Proč lidé naletí misinformacím

„Nepravda letí a pravda se belhá za ní.“ - Jonathan Swift David Hänig roku 1901 publikoval výzkum, který navždy změnil naše chápání chuti. Jeho výzkum vedl k takzvané chuťové mapě – ilustraci, která rozděluje jazyk na čtyři jednotlivé oblasti. Receptory podle této mapy na špičce našeho jazyka vnímají sladkost, hořkost je registrována na kořeni jazyka a receptory po stranách vnímají slané a kyselé vjemy.



Chuťová mapa byla od svého vytvoření publikována v učebnicích a novinách. Tato mapa má ale jednu chybu. Je špatně. Ve skutečnosti to není ani přesné znázornění toho, co Hänig původně objevil. Mapa jazyka je běžná mylná představa – něco, čemu se obecně věří, ale je do značné míry nesprávné. Odkud tedy pocházejí tyto mylné představy a proč tak snadno věříme falešným faktům?



Za jazykovou mapou opravdu stojí David Hänig. Hänig v rámci své disertační práce na univerzitě v Lipsku analyzoval napříč jazykem chuťovou senzitivitu čtyř základních příchutí. Sacharóza zastupovala sladké, chinin sulfát hořké, kyselina chlorovodíková kyselé a sůl slané. Hänig nanesl tyto stimuly po celém jazyku subjektu a porovnal rozdíly v prahových hodnotách chuti. Doufal, že lépe pochopí fyziologické mechanismy, které ovlivnily čtyři příchutě.



A jeho údaje naznačily, že citlivost každé chuti se opravdu napříč jazykem liší. Největší citlivost na sladké byla na špičce jazyka, hořká příchuť byla nejsilnější vzadu, slaná byla nejsilnější v této oblasti a kyselá na střední části na bocích jazyka. Hänig si ale pozorně všiml, že každý vjem lze cítit na celém jazyku a že oblasti, které identifikoval, se v intenzitě liší jen pramálo.



Mapa jazyka představuje zkreslení původního zdroje stejně jako jiné mylné představy, ale povaha tohoto zkreslení se může lišit. Některé mylné představy jsou tvořeny dezinformacemi – nepravdivými informacemi záměrně určenými ke klamání lidí. Ale mnoho mylných představ, včetně mapy jazyka, se soustředí na misinformace – nepravdivé či zavádějící informace, které jsou výsledkem neúmyslné nepřesnosti.



Misinformace nejčastěji vznikají chybami a lidskými omyly, ale konkrétní chyby, které vedou k mylné představě, mohou být překvapivě různé. V případě mapy jazyka byla Hänigova disertační práce napsána v němčině, takže práci rozuměli pouze čtenáři plynně hovořící německy a dobře se orientující v Hänigově koutku na akademii. To odstartovalo tichou poštu, která překroutila Hänigův výzkum vždy, když byl sdílen s lidmi z vnějšku.



Noviny necelých deset let po jeho disertační práci falešně tvrdily, že experimenty mohou prokázat, že kořen jazyka nezaznamená sladkost. Druhým viníkem šíření mapy jazyka byly ilustrace, které Hänigova práce inspirovala. V roce 1912 se v novinovém článku objevila hrubá verze mapy, která jemně popisovala některá tajemství za výzkumem chuti a vůně. Ilustrace článku s jasnými popisky zjednodušila Hänigovy původní složitější diagramy.



Obdoby této dostupné ilustrace se opakovaně citovaly, často bez odkazu nebo jakéhokoliv zamyšlení nad Hänigovou prací. Nakonec se tato ilustrace rozšířila do učebnic a učeben jako domnělá pravda o tom, jak vnímáme chutě. Ale možná největším faktorem, který přispěl k této mylné představě, byla její výpravná jednoduchost. Mapa v mnoha ohledech naplňuje naši touhu po jasných příbězích o světě kolem nás – vlastnost, která není vždy v chaotických oblastech vědy zastoupena.



Například i počet chutí, které máme, je složitější, než naznačuje Hänigova práce. Umami – také známá jako pikantní – je dnes považována za pátou základní chuť a mnozí stále diskutují o existenci chutí jako mastná, zásaditá, kovová a vodová. Jakmile slyšíme dobrý příběh, může být těžké změnit, jak tyto informace vidíme, a to i tváří v tvář novým důkazům.



Až tedy příště uvidíte praktický graf nebo si přečtete překvapivou historku, zkuste si zachovat zdravý skepticismus, protože mylné představy mohou zhořknout na každé části vašeho jazyka. Překlad: Kara www.videacesky.cz