Tady Gavin – Jak mi čeština mění pohled na svět
„Angličtina je kostrbatá. Čeština je květnatá,“ říká Američan Gavin, který se už přes tři roky učí česky. Proč? Protože může a hlavně si rozšiřuje obzory. Jaký cizí jazyk byste se rádi naučili vy?
Přepis titulků
Mám pocit, že se můj život změnil k lepšímu za ty tři roky, co se učím česky. Najednou mám úplně jiný pohled na svět, když rozumím slovanskému jazyku. Jako v tom přísloví: A to je svatá pravda. Právě jsem dočetl anglickou verzi Anny Kareniny, ale originál je samozřejmě rusky od Lva Tolstého. Anglická verze je dobrá, čtení jsem si užil.
I když některé části byly zvláštní. Myslím v angličtině. Ale teď už chápu, proč některé formulace a pasáže byly divné, protože rozumím češtině. A chtěl by vám ty příklady ukázat. První je rozdíl mezi… Tohle prostě v angličtině neexistuje. Profesorovi, doktorovi, staré paní, všem budu říkat „you“ stejně jako svojí ženě, synovi nebo kamarádovi.
Vykání a tykání mě fascinuje, i když je těžké na učení. Ale když máme vykat a tykat, přeložit celý ten koncept do angličtiny, jde to těžko. Ukážu vám příklad. Stěpan Oblonskij a jeho žena se hádají, ale už se to trochu zklidňuje. Celá pasáž zní: Takže do angličtiny tykání překládáme jako: „…oslovila ho důvěrně ve druhé osobě jednotného čísla.“ Tohle rozlišení funguje v ruštině i češtině stejně a já už teď taky chápu, co tím překladatelka myslela.
O co vlastně mezi Oblonským a jeho ženou šlo, díky tykání a vykání. V mojí první učebnici češtiny, vydané v 70. letech, je jedna úžasná část, jedna lekce, která mě tak zaujala, že jsem vytrhl stránku, abych si to zapamatoval. Tady je. Jde tam o zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“, které odkazuje na větný podmět.
Jakože cože? My nic takového nemáme. Jako příklad udává rozdíl mezi: S „jeho“ víte, že jde o cizí sešit, a „svůj“ je sešit váš. To je úžasné rozlišení, protože, jak vidíte, v angličtině neexistuje. Oba jsou „his“. Takže pro rozlišení musíme s větou něco udělat, jinak ji napsat nebo uvést kontext, jinak to nejde. A je to tam mockrát, „svůj“ jednoduše přeložené z ruštiny do češtiny, ale v angličtině je to celé jinak.
Třeba zase tady… Hned na začátku, na 19. straně, v páté kapitole, máme… Vidíte, že v češtině je: Není to… V češtině je to jasné, ale my máme „zamilován do jeho-čárka-Oblonského- čárka…“, tohle vysvětlení. Proto je věta kostrbatá, divná. Jsem moc rád, že něco takového v češtině existuje.
Ještě jsem u prvního příkladu zapomněl zmínit tu část věty: „…rozhovor byl obecný.“ V češtině máte tolik různých slov pro mluvení! Spousta českých slov na jedno slovo anglické, což je bezva. Každopádně, jdeme dál. Další věc, co miluju na češtině a všech slovanských jazycích, je tohle, nevím, jak se tomu říká, „se“. V anglické verzi Anny Kareniny sluha uklidňuje Oblonského rozčileného z manželky a říká: „Věci se samy vyřeší.“ V angličtině musíme použít „ty sám“, „já sám“, „ono samo“, „ony samy…“ Ale v češtině i ruštině jen přidáte to malé „se“.
V ruštině to myslím bylo: A do češtiny je to přeložené jako: Což je taky zvláštní sloveso. Ale prostě můžete říct: Je to tak krátké, zatímco my máme: „věci sebe řeší“, „ty sám sebe myješ…“ Líbí se mi ta jednoduchost a…
A pak tu ještě mám další slova, co překladatelka nechala rusky, jen je napsala v anglické výslovnosti, nevím proč. Ale je zajímavé, že díky češtině rozumím mnohem líp kořenům slov. Třeba „obraz“, jakože malba, kresba, podoba ve čtverci. Nebo „zemstvo“ je výraz pro město, v podstatě městskou radu, ale jakože spíš na venkově. A protože znám podobná slova z češtiny, chápu, že tady to „zemstvo“ bude něco jako venkovská rada.
To samé ženy s příjmením -ová nebo Anna Karenina. Její manžel je Alexej Alexandrovič Karenin a já chápu, proč je tam -a nebo -ová, protože jsem se to naučil u češtiny. Mám tady třeba Harryho Pottera, kterého jsem četl, a v češtině to není J. K. Rowling, ale J. K. Rowlingová. Studium češtiny mi otevřelo mysl a chtěl bych číst víc knih v originále. Když jsem byl v Česku, někdo mi dal výtisk Sherlocka Holmese, který má na jedné straně češtinu a na druhé angličtinu, což je super!
