Proč lidé vstupují do kultů?TED-Ed

Když v roce 1955 reverend Jim Jones založil Chrám lidu, málokdo si dokázal představit jeho děsivý konec. Toto rostoucí náboženské hnutí si získalo oblibu a podporu několika nejvýznamnějších politiků v San Franciscu. Ale v roce 1977, když se přišlo na vymývání mozků a zneužívání, se Jones se stovkami následovníků přestěhoval a založil komunu Jonestown v Guyaně. Kolonie vybudovaná jako utopický ráj byla spíše zajateckým táborem, a když delegace Kongresu přijela prozkoumat zdejší podmínky, Jones provedl svůj poslední plán.

18. listopadu 1978 zemřelo 909 mužů, žen a dětí poté, co byli donuceni vypít otrávenou šťávu. Tento zrůdný obraz byl poté zvěčněn jako zkratkový slang pro jednotně smýšlející kultové myšlení: „Napili se šťávy.“ Dnes jsou po celém světě tisíce kultů.

Je důležité o nich vědět dvě věci: Za prvé, ne všechny kulty jsou náboženské. Některé jsou politické, založené na terapii, zaměřené na sebezdokonalování atd. A za druhé, ne všechna nová náboženství jsou tím, co označujeme kultem. Co přesně tedy definuje naše moderní chápání kultů a proč do nich lidé vstupují?

Kult je obecně skupina nebo hnutí se společným závazkem k obvykle extrémní ideologii, která je často ztělesněna charismatickým vůdcem. A i když jich je jen málo smrtících jako Jonestown nebo Heaven's Gate, které v roce 1997 skončilo masovou sebevraždou 39 lidí, většina kultů sdílí pár základních rysů. Typický kult vyžaduje od svých členů velký závazek a udržuje přísnou hierarchii, která odděluje nic netušící příznivce a rekruty od výše postavených členů.

Tvrdí, že skrze své doktríny poskytuje odpovědi na největší otázky života spolu s požadovaným receptem na změnu, která formuje nového člena ve skutečného věřícího. A hlavně používá formální i neformální systémy vlivu a kontroly, aby členové zůstali poslušní, a pramálo toleruje vnitřní nesouhlas nebo vnější zkoumání. Asi si říkáte, zda by se mohl tento popis vztahovat i na zavedená náboženství.

Slovo „cultus“ ve skutečnosti původně popisovalo lidi, kteří kultivovali uctívání určitých bohů prováděním rituálů a udržováním chrámů, ale časem to začalo znamenat nadměrnou oddanost. Mnoho náboženství začalo jako kulty, ale jak rostly, začleňovaly se do struktury širší společnosti. Naopak moderní kult odděluje své členy od ostatních. Namísto toho, aby poskytoval členům pokyny, jak žít lepší život, kult se je snaží přímo ovládat od osobních a rodinných vztahů až po finanční aktiva a životní podmínky.

Kulty také vyžadují poslušnost vůči lidským vůdcům, kterými bývají velmi přesvědčiví lidé s autoritářskými a narcistickými rysy motivovaní penězi, sexem, mocí nebo tím vším. Zatímco vůdce kultu užívá osobní charisma k přilákání prvních následovníků, další expanze funguje jako pyramidové schéma, přičemž dřívější členové získávají nové.

Kulty vědí na koho se zaměřit, často se zaměřují na nové přistěhovalce nebo na ty, kteří nedávno utrpěli nějakou osobní nebo profesní ztrátu. Osamělost a touha po smyslu činí člověka náchylným k přátelským lidem nabízejícím společnost. Proces náboru může být záludný, někdy trvá měsíce, než navážete vztah. Ve skutečnosti jsou více než 2/3 členů kultu přijaty přítelem, členem rodiny nebo spolupracovníkem, jehož pozvání je těžší odmítnout.

Noví členové jsou poté vystavováni několika formám indoktrinace. Někteří hrají na přirozené napodobování sociálního chování nebo plnění příkazů. Jiné metody mohou být intenzivnější, kdy se využívá donucovacího přesvědčování včetně viny, hanby a strachu. A v mnoha případech se členové mohou dobrovolně podřídit z touhy zapadnout a dosáhnout slíbených odměn.

Prostředí kultu odrazuje od kritického myšlení, takže je těžší pochybovat, když všichni kolem vás ukazují bezmeznou víru. Výsledný vnitřní konflikt, známý jako kognitivní disonance, vás drží v šachu, protože s každým kompromisem hůře přiznáváte, že jste byli podvedeni. A ačkoli většina kultů nenavádí ke smrti, mohou být stále škodlivé. Tím, že kulty popírají základní svobody myšlení, projevu a sdružování, potlačují psychický a emocionální růst svých členů, což je velký problém u dětí, které jsou odstřiženy od běžných vývojových činností a milníků.

Mnoho členů kultu však nakonec najde cestu ven, ať už z vlastní vůle, díky rodině a přátelům, nebo když se kult rozpadne kvůli vnějšímu tlaku a skandálům. Mnoho kultů může být těžké identifikovat a pro některé je jejich víra, jedno jak podivná, chráněna náboženskou svobodou. Pokud však jejich praktiky zahrnují obtěžování, vyhrožování, nezákonné činnosti nebo zneužívání, zákon může zasáhnout.

Věřit v něco by nemělo být na úkor vaší rodiny a přátel, a pokud vám někdo řekne, abyste se vzdali svých vztahů nebo morálky pro vyšší dobro, pravděpodobně vás vykořisťuje pro své vlastní. Překlad: Kara www.videacesky.cz