Život a smrt Noor Inayat Khan

„Velikost života se mění úměrně
s odvahou člo²věka.“ - Anaïs Nin Noor Inayat Khan
byla na zoufalém útěku. Za své aktivity byla uvězněna
jako spojenecká špiónka, ale za pomoci šroubováku
a dvou dalších vězňů se opět ocitla
pod pařížskými hvězdami. Když se rozběhla, zaplavily ji
vzpomínky na to, co ji sem přivedlo. Narozena v Moskvě roku 1914
indickému muslimovi a Američance, Noor byla vychována
ve velmi mírumilovném domově.

Její rodiče byli súfijští pacifisté,
kteří věřili v sílu hudby a soucitu. Poté bydleli v Paříži, kde Noor studovala
psychologii dětí a vydávala dětské knížky. To vše se ale změnilo
s příchodem 2. světové války. V květnu 1940, když byla německá armáda
připravena obsadit Paříž, Noor a její bratr
čelili obtížné volbě. Jako pacifisté věřili, že všechny spory
by měly být urovnány nenásilně, ale když viděli devastaci v Evropě, rozhodli se,
že tomu nemůžou pouze přihlížet.

Při cestě do Anglie se Noor přihlásila
k ženskému pomocnému letectvu a vyučila se na radistku. Ponořila se do bezdrátových operací
a Morseovy abecedy nevědíc, že ji sleduje
tajná organizace. Za účelem sabotáže Němců
v zemích okupovaných nacisty zřídili Britové Oddělení
pro zvláštní operace. Jako vycvičená radistka, která dobře
znala Paříž a mluvila plynně francouzsky, Noor byla lákavým rekrutem.

Na svém pohovoru byla varována,
že bezdrátová operace je jednou z nejnebezpečnějších prací
v oblasti zpravodajství. Operátoři museli vláčet
nápadný vysílač nepřátelským územím a tajná agentura by ji nemohla ochránit,
kdyby byla chycena. Noor na úkol kývla okamžitě. I když se rozhodla brát
své pacifistické principy co nejvážněji, Noor se musela
naučit umění špionáže. Naučila se, jak kontaktovat
zpravodajské sítě, otevřít zámek, odolat výslechu
a střílet ze zbraně.

V červnu 1943 přistála
v Angers na jih od Paříže a vydala se do města
vyzbrojena falešným pasem, pistolí a několika
francouzskými franky. Ale její síť byla ohrožena. Týden od jejího nasazení
byli všichni její kolegové zatčeni a Noor byla povolána domů. Přesvědčila své nadřízené,
aby mohla zůstat, takže musela zvládat
bez pomoci práci šesti radistů.

Během následujících měsíců sledovala
a přepravovala zásoby francouzskému odboji a informovala o nacistické činnosti
do Londýna a zajišťovala bezpečný průchod
pro spojenecké vojáky. Byla nezbytná pro budování
francouzského odboje a zpravodajských sítí spojenců a nakonec k ukončení války. Chráněna pouze svým
důvtipem a charismatem se často vymluvila z dotazování.

Když ji gestapo hledalo ve vlaku, dala jim přednášku o svém
„filmovém projektoru“. Když ji důstojník zahlédl
věšet anténu, řekla mu o své vášni
k poslouchání hudby v rádiu a přesvědčila ho,
aby jí pomohl nastavit kabel. Za celé její čtyřměsíční funkční období
ji její bystrost a nenápadnost nezklamaly, ale její kouzlo
však probudilo smrtící žárlivost.

V říjnu 1943 sestra kolegy, zamilovaná do agenta, který miloval Nooru,
prodala její adresu gestapu. Noor odmítla sdělit jakékoliv informace,
spíše se soustředila na svůj útěk. Ukradla strážím šroubovák a uvolnila s ním světlík
a vyklouzla do noci. Jakmile však vězni začali utíkat o život,
její únosci spustili náletovou sirénu. Noor byla znovu chycena
a poslána do německého vězení. Poté do koncentračního tábora
Dachau.

Noor navzdory mučení, deprivaci
a izolaci nic neprozradila. Říká se, že než byla popravena,
křičela „Liberté!“ Noor byla po své hrdinské oběti
poctěna jako hrdinka, která vedla tajné bitvy
za nepřátelskými liniemi a umetla cestu svobodě,
aniž by kdy vzala život. Překlad: Kara
www.videacesky.cz