Tohle jsem nikde jinde neviděl! Ani ve Státech, ani v Brazílii, kde učím angličtinu v portugalštině. Je to skvělá pomůcka a já bych si moc přál takovou verzi… Dejte vědět, jestli taková je. Chci začít víc číst česky a učit se o autorech a literatuře, ale ještě nejsem na takové úrovni, abych mohl číst Nesnesitelnou lehkost bytí, aniž by to byla otravná fuška.
Chci se při učení bavit a zároveň všemu správně rozumět. Pište, jaká je má angličtina a jestli jste při čtení Anny Kareniny jako rodilí mluvčí ty věci taky vnímali. Moc mě to zajímá a chci si o tom povídat. A to je vše, mějte se! Překlad: hAnko www.videacesky.cz
I když některé části byly zvláštní. Myslím v angličtině. Ale teď už chápu, proč některé formulace a pasáže byly divné, protože rozumím češtině. A chtěl by vám ty příklady ukázat. První je rozdíl mezi… Tohle prostě v angličtině neexistuje. Profesorovi, doktorovi, staré paní, všem budu říkat „you“ stejně jako svojí ženě, synovi nebo kamarádovi.
Vykání a tykání mě fascinuje, i když je těžké na učení. Ale když máme vykat a tykat, přeložit celý ten koncept do angličtiny, jde to těžko. Ukážu vám příklad. Stěpan Oblonskij a jeho žena se hádají, ale už se to trochu zklidňuje. Celá pasáž zní: Takže do angličtiny tykání překládáme jako: „…oslovila ho důvěrně ve druhé osobě jednotného čísla.“ Tohle rozlišení funguje v ruštině i češtině stejně a já už teď taky chápu, co tím překladatelka myslela.
O co vlastně mezi Oblonským a jeho ženou šlo, díky tykání a vykání. V mojí první učebnici češtiny, vydané v 70. letech, je jedna úžasná část, jedna lekce, která mě tak zaujala, že jsem vytrhl stránku, abych si to zapamatoval. Tady je. Jde tam o zvratné přivlastňovací zájmeno „svůj“, které odkazuje na větný podmět.
Jakože cože? My nic takového nemáme. Jako příklad udává rozdíl mezi: S „jeho“ víte, že jde o cizí sešit, a „svůj“ je sešit váš. To je úžasné rozlišení, protože, jak vidíte, v angličtině neexistuje. Oba jsou „his“. Takže pro rozlišení musíme s větou něco udělat, jinak ji napsat nebo uvést kontext, jinak to nejde. A je to tam mockrát, „svůj“ jednoduše přeložené z ruštiny do češtiny, ale v angličtině je to celé jinak.
Třeba zase tady… Hned na začátku, na 19. straně, v páté kapitole, máme… Vidíte, že v češtině je: Není to… V češtině je to jasné, ale my máme „zamilován do jeho-čárka-Oblonského- čárka…“, tohle vysvětlení. Proto je věta kostrbatá, divná. Jsem moc rád, že něco takového v češtině existuje.
Ještě jsem u prvního příkladu zapomněl zmínit tu část věty: „…rozhovor byl obecný.“ V češtině máte tolik různých slov pro mluvení! Spousta českých slov na jedno slovo anglické, což je bezva. Každopádně, jdeme dál. Další věc, co miluju na češtině a všech slovanských jazycích, je tohle, nevím, jak se tomu říká, „se“. V anglické verzi Anny Kareniny sluha uklidňuje Oblonského rozčileného z manželky a říká: „Věci se samy vyřeší.“ V angličtině musíme použít „ty sám“, „já sám“, „ono samo“, „ony samy…“ Ale v češtině i ruštině jen přidáte to malé „se“.
V ruštině to myslím bylo: A do češtiny je to přeložené jako: Což je taky zvláštní sloveso. Ale prostě můžete říct: Je to tak krátké, zatímco my máme: „věci sebe řeší“, „ty sám sebe myješ…“ Líbí se mi ta jednoduchost a…
A pak tu ještě mám další slova, co překladatelka nechala rusky, jen je napsala v anglické výslovnosti, nevím proč. Ale je zajímavé, že díky češtině rozumím mnohem líp kořenům slov. Třeba „obraz“, jakože malba, kresba, podoba ve čtverci. Nebo „zemstvo“ je výraz pro město, v podstatě městskou radu, ale jakože spíš na venkově. A protože znám podobná slova z češtiny, chápu, že tady to „zemstvo“ bude něco jako venkovská rada.
