Téměř vše může být uchováno v alkoholu,
až na zdraví, štěstí a peníze.“ Tento šimpanz narazil
na popadané přezrálé švestky. Mnoho se jich otevřelo a láká ho na svou omamnou
ovocnou vůni. Šimpanz se přecpává a začíná
pociťovat podivné vedlejší efekty. Tento nic netušící lidoop
narazil na proces, který lidé nakonec využijí k přípravě
piva, vína a dalších alkoholických nápojů. Cukry v přezrálém ovoci přilákají
mikroskopické organismy zvané kvasinky.
Jak se kvasinky živí cukry z ovoce, produkují sloučeninu zvanou ethanol, druh alkoholu užívaný v alkoholických nápojích. Tento proces se nazývá fermentace. Nikdo neví, kdy přesně lidé začali fermentované nápoje vyrábět. Nejstarší známé důkazy pochází z Číny z doby 7000 př. n. l., kdy zbytky v hliněných nádobách odhalily, že lidé připravovali alkoholické nápoje z fermentované rýže, jáhel, hroznů a medu. Během několika tisíc let se do přípravy vlastních kvašených nápojů pustili lidé ze všech koutů světa.
Starověcí Mezopotámci a Egypťané vyráběli pivo po celý rok ze skladovaných obilných zrn. Pivo bylo k dispozici všem společenským vrstvám, a dělníci ho dokonce dostávali v rámci denního přídělu. Vyráběli i víno, ale protože klima nebylo pro pěstování hroznů ideální, šlo o vzácnou a drahou delikatesu. Naproti tomu v Řecku a Římě, kde hrozny rostly snadněji, bylo víno stejně snadno dostupné jako pivo v Egyptě a Mezopotámii.
Protože kvasinky fermentují prakticky jakékoliv rostlinné cukry, vyráběli lidé ve starověku alkohol z jakýchkoliv lokálních plodin a rostlin. V Jižní Americe z obilovin vyráběli čiču s občasným přídavkem halucinogenních bylinek. V dnešním Mexiku bylo oblíbeným nápojem pulque z kaktusové mízy, zatímco ve východní Africe vedlo banánové a palmové pivo. V oblasti dnešního Japonska zase lidé vyráběli saké z rýže.
V podstatě každý region na světě měl své vlastní kvašené nápoje. Jak se konzumace alkoholu stala běžnou součástí života, některé autority se chytily jeho údajných pozitivních účinků. Řečtí lékaři se domnívali, že víno prospívá zdraví, a básníci si pochvalovali jeho vliv na kreativitu. Jiní byli naopak znepokojeni možnou závislostí na alkoholu. Řečtí filozofové propagovali střídmost. Raní židovští a křesťanští spisovatelé v Evropě víno zapojili do rituálů, ale nadměrnou konzumaci považovali za hřích.
A na Blízkém východě, v Africe a Španělsku se islámský zákaz modlení v opilosti postupně proměnil v obecný zákaz alkoholu. Starověké kvašené nápoje měly relativně nízký obsah alkoholu. Při asi 13 % alkoholu se vedlejší produkty kvasinek vzniklé během fermentace stanou toxickými a zabijí je. Když kvasinky zahynou, kvašení se zastaví a obsah alkoholu klesne.
Proto byl po tisíce let obsah alkoholu v nápojích omezen. To se změnilo s příchodem procesu zvaného destilace. Arabské záznamy z 9. století popisují vaření kvašených kapalin, aby se z nich odpařil alkohol. Alkohol má nižší bod varu než voda, a tak se vypaří první. Zachyťte tyto výpary, ochlaďte je a zbude vám tekutý alkohol mnohem koncentrovanější než jakýkoliv kvašený nápoj.
Tyto silné lihoviny byly nejprve užívány pro léčebné účely. Později se z nich však stala důležitá obchodní komodita, protože se na rozdíl od piva a vína nekazily. Rum vyrobený z cukru sklizeného v evropských koloniích v Karibiku se stal základní surovinou pro námořníky a byl směňován do Severní Ameriky. Do Afriky Evropané přivezli brandy a gin a směnili je za otroky, území a zboží jako palmový olej či gumu.
Lihoviny se v těchto oblastech staly jakýmsi platidlem. Během věku zámořských objevů hrály lihoviny zásadní roli v dálkových námořních plavbách. Plavba z Evropy do východní Asie či Ameriky mohla trvat měsíce a udržet vodu čerstvou byl celkem problém. Přidáním kýblu brandy do sudu s vodou vydržela voda čerstvá delší dobu, protože alkohol je konzervant, který ničí škodlivé mikroby. Takže do roku 1600 to alkohol dotáhl z prostého zvířecího nabuzovače na pohon globálního obchodu a námořních výprav, a to i s odpovídajícími důsledky.
