Historie očima brambory

Pečené nebo smažené, vařené nebo restované, chipsy nebo hranolky. Brambory už jste asi někdy ochutnali. Jsou jistě chutné, ale v našich dějinách hrály mnohem důležitější roli než jen základní potraviny, tak jak je známe dnes. Bez brambor by naše moderní civilizace totiž možná vůbec neexistovala.



Před 8 000 lety v Jižní Americe, vysoko v Andách, to byli starověcí Peruánci, kteří jako první pěstovali brambory. Díky vysokému obsahu bílkovin a sacharidů, jakož i esenciálních tuků, vitamínů a minerálů byly brambory ideálním zdrojem potravy pro početnou dělnickou třídu Inků, kteří obdělávali svá terasovitá pole, dolovali ve Skalistých horách a budovali vyspělou civilizaci a proslulou Inckou říši. Pro Inky tedy byly brambory životně důležité.



Když je ale španělští námořníci dovezli při návratu z And do Evropy, nebyl o ně zájem. Evropané prostě nechtěli jíst chuťově nevýraznou podivnost z neznámé země, která se navíc až nápadně podobala smrtelně jedovatému rulíku zlomocnému. Místo jejich konzumace tedy začali brambory používat jako okrasné rostliny. Uplynulo dalších víc než 200 let, než se brambory staly významným zdrojem potravy v celé Evropě, a i tehdy je jedly hlavně nižší vrstvy obyvatelstva.



Zhruba okolo roku 1750 se i díky větší dostupnosti levných a výživných brambor dokázali evropští rolníci vypořádat s opakující se neúrodou