To samé ženy s příjmením -ová nebo Anna Karenina. Její manžel je Alexej Alexandrovič Karenin a já chápu, proč je tam -a nebo -ová, protože jsem se to naučil u češtiny. Mám tady třeba Harryho Pottera, kterého jsem četl, a v češtině to není J. K. Rowling, ale J. K. Rowlingová. Studium češtiny mi otevřelo mysl a chtěl bych číst víc knih v originále. Když jsem byl v Česku, někdo mi dal výtisk Sherlocka Holmese, který má na jedné straně češtinu a na druhé angličtinu, což je super!
Tohle jsem nikde jinde neviděl! Ani ve Státech, ani v Brazílii, kde učím angličtinu v portugalštině. Je to skvělá pomůcka a já bych si moc přál takovou verzi… Dejte vědět, jestli taková je. Chci začít víc číst česky a učit se o autorech a literatuře, ale ještě nejsem na takové úrovni, abych mohl číst Nesnesitelnou lehkost bytí, aniž by to byla otravná fuška.
Chci se při učení bavit a zároveň všemu správně rozumět. Pište, jaká je má angličtina a jestli jste při čtení Anny Kareniny jako rodilí mluvčí ty věci taky vnímali. Moc mě to zajímá a chci si o tom povídat. A to je vše, mějte se! Překlad: hAnko www.videacesky.cz
Komentáře (11)
Uzivatel (anonym)Odpovědět
25.06.2020 13:01:04
jednim slovem: borec
uplne mna fascinuje kdyz je nekdo necim uplne fascinovan a este to umi podat.. :)
Marius (anonym)Odpovědět
23.06.2020 13:41:31
Mohol by skúsiť podobne porovnanie aj so Zaklínačom, keďže si stále myslím, že v češtine sa vyrovná aj originálu, hlavne pri nadávkach alebo pri rozprávaní trpaslíkov :D :)
Merlinonym (anonym)Odpovědět
23.06.2020 20:41:16
Nečekal bych, že umí polsky.
Marius (anonym)Odpovědět
24.06.2020 10:50:26
+MerlinonymZabudol som dopisat že porovnanie s anglickou verziou :D v seriály po anglicky mi prišli dialógy dosť oklieštené
Ferda (anonym)Odpovědět
20.06.2020 19:55:18
Gavin je skvělý, pozoruju jeho učení se už docela dlouho a má skvělé postřehy a mnohdy překvapivá vyjádření. Nebo jak už přirozeně používá úsloví, fráze apod. (další pán na holení, nebo v jednom videu použil "to zas bude v álejích nablito."
NolmoOdpovědět
20.06.2020 19:24:49
Líbí se mi, jak si zachoval zvědavost a nadšení i v dospělosti, to je něco co nám tady po průchodu školstvím u mladých lidí chybí.
ZeckOdpovědět
21.06.2020 12:41:55
Pokud celé české školství spočívá v: "Nauč se těchto 10 A4 nazpaměť a pak to pokud možno co nejdoslovněji vyblij do testu, po odevzdání testu to ihned zapomeň a začni se učit nových 10 A4 na další test a běda ti, jestli nemáš dobrou krátkodobou paměť, ty hajzle!", není se čemu divit.
Zvídavost a nadšení je přesně to, co by učitelé měli v žácích budovat od nástupu do školy a zároveň je to přesně to, co drtivá většina z nich nedělá (obvykle jen mladší učitelé s čerstvě vychozeným peďákem, a to ještě jen někteří z nich, kteří učení žáků berou idealisticky v rámci plnění svého snu o tom, že chtějí někoho něco naučit), protože je to mnohem složitější a náročnější než monotónně z paměti odžvanit látku 15. rok po sobě, vypsat stránky, které se musí posluchači naučit a pak to jen apaticky zkontrolovat.
Pokud pak studenti přežijí tohle přes dekádu trvající znásilňování jejich mozku, respektive části mozku odpovědnou za paměť, a vylezou z té "vzdělávací" instituce. To poslední po čem v rámci pracovního procesu stojí, je pídění se po něčem, to holt musí mít přirozeně v sobě, ale školy v nich v tomto duchu nezapálí ani sirku, natož svíčku.
minerálka (anonym)Odpovědět
20.06.2020 15:20:08
Nikdy mě nenapadlo, jak roztomile bude znít cizinec, co mluví česky...
Galedon1 (anonym)Odpovědět
20.06.2020 15:31:30
Mě spíš přijde fascinující, že (alespoň v mých uších) má Američan, Vietnamec i Švéd skoro stejný přízvuk :)
Qwert (anonym)Odpovědět
20.06.2020 17:53:34
+Galedon1Poslechni si jak mluví angličané. U nich by většina řekla, že nejsou rodilí mluvčí.
Alesi 2 (anonym)Odpovědět
21.06.2020 21:21:38
+Galedon1Rekl bych, ze ti chybi hudebni sluch, jinak nedokazu pochopit, ze ti prizvuk americana a vietnamce prijde stejny.. Nemyslim to nijak zle, nechci urazet, nebo tak neco podobnyho..