A jak šel čas, jeho role v lidské společnosti se ještě víc zkomplikovala. Překlad: marysol www.videacesky.cz
Jak se kvasinky živí cukry z ovoce, produkují sloučeninu zvanou ethanol, druh alkoholu užívaný v alkoholických nápojích. Tento proces se nazývá fermentace. Nikdo neví, kdy přesně lidé začali fermentované nápoje vyrábět. Nejstarší známé důkazy pochází z Číny z doby 7000 př. n. l., kdy zbytky v hliněných nádobách odhalily, že lidé připravovali alkoholické nápoje z fermentované rýže, jáhel, hroznů a medu. Během několika tisíc let se do přípravy vlastních kvašených nápojů pustili lidé ze všech koutů světa.
Starověcí Mezopotámci a Egypťané vyráběli pivo po celý rok ze skladovaných obilných zrn. Pivo bylo k dispozici všem společenským vrstvám, a dělníci ho dokonce dostávali v rámci denního přídělu. Vyráběli i víno, ale protože klima nebylo pro pěstování hroznů ideální, šlo o vzácnou a drahou delikatesu. Naproti tomu v Řecku a Římě, kde hrozny rostly snadněji, bylo víno stejně snadno dostupné jako pivo v Egyptě a Mezopotámii.
Protože kvasinky fermentují prakticky jakékoliv rostlinné cukry, vyráběli lidé ve starověku alkohol z jakýchkoliv lokálních plodin a rostlin. V Jižní Americe z obilovin vyráběli čiču s občasným přídavkem halucinogenních bylinek. V dnešním Mexiku bylo oblíbeným nápojem pulque z kaktusové mízy, zatímco ve východní Africe vedlo banánové a palmové pivo. V oblasti dnešního Japonska zase lidé vyráběli saké z rýže.
V podstatě každý region na světě měl své vlastní kvašené nápoje. Jak se konzumace alkoholu stala běžnou součástí života, některé autority se chytily jeho údajných pozitivních účinků. Řečtí lékaři se domnívali, že víno prospívá zdraví, a básníci si pochvalovali jeho vliv na kreativitu. Jiní byli naopak znepokojeni možnou závislostí na alkoholu. Řečtí filozofové propagovali střídmost. Raní židovští a křesťanští spisovatelé v Evropě víno zapojili do rituálů, ale nadměrnou konzumaci považovali za hřích.
A na Blízkém východě, v Africe a Španělsku se islámský zákaz modlení v opilosti postupně proměnil v obecný zákaz alkoholu. Starověké kvašené nápoje měly relativně nízký obsah alkoholu. Při asi 13 % alkoholu se vedlejší produkty kvasinek vzniklé během fermentace stanou toxickými a zabijí je. Když kvasinky zahynou, kvašení se zastaví a obsah alkoholu klesne.
Proto byl po tisíce let obsah alkoholu v nápojích omezen. To se změnilo s příchodem procesu zvaného destilace. Arabské záznamy z 9. století popisují vaření kvašených kapalin, aby se z nich odpařil alkohol. Alkohol má nižší bod varu než voda, a tak se vypaří první. Zachyťte tyto výpary, ochlaďte je a zbude vám tekutý alkohol mnohem koncentrovanější než jakýkoliv kvašený nápoj.
Tyto silné lihoviny byly nejprve užívány pro léčebné účely. Později se z nich však stala důležitá obchodní komodita, protože se na rozdíl od piva a vína nekazily. Rum vyrobený z cukru sklizeného v evropských koloniích v Karibiku se stal základní surovinou pro námořníky a byl směňován do Severní Ameriky. Do Afriky Evropané přivezli brandy a gin a směnili je za otroky, území a zboží jako palmový olej či gumu.
Lihoviny se v těchto oblastech staly jakýmsi platidlem. Během věku zámořských objevů hrály lihoviny zásadní roli v dálkových námořních plavbách. Plavba z Evropy do východní Asie či Ameriky mohla trvat měsíce a udržet vodu čerstvou byl celkem problém. Přidáním kýblu brandy do sudu s vodou vydržela voda čerstvá delší dobu, protože alkohol je konzervant, který ničí škodlivé mikroby. Takže do roku 1600 to alkohol dotáhl z prostého zvířecího nabuzovače na pohon globálního obchodu a námořních výprav, a to i s odpovídajícími důsledky.
A jak šel čas, jeho role v lidské společnosti se ještě víc zkomplikovala. Překlad: marysol www.videacesky.cz
Komentáře (0)