Skryté poklady TimbuktuTED-Ed

„Sůl je ze severu, zlato z jihu, ale poklady vědění jen z Timbuktu.“ – súdánské rčení Občané z Timbuktu se na okraji rozsáhlé saharské pouště vykradli z města a vypravili se do pustiny. Zakopali truhly v pouštním písku, ukryli je do jeskyní a zapečetili v tajných místnostech. Uvnitř těchto truhel byl poklad cennější nežli zlato. Starobylé knihy města. Město Timbuktu bylo původně nevýznamným obchodním místem založeným kolem roku 1100 n.

l. na území dnešního Mali, avšak jeho jedinečné umístění to brzy změnilo. Timbuktu se stalo křižovatkou dvou hlavních obchodních cest, kde se saharské karavany se solí setkávaly s obchodníky, kteří dováželi zlato z afrického vnitrozemí. Timbuktu do konce 13. století na těchto obchodních cestách zbohatlo a vládci města, králové říše Mali, stavěli pomníky a akademie, které přitahovaly učence z Egypta, Španělska a Maroka.

Město se se svou výhodnou polohou stalo též terčem válečníků a dobyvatelů. Když říše Mali upadala, jedna z oblastí, Songhaj, získávala na síle. V roce 1468 si songhajský král podmanil Timbuktu, pálil budovy a mordoval učence. Časem však intelektuální život ve městě opět vzkvétal. Vláda druhého krále Songhajské říše, Askia Mohameda Toureho, byla počátkem zlatého věku Timbuktu. Zanevřel na zpátečnickou politiku svého předchůdce a podporoval učení.

Vládci Songhaje a většina obyvatel Timbuktu byli muslimové a učenci z Timbuktu studovali kromě islámu i sekulární témata jako matematiku a filozofii. V knihovnách Timbuktu byly uloženy traktáty řecké filozofie i spisy místních historiků, vědců a básníků. Nejvýznamnější učenec města Ahmed Baba zpochybnil převládající názory na kouření i na otroctví. Obchod se zlatem a solí financoval přeměnu města na centrum vzdělanosti.

Plody této intelektuální kultury se staly tím nejvyhledávanějším zbožím. Písaři z Timbuktu díky inkoustu z místních rostlin a minerálů a spisům ze vzdálených Benátek vytvořili texty v arabštině i v místním jazyce. Kaligrafické knihy z Timbuktu zdobené spletitými geometrickými vzory byly velice žádané mezi nejzámožnějšími členy společnosti. Roku 1591 zlatý věk náhle skončil, když Timbuktu dobyl marocký král. Marocké vojsko uvěznilo Ahmeda Babu a další významné učence a zabavilo jejich knihovny.

Město v následujících staletích čelilo řadě dobývání. V polovině 19. století obsadili Timbuktu súfijští džihádisté a zničili mnoho nenáboženských rukopisů. Roku 1894 převzalo francouzské koloniální vojsko kontrolu nad městem a ukradlo ještě více rukopisů a dopravilo je do Evropy. Francouzština se stala ve školách oficiálním jazykem a nové generace z Timbuktu neuměly číst zbylé arabské rukopisy.

Přes to všechno se literární tradice Timbuktu nevytratila. Skryla se do podzemí. Některé rodiny si ve svých domovech postavily tajné knihovny nebo knihy zakopávaly na zahradách. Jiní je schovali do opuštěných jeskyní nebo děr v poušti. Neocenitelné rukopisy z Timbuktu se rozptýlily do vesnic po celém okolí, kde je obyčejní občané po stovky let hlídali. I když se rozšiřovala poušť a války oblast zbídačily, rodiny schraňovaly staré knihy, i když čelily zoufalé chudobě a téměř i hladovění.

I dnes pokračuje boj o ochranu knih. Učenec z Timbuktu Abdel Kader Haidara od 80. let do počátku tohoto století neúnavně hledal skryté rukopisy z celého severního Mali a přinesl je zpět do Timbuktu. V roce 2012 však občanská válka v Mali opět ohrozila rukopisy, z nichž byla většina přestěhována do nedalekého Bamaka.

Jejich budoucnost zůstává nejistá, jelikož čelí lidským i přírodním hrozbám. Tyto knihy jsou našimi nejlepšími a často jedinými zdroji o předkoloniální historii oblasti. Mnoho z nich moderní učenci nikdy nečetli a ještě více jich zůstává ztraceno či skryto v poušti. V sázce je úsilí o ochranu historie, kterou obsahují, a úsilí bezpočtu generací, jenž tuto historii chránily před zničením. Překlad: Kara www.videacesky.cz