Jak se šíří pandemie

Žijeme v propojeném, stále globalizovanějším světě. Díky mezinárodnímu létaní mohou lidé a nemoci, které mají, být v jakémkoliv městě na planetě během několika hodin. Jakmile virus přistane, někdy stačí jedno kýchnutí, aby se infekce rozšířila po celé komunitě. Když byli lidé lovci a sběrači, toulající se divokými savanami, nikde nezůstali dost dlouho a osady nebyly dostatečně velké, aby udržely přenos infekčních mikrobů.



Ale s příchodem zemědělské revoluce přes 10 000 lety a začátkem trvalého osídlení na Blízkém východě lidé začali žít bok po boku se zvířaty, což usnadňovalo šíření bakterií a virů mezi dobytkem a lidmi. Epidemie a pandemie mají mnoho tvarů a podob.



Například v roce 2010 zasáhlo Haiti zničující zemětřesení, které přinutilo tisíce lidí do dočasných uprchlických táborů. Do několika týdnů se tábory staly živnou půdou pro choleru. Bakterie se šířily kontaminovanou vodou, což vyvolalo celostátní epidemii. Nejčastější příčinou epidemií jsou však viry jako spalničky, chřipka a HIV.



A když jsou globální, říkáme jim pandemie. Pandemie se objevovaly v celé lidské historii, některé zanechaly jizvy na tkáni a kostech svých obětí, zatímco důkazy o ostatních pochází ze zachovalé DNA. Například vědci získali DNA z bakterií, které přenášejí tuberkulózu, z pozůstatků starověkých egyptských mumií. A v roce 2011 vědci zkoumající morové jámy v Londýně byli schopni rekonstruovat genom Yersinia pestis, bakterii, která je zodpovědná za tzv.



černou smrt 14. století. Má se za to, že mor vznikl v Číně kolem roku 1340 a rozšířil se na západ Hedvábnou stezkou, karavanovou trasou vinoucí se od Mongolska na Krym. V roce 1347 dosáhl mor ke Středozemnímu moři a do roku 1400 zabil přes 34 miliónů Evropanů, čímž si vysloužil přezdívku "Velký zabiják". Později to byli historici, kdo ho nazvali černou smrtí.



Nicméně zdaleka největším pandemickým zabijákem je chřipka. Chřipka neustále koluje mezi jižní a severní polokoulí. V Severní Americe a Evropě dochází k sezónní chřipce každý podzim a zimu. A protože byla většina dětí a dospělých vystavena viru v předchozích sezónách, tak jsou tyto nemoci obvykle mírné. Nicméně každých 20 až 40 let prochází virus dramatickou mutací. To se stává, když virus divoké chřipky, cirkulující v kachnách a drůbeži na farmě, potká prasečí virus a navzájem si vymění geny.



Tento proces je známý jako antigenní změna a vyskytoval se v celé lidské historii. První zaznamenaná pandemie se objevila v roce 1580. 18. a 19. století zažilo nejméně šest dalších pandemií. Pokud jde o úmrtnost, nic se nemůže rovnat s tzv. španělskou chřipkou z roku 1918. První náznak pandemie přišel na jaře, kdy si americké jednotky v severní Francii začaly stěžovat na zimnici, bolest hlavy a horečku.



Následujícího září v kasárnách americké armády poblíž Bostonu se vojáci začali hroutit na přehlídce, načež byli ihned odvezeni do táborové ošetřovny. Jak vypověděli chirurgové, tak dvě hodiny po přijetí měli mahagonové skvrny nad lícními kostmi a po pár hodinách se objevovala cyanóza, sahající od uší a šířící se po celém obličeji.



Je to jen otázka několika hodin, než přijde smrt. V podstatě bojujete o každý dech dokud nedojde k udušení. Na SS Leviathanu, obřím americkém transportéru na cestě do Bordeaux, krváceli nemocní muži ze svých nosů, což udělalo z paluby slizké prostředí nasáklé tělními tekutinami. Mezitím britští vojáci vracející se ze severní Francie na dovolenou donesli do Doveru a do dalších přístavů chřipku, odkud byl virus dovezen vlakem do Londýna.



V dubnu 1919, kdy pandemie ustoupila, bylo odhadem 675 000 Američanů a 230 000 Britů po smrti. Jen v Indii bylo zabito přibližně 10 miliónů lidí a celosvětový počet obětí byl neuvěřitelných 50 miliónů. Ale to bylo tehdy. Dnes mohou letadla přepravovat viry do jakékoliv země na světě za zlomek doby, co v roce 1918.



Například v únoru 2003 přijel čínský lékař do hotelu Metropole v Hong Kongu a necítil se dobře. Nevěděl však, že je nositelem nového viru zvířecího původu SARS, což je anglická zkratka pro těžký akutní respirační syndrom. Do 24 hodin po ubytování se v pokoji 913 bylo nakaženo šestnáct dalších hostů a do pár dní jich pět nastoupilo na palubu letadla do zámořských destinací, čímž rozšířili vir do Vietnamu, Singapuru a Kanady.



Lety mezi Hong Kongem, Torontem a dalšími mezinárodními městy byly rychle zrušeny a díky dalším nouzovým opatřením byla pandemie odvrácena. Čtyři měsíce poté, co epidemie vypukla, bylo SARSem nakaženo 29 zemí po celém světě a více než 1000 lidí zemřelo. I přesto, že byl virus rychle zkrocen, jen málo se toho dalo udělat s alarmujícími zprávami přenášené kabelovými televizemi a internetem.



Jak se k hysterii přidali blogeři šířící nepodložené konspirační teorie, tak se turismus v Hong Kongu a dalších postižených městech zastavil, což stálo podniky více než 10 miliard amerických dolarů. Jedno odvětví si však vedlo velmi dobře. SARS především připomínal, že pandemie byly vždy spojovány s panikou. Pokud nás historie něco učí, tak to, že pandemie mohou začít jako malé, ale jejich dopady mohou být dramatické jako války a přírodní katastrofy. Rozdíl je v tom, že díky vědě odhalujeme pandemie hned na samém počátku a podnikáme kroky ke zmírnění dopadů, než se příliš rozšíří.



Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz