Nejkradenější obraz na světěTED-Ed

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 35
90 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:41
Počet zobrazení:5 425
Které umělecké dílo se v historii nejvíce kradlo a jaký byl jeho osud? To se dozvíte v dalším videu z kanálu Ted-Ed. A pokud vás zaujala zmiňovaná spojenecká jednotka Památkářů, tak vězte, že o ní existuje i stejnojmenný film George Clooneyho.

Přepis titulků

„Ten oltář je druh umění, které mění životy.“ – Peter Schjeldahl V průběhu šesti století byl Gentský oltář spálen, zfalšován a ukraden ve třech různých válkách. Jde o nejkradenější umělecké dílo na světě. A i když prozradil některá tajemství, jiná zůstala skrytá. V roce 1934 se policie v belgickém Gentu doslechla, že jeden z dvoudílných oltářních panelů zmizel. Komisař místo činu prošetřil, pak se ale rozhodl, že krádež v sýrárně byla naléhavější.

Během následujících měsíců se objevilo 12 žádostí o výkupné a jedna půlka panelu byla dokonce vrácena jako projev dobré vůle. Mezitím vytvořil restaurátor Jef van der Veken repliku druhé půlky do doby, než se nalezne ta pravá. To se ale nikdy nestalo. Objevily se spekulace, že on sám se na krádeži podílel, a když žádosti o výkupné selhaly, přemaloval originál a prezentoval ho jako kopii.

Zda tomu tak skutečně bylo, se nevědělo další desítky let. Jen o šest let později plánoval Hitler obří muzeum, ale chyběl mu exemplář, po kterém toužil nejvíce: Gentský oltář. Jak se nacistické jednotky blížily, poslali Belgičané obraz do Francie. Nacisté se ho však zmocnili a poslali ho do solného dolu přeměněného na sklad kradeného umění, kde se nacházelo více než 6000 děl. Ke konci války v roce 1945 se nacisté rozhodli, že důl radši vyhodí do povětří, než aby se díla dostala do rukou Spojenců.

Spojenci dokonce měli jednotku vojáků zvanou Památkáři, která měla za úkol bránit umělecké poklady. Dva z nich sloužili 570 km daleko, když jednoho z nich rozbolel zub. Navštívili tak místního zubaře, který zmínil, že jeho zeť taky miluje umění a vzal je za ním na návštěvu. Tam zjistili, že šlo o jednoho z bývalých nacistických poradců ohledně umění, který se nyní skrýval.

A jako zázrakem jim řekl všechno. Památkáři vymysleli plán na záchranu uměleckých děl a místní odboj dokázal odložit zničení dolu do doby, než přijeli. Uvnitř našli oltář spolu s dalšími světovými poklady. Gentský oltář, zvaný také Klanění Beránku božímu podle scény nacházející se uprostřed, sestává z 12 panelů zobrazujících biblický příběh.

Jde o jedno z nejvýznamnějších uměleckých děl historie. Když ho Jan van Eyck v roce 1432 v Gentu dokončil, hned se o něm mluvilo jako o nejlepší malbě Evropy. Tisíce let umělci užívali temperové barvy z pigmentu ve vaječném žloutku, což vytvářelo živé, ale neprůhledné barvy. Oltář byl prvním dílem, které ukázalo unikátní přednosti olejové malby. Van Eyck díky ní mohl zachytit světlo a pohybem způsobem, kterým to dříve nebylo možné.

Docílil toho použitím štětců někdy tak tenkých jako jediný jezevčí chlup. A vyobrazením detailů, jako jsou gentské památky, rozpoznatelné květiny a realistické obličeje, Gentský oltář vydláždil cestu uměleckému směru, který bude znám jako realismus. Přesto však konzervační práce dokončené v roce 2019 odhalily, že po staletí lidé obdivovali značně upravenou verzi. Vzhledem k desítkám obnov bylo až 70 % některých sekcí přemalováno. Jak restaurátoři odstranili tyto vrstvy barvy, laku a špíny, objevili zářivé barvy a celé budovy, které byly dlouhou dobu neviditelné.

Jiné detaily byly ještě znepokojivější. Čtyři uši beránka božího diváky dlouho uváděly do rozpaků. Ale tým restaurátorů odhalil, že v případě druhého páru uší šlo o tzv. pentimento, zbytky původních barev, které se objevují, když novější blednou. Restaurátoři přemalovali původního beránka do podoby, která podle nich byla přijatelnější. Tuto přemalbu odstranili a zjistili, že originál byl až překvapivě lidský.

Restaurátoři také konečně zjistili, zda van der Veken v roce 1934 vrátil původní chybějící panel. Nevrátil. Bylo potvrzeno, že šlo o kopii, originál se tím pádem stále pohřešuje. Máme však ještě jedno vodítko. Rok po krádeži jeden gentský makléř na své smrtelné posteli odhalil neodeslanou žádost o výkupné.

Psalo se v ní: Spočívá na místě, kde ho ani já, ani nikdo jiný, nemůže vzít bez vzbuzení pozornosti veřejnosti. Případ je stále přidělen některému z gentských detektivů, ale i když se objevují nové tipy každý rok, panel dosud nebyl nalezen. Překlad: marysol www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář