Jak nemocný byl Hitler?

Thumbnail play icon
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:45
Počet zobrazení:2 199
O Hitlerovi koluje mnoho informací pravdivých i lživých a ve vztahu k jeho zdravotnímu stavu tomu není jinak. V tomto videu se dozvíte, zda byl opravdu závislý na kokainu, k čemu byl ve 2. světové válce pervitin a zda mohla být Hitlerova onemocnění spolu s jejich léčbou alespoň částečně zodpovědná za jeho psychický stav ke konci války, a tím i za hrůzy, ke kterým pod jeho velením docházelo.

Přepis titulků

Veřejnost má znát Hitlera jen triumfujícího, rozvážného, cílevědomého. Záznamy ke konci války však ukazují sešlého diktátora: třesoucího se, zmateného. My hledáme odpovědi: Jak nemocný byl Hitler? Hitlerovy lékařské záznamy a výpovědi jeho lékařů v americkém zajetí naznačují, že jej toho trápilo více.

Řeč je o závislosti na drogách, o srdečních obtížích, o nadměrném užívání léků. Hitlerovi lékaři u výslechů mluví často a všechnu vinu svalují na jednoho: DR. MORELL. Říká se, že Vůdci ty nemoci přivodil on, a tím Theodor Morell zapříčinil vše, veškeré neštěstí lidí v této válce.

Pacient Hitler a jeho osobní lékař Theodor Morell. Ovlivnily léky, které mu předepisoval, jeho rozhodovací schopnosti? Po válce přiznává, že svému pacientovi podával 28 různých preparátů. Je opravdu nezvyklé, co všechno mu Morell z léků nabízel. Ale Hitler se vlastně žádným lékům nikdy nebránil.

Ani těm způsobujícím závislost: opiátům, morfinům, barbiturátům. Až osm různých léků denně. Krajně nebezpečný koktejl, jak se dnes domnívá psychiatr: Vedly k neustálým výkyvům, nevěřím, že byl Hitler mezi lety 1942 a 1945 byť jen jediný den zcela při smyslech.

Je to možné? Alpy u Berchtesgadenu, Hitlerovo útočiště. Tady v Orlím hnízdě diktátor shromažďoval své blízké včetně své tajné přítelkyně Evy Braunové. K nejbližšímu doprovodu od roku 1936 patří i doktor Theodor Morell, proslulý lékař smetánky z Berlína s ordinací na Kurfürstendammu.

Dobrý lékař přijde Hitlerovi vhod. Do roku 1936 nebyl nikdy vážně nemocný, teď jej ale trápí zažívací potíže a ekzém na obou nohách. Lékaři SS už si neví rady. Morell předepíše Mutaflor, nový přípravek na dráždivé střevo, a bolesti zmizí. Poté Hitler jmenuje Morella svým osobním lékařem a ten je stále v jeho blízkosti, i ve válce.

Každodenními injekcemi udržuje Morell nejvyššího vojevůdce ve formě. Berlínský profesor medicíny Hans Joachim Neumann na základě Morellových poznámek rekonstruoval jeho léčbu. Začíná neškodnými látkami, jako je hroznový cukr, v profesním žargonu se mu říká glukóza. Základ jeho terapie tvořil 10% nebo 20% glukózový roztok.

Glukóza podporuje obecné posílení a vede k přísunu kalorií. Morell se vměšuje i do Hitlerovy stravy, jeho jídelníček se stává pestřejším. Ale místo aby sportoval, polyká Hitler raději Morellovy léky. Před každým jídlem bere vitamíny a prostředky proti nadýmání, je to pro něj jakýsi doping, na kterém se může stát závislým. Proti trávicím obtížím Morell předepisuje Eukodal, morfiový preparát, proti poruchám spánku tablety Luminalu a Quadro-nox, které obsahují opiáty.

Hitlerova lékárnička je plná léků proti bolesti, na uklidnění i povzbuzení. Když Američané Morella vyslýchali a zjistili, že Hitlerovi dával 28 různých prostředků, mezi nimiž byly i hormony z býčí prostaty, měli ho někteří za dvojitého agenta. Věřili, že ho úmyslně zbavil schopnosti vykonávat svou funkci, aby nemohl vyhrát.

Ale i přesto nad sebou Hitler neztrácí kontrolu, vede ničivou válku, jak to vždycky chtěl. V Sovětském svazu musí po porážce u Moskvy v prosinci roku 1941 překonávat stále další neúspěchy. V lednu roku 1943 kapituluje celá armáda v kotlině u Stalingradu. Hitlerovo zdraví zůstává zřejmě stabilní. Po té drtivé porážce u Stalingradu, kdy by se možná dalo jednoduše čekat, že se ten muž skoro zhroutí, se ho to téměř nedotklo.

Bylo to víceméně až perverzní, Hitler byl tak zdravý, jako nebyl už mnoho let, po té bitvě u Stalingradu. Morellova léčba diktátorovi očividně prospívá, spolu se svým chemikem podle tajné receptury vyrábí přípravky, které mají vojevůdce udržet výkonného.

Zvláštní vyhotovení: malé tabulky ve zlatém obalu. Předpokládaná obsažená látka: pervitin, stimulant, který patří mezi tzv. amfetaminy. Ty na mozkových synapsích uvolňují látky, které vyvolávají euforii. Pod názvem speed jsou dnes známy jako nebezpečné taneční drogy. Ve 2. světové válce je pervitin mezi jednotkami wehrmachtu hojně rozšířený, například aby piloty zbavil strachu před nasazením. To se dalo pořídit úplně všude, dalo se to sehnat v kioscích, a dokonce existovaly i pralinky obohacené pervitinem.

Bral pervitin i Hitler? V americké metropoli Bostonu na Tuftsově univerzitě se Hitlerovými lékařskými záznamy intenzivně zabýval profesor Nassir Ghaemi. Nešlo o to, že Hitler dostával amfetaminy, nebo že byl dokonce na amfetaminech závislý, jak někteří tvrdí, problém je, že trpěl bipolární poruchou a amfetaminy tuto poruchu zhoršovaly.

To je zásadní a nový poznatek, který vysvětluje, proč se Hitler ve 40. letech tak změnil. Psychická onemocnění jsou diktátorovi připisována často, takové výroky jsou ale sporné. I závislost na amfetaminech odborníci zpochybňují. V Morellových záznamech je jen jedna důležitá indicie z 19. prosince 1944. Tam Morell píše, co všechno Hitlerovi aplikoval, a jen jedinkrát v celém deníku napsal slovo pervitin.

To ostatní převzali. Ale napsal Morell na tomto místě vůbec pervitin? To slovo je zkrácené tečkou, profesor Neumann věří, že to je omyl. Ve třetí říši existoval preparát, který se jmenoval Perandren. To byl přípravek povolený roku 1937, testosteron-propionát, tedy hormon, pohlavní hormon, a to to bylo, jmenoval se Perandren, ne pervitin.

Pohlavní hormon místo stimulační drogy? Pravdou je, že hormony Hitlerovi Morell dával často, mimo jiné Orchikrin a Prostakrin, látky, které nechával zhotovit z prostat mladých býků, a Testoviron. V podstatě způsobovaly také posílení, testosteron posiloval sexuální výkonnost, je ale otázkou, jestli se jí Morell u Hitlera zabýval.

Hitlerova přítelkyně: Eva Braunová, o 23 let mladší než on. Dlouho se říkalo, že jejich vztah byl platonický, to ale vyvrací jeden důležitý detail. Nevíme to úplně jistě, nemáme záznamy o tom, co se dělo v Hitlerově ložnici. Je ale nápadné, že tyto dávky hormonů korespondují s daty, kdy docházelo k událostem, kde se Hitler mohl s Evou Braunovou setkat, to odpovídá pobytům Evy Braunové v tehdejší hlavní rezidenci.

Zůstane to jejich tajemstvím. V červnu 1944 se Hitler vrací do Vlčího doupěte ve východním Prusku. V této přísně střežené oblasti chtějí vojenští povstalci diktátora odstranit. Ale atentát se nevydaří. Hitler bombový útok přežije a považuje to za prozřetelnost. Návštěva zraněných v lazaretu. Na filmových snímcích je zřetelné i Hitlerovo zranění uší.

Uši ho bolí a potřebují ošetřit. Při prohlídkách se mimo jiné zjistí, že Hitler trpí chronickým zánětem vedlejších dutin. Doktor Erwin Giesing, otorinolaryngolog v lazaretu, po válce u výslechu líčil svou léčbu Hitlera důstojníkům americké armády. Kvůli zánětu potíral Giesing Hitlerův nos roztokem obsahujícím kokain, to mělo zmenšit otok sliznice a zmírnit bolesti hlavy. Měl tento preparát i jiné účinky?

Giesing píše, že Hitler kokainu stále neměl dost. Od té doby kolují zvěsti o diktátorovi závislém na kokainu. Hitler – závislák? Tyto nosní kapky s kokainem byly lékaři doporučované. Bylo to úplně běžné, normální léčivo, které se dalo koupit v každé lékárně. Giesing Hitlera ošetřoval jen deset týdnů, ani to nesvědčí o závislosti. V březnu roku 1945 se diktátor ukrývá do svého bunkru pod říšským kancléřstvím v Berlíně.

Tady vznikají poslední snímky pro filmový týdeník Wochenschau. Nechtěně je přitom zdokumentováno i Hitlerovo chřadnutí, tu nejdůležitější scénu však cenzura vystřihla. Záznamy ukazují stále se třesoucí levou ruku, tremor. Na tomto snímku je zřetelně vidět Hitlerův tremor. Už v roce 1941 měl Hitler jemný tremor, na tomto snímku ale vidíme formu, která se nazývá hrubý tremor, a na jednom z posledních snímků Hitlera vidíme tremor v pokročilém stádiu.

Třesu Hitlerových rukou si Morell všiml poprvé v srpnu roku 1941, příčinu ale nezná ani on, ani žádný jiný lékař z jeho okolí. Teprve v dubnu 1945 určí Morell správnou diagnózu: třaslavá obrna neboli Parkinsonova nemoc. V pokročilém stádiu Parkinsonova nemoc ovlivňuje i myšlení.

Bylo to tak i u Hitlera? Hitler nebyl nikdy dezorientovaný v čase a prostoru, byl naprosto při smyslech, celou dobu věděl, kde se na mapách generálního štábu nacházely jaké jednotky, poslouchal přednášky, rozhodoval se, rozhodoval o personálu a byl zcela při smyslech.

21. dubna 1945, když se Rudá armáda ulici za ulicí probojovává k Hitlerovu bunkru, propustí diktátor svého osobního lékaře. Pro něj už práce skončila, poslední injekce už Morell Hitlerovi sám dát nemůže, to zařídí jiný lékař. Po několika mrtvicích je totiž Morell už nemocnější než jeho pacient. Přežije konec války a umírá o tři roky později v Bavorsku.

Za svých 10 let ve funkci osobního lékaře podal Hitlerovi víc léků, než bylo nezbytně nutné. Ale výčitky, že Hitlerově psychice úmyslně ublížil, jsou neopodstatněné. Jediná dokázaná Hitlerova nemoc byla ta Parkinsonova. Až do samého konce je diktátor pánem svých myšlenek. Na jeho vojenská a politická rozhodnutí neměl Hitlerův zdravotní stav žádný vliv.

Kdo pro to hledá vysvětlení v jeho zdravotní dokumentaci, hledá marně. Neválčilo se a Židé nebyli vyhlazováni proto, že byl Hitler nemocný, ale proto, že se většina Němců řídila jeho rozhodnutími. Hitler vždycky věděl, co dělá, až do samého konce byl právně způsobilý.

Národní socialismus byl civilizačním zlomem, s Hitlerovými chorobami to ale nemá nic společného. Chuť na víc historie? Tak odebírejte tento kanál. Překlad: lenkaz www.videacesky.cz

Komentáře (2)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Škoda, že nezmiňuje i následky pervitinu a ve mrazech u Stalingradu, či Moskvy ( němečtí vojáci byli tak ovlivněni pervitinem, že se vlastně ani pořádně neoblékali)...

01

Odpovědět

Panečku, to by byl americký prezident...

29