Historie čokoládyTED-Ed

Jestli si nedokážete představit život bez čokolády, tak buďte rádi, že jste se nenarodili před 16. stoletím. Do té doby čokoládu znali jen v Mezoamerice, a to v úplně jiné podobě, než jak ji známe dnes. Již okolo roku 1900 př. n. l. se obyvatelé tohoto regionu naučili zpracovávat boby kakaovníku. Z dochovaných záznamů vyplývá, že boby pomleli a smíchali je s kukuřičnou moučkou a chilli papričkami, a tak vznikl nápoj – ne však uklidňující šálek horkého kakaa, ale hořký, povzbuzující nápoj s pěnou.

A jestli jste si mysleli, že z čokolády dnes děláme velkou vědu, není to nic v porovnání s Mezoameričany. Ti věřili, že kakao je nebeský pokrm, který lidem věnoval bůh v podobě opeřeného hada, kterého Mayové nazývali Kukulkán a Aztékové Quetzalcóatl.

Aztékové kakaové boby používali jako měnu a čokoládu pili při královských hostinách, dávali ji vojákům jako odměnu za úspěch v boji a používali ji při rituálech. První transatlantické setkání s čokoládou se odehrálo v roce 1519, kdy Hernán Cortés navštívil dvůr panovníka Moctezumy v Tenochtitlánu. Cortésův poručík zaznamenal, že král nechal přinést 50 džbánů nápoje a nalít je do zlatých pohárů. Když se kolonisté vrátili s nákladem těchto podivných bobů, svědectví chlípných misionářů o zvycích domorodců jim přisoudila pověst afrodiziaka.

Zpočátku byly díky své hořké chuti vhodné pro léčbu neduhů jako podrážděný žaludek, ale oslazení medem, cukrem nebo vanilkou z čokolády brzy udělalo oblíbenou pochoutku na španělském královském dvoře. Už brzy nebude žádná šlechtická domácnost úplná bez vlastního nádobí na čokoládu. Vyrábět tento oblíbený nápoj ve velkém bylo náročné a zabralo to i spoustu času. Proto byly využívány plantáže v Karibiku a otroci sem dovezení z pobřeží Afriky.

Svět čokolády se navždy změnil v roce 1828, kdy Coenraad van Houten představil v Amsterdamu hydraulický lis. Van Houtenův vynález dokázal oddělit kakaový tuk neboli kakaové máslo. Díky tomu zbyl kakaový prášek, ze kterého šel umíchat nápoj, anebo ho šlo zkombinovat s odděleným máslem a vytvořit tak pevnou čokoládu, kterou známe dnes. Nedlouho poté přidal švýcarský výrobce čokolády Daniel Peter do směsi sušené mléko, a vynalezl tak mléčnou čokoládu.

Ve 20. století už nebyla čokoláda luxusem, jež si mohly dovolit jen elity, stala se z ní pochoutka pro veřejnost. Uspokojení tak vysoké poptávky vyžadovalo pěstování většího množství kakaa, kterému se však daří pouze poblíž rovníku. Místo toho, aby se afričtí otroci dováželi na kakaové plantáže v Jižní Americe, se samotná produkce kakaa přesunula do západní Afriky, přičemž k roku 2015 byly dvě pětiny všeho kakaa vyrobeny v Pobřeží slonoviny.

Zároveň však spolu s růstem tohoto odvětví docházelo i k porušování lidských práv. Na mnoha plantážích v západní Africe, které zásobují západní společnosti, stále pracují otroci a děti. Dle odhadů se to týká více než dvou milionů dětí. Jde o komplexní problém, který dál přetrvává, i když se hlavní hráči na trhu s čokoládou snaží ve spolupráci s africkými národy omezit dětskou a nucenou práci. Dnes se čokoláda stala neoddělitelnou součástí naší moderní kultury.

Díky svému koloniálnímu propojení s původními kulturami, v kombinaci se sílou reklamy, si čokoláda uchovává auru čehosi smyslného, dekadentního a zakázaného. Přesto nám znalosti o její fascinující a často i kruté historii, jakož i její dnešní produkci, napovídají, z čeho tyto asociace pocházejí a co skrývají. Takže až zase rozbalíte čokoládou tyčinku, uvědomte si, že ne všechno na čokoládě je sladké.

Překlad: marysol www.videacesky.cz