Nejvražednější král historie

„Hlavním dědictvím Evropy pro Afriku není demokracie, ale autoritářství a plenění.“ 12. prosince 1904 položil náčelník Lontulu 110 větviček před zahraniční komisi. Každá větvička představovala jednu osobu z jeho vesnice, která zemřela kvůli strašlivému režimu krále Leopolda v Kongu ve jménu gumy. Náčelník Lontulu rozdělil větvičky na čtyři hromádky: kmenovou šlechtu, muže, ženy a děti a pak vyjmenoval jména mrtvých jedno po druhém.



Jeho svědectví bylo jedním ze stovek, které pomohly ukončit jedno z největších zvěrstev v historii. Ke konci 19. století se evropské země začaly předbíhat v tzv. závodě o Afriku. Kolonizovaly 90 % kontinentu, vykořisťovaly Afriku o její zdroje a samy bohatly. Belgie se nedávno stala nezávislou monarchií. Její vládce, Leopold II., chtěl získat to, čemu říkal „kousek úžasného afrického dortu.“ Mezitím si přečetl záznamy koloniálního průzkumníka Henryho Mortona Stanleyho o cestování po Africe.



Stanley zdůrazňoval majestátnost Konžské pánve. Leopold ho tak v roce 1879 najmul, aby se do Konga vrátil. Tam Stanley nalákal místní vůdce k podpisu asi 450 smluv umožňujících využití půdy. Leopold přesvědčil americké a evropské mocnosti, aby mu udělily vlastnictví Konga a zavázal se chránit volný obchod v regionu. A 29.



května 1885 bylo území, které bylo víc než 80krát větší než Belgie a domovem pro 20 milionů lidí, prohlášeno za jeho soukromou kolonii, a to těmi, kterým vůbec nepatřilo. Leopold neztrácel čas upevňováním moci v tom, co nazýval Svobodným státem Kongo. Nárokoval si půdu, vybudoval armádu a mnoho konžských mužů nutil k neplacené práci. Věci se ještě zhoršily, když v roce 1887 skotský vynálezce předělal pneumatiku a vytvořil tak obrovský mezinárodní trh s gumou. Kongo mělo jednu z největších zásob na světě.



Leopold se chopil příležitosti a žádal, aby vesnice plnily stále větší kvóty na gumu. Konžští muži museli materiál sklízet z divokých lián. Když zásoby došly, museli chodit celé dny, aby jí shromáždili dost. Leopoldova armáda obsadila vesnice a držela ženy a děti jako rukojmí, dokud nebyly nemožné kvóty splněny. Vojáci znásilňovali ženy a dětem odpírali jídlo a vodu. Konžané se vzbouřili.



Odmítli spolupracovat, bojovali s Leopoldovými vojáky, schovávali se v lesích a ničili liány s gumou. Leopoldova armáda reagovala na odpor nebo nesplnění kvót nekompromisním mučením a popravami. Protože zbraně a střelivo byly drahé, nařídili důstojníci vojákům, ať prokážou, že kulky užili při výkonu služby, a to odstraněním ruky u těch, co zabili. Mnoho vojáků ale své zbraně používalo k lovu. Aby se vyhnuli tvrdým trestům a vysvětlili ztrátu kulek, uřezávali ruce živým lidem.



Tuto praktiku používali i jako trest. Pokud kvóty nebyly splněny, uřízli vojáci lidem ruce a přinesli je velitelům místo gumy. Režim dramaticky změnil každodenní život a zemědělství, což způsobilo rozsáhlé hladovění a nemoci. Král Leopold zatím ze získaného bohatství stavěl památníky a soukromá panství. Brzy si tato zvěrstva páchaná v Leopoldově Svobodném státu Kongo získala mezinárodní pozornost.



V roce 1890 americký novinář George Washington Williams krále Leopolda obvinil z podvodu, lsti, krádeže a žhářství, vraždy, otrokářství a krutosti obecně. V roce 1903 napsal diplomat Roger Casement zprávu, která povahu i rozsah zvěrstev potvrdila. Publikována byla následující rok. V reakci na to Leopold jmenoval vlastní komisi na prošetření obvinění. V Kongu vyslechli četná svědectví, včetně toho náčelníka Lontulu.



Zprávy potvrdily jen to nejhorší. Pod tlakem Leopold v roce 1908 předal kontrolu nad Kongem belgické vládě. Ani to neznamenalo spravedlnost. Belgický stát udělil Leopoldovi 50 milionů franků „jako důkaz za jeho velkou oběť ve prospěch Konga“. Následující rok zemřel. Davy vypískaly jeho pohřební průvod. Kongo zůstalo následujících více než 50 let belgickou kolonií až do vyhlášení nezávislosti v roce 1960.



V témže roce si Kongo zvolilo svého prvního premiéra Patrice Lumumba. Ale o několik měsíců později byl sesazen při převratu podporovaném USA a Belgií. Na začátku roku 1961 byl Lumumba pod belgickým dohledem zavražděn. Převrat zemi uvrhl na několik dekád do diktatury. Předpokládá se, že během Leopoldovy okupace a plenění zemřelo asi 10 milionů Konžanů. Navzdory této devastaci zůstaly výzvy k nápravě nezodpovězeny.



Dodnes v celé Belgii najdeme památky, které král Leopold postavil na základech nepředstavitelné krutosti. Překlad: marysol www.videacesky.cz