Japonští bratři jako váleční nepřáteléTED-Ed

O druhé světové válce se dá vyprávět mnoho příběhů. Od tragických až po inspirující. Ale možná jeden z nejvíce srdceryvných zážitků měla rodina Akune, rozdělená válkou proti sobě a svým identitám. Ichiro Akune a jeho manželka Jukije se v roce 1918 přestěhovali z Japonska do Ameriky za lepším životem. Otevřeli si malé potravinářství v centrální Kalifornii a vychovali devět dětí.

Ale když v roce 1933 paní Akune zemřela, byly děti poslány žít za příbuznými do Japonska. Jejich otec je brzy následoval. I když to pro něj bylo těžké, když byl narozen a vychován v Americe, tak si nejstarší syn, Harry, vytvořil úzké pouto se svým prastrýcem, který ho naučil japonský jazyk, kulturu a hodnoty.

Nicméně když byli Harry a jeho bratr Ken dost staří, aby mohli pracovat, vrátili se do země, kterou měli za domov, a usadili se u Los Angeles. Ale pak, 7. prosince 1941, přišel útok na Pearl Harbor. Ve válce s Japonskem vláda Spojených států nevěřila věrnosti občanů, kteří měli rodinu nebo předky v zemi nepřítele.

V roce 1942 bylo asi 120 000 japonských Američanů žijících na západním pobřeží zbaveno občanských práv a násilně přesídleno do internačních táborů, i když většina z nich jako Harry a Ken byli Nisei, Američané nebo ti s dvojím občanstvím, kteří se narodili v USA japonským přistěhovalcům. Bratři neměli jen velmi omezený kontakt se svou rodinou v Japonsku, ale byli také uvězněni v táboře v odlehlé části Colorada. Tím to ale neskončilo, protože náboráři z vojenské zpravodajské služby americké armády dorazili do tábora a hledali japonsky mluvící dobrovolníky.

Navzdory tomu, jak se s nimi zacházelo, Harry a Ken skočili po šanci opustit tábor a dokázat svou věrnost jako američtí občané. Poté, co byli vyškoleni v Japonsku, začali svou službu, překládali zachycené zprávy, vyslýchali japonské vojáky vyráběli propagandu v japonštině, aby přesvědčili nepřátele se vzdát.

Práce bratrů byla pro válečné úsilí nedocenitelná a dávala zásadní strategické informace o velikosti a umístění japonských sil, ale i tak čelili diskriminaci a nedůvěře svých kolegů vojáků. Harry vzpomínal, jak se jeho bojové vybavení těsně před výsadkem na území nepřítele ztratilo, a na bílého důstojníka, který mu odmítal dát zbraň. Nicméně oba bratři sloužili věrně až do konce války. Ale Harry a Ken nebyli jediní bratři Akune bojující v Pacifiku.

Bez jejich vědomí dva mladší bratři, třetí a čtvrtý z pěti synů Akune, poslušně sloužili v Japonském císařském námořnictvu. Saburo v námořním letectvu a 15letý Širo jako školitel nových rekrutů. Když válka skončila, tak Harry a Ken sloužili ve spojeneckých okupačních silách a místními byli považováni za zrádce. Když se všichni bratři Akune poprvé za deset let shromáždili na rodinném srazu v Kagošimě, zjistili, že obě dvojice bojovaly na opačných stranách.

Bratři se rozčílili a málem se porvali, ale pak zasáhl jejich otec. Bratři se usmířili a Saburo a Širo se připojili v Kalifornii k Harrymu a Kenovi. A později bojovali za americkou armádu v Koreji. Teprve až v roce 1988 americká armáda uznala nespravedlnost svých internačních táborů a schválila pro přeživší odškodnění.

Harry však nejvíce litoval toho, že neměl odvahu poděkovat svému japonskému prastrýci, který ho tolik naučil. Příběh bratrů Akune je velmi pestrý. Rodina rozdělená okolnostmi, nespravedlivé zacházení s japonskými Američany a osobní boj o usmíření dvou národních identit.

Odhaluje však také větší příběh o americké historii. Útlak, jemuž přistěhovalecké skupiny čelí, a jejich vytrvalost při jejím překonání. Překlad: Kara www.videacesky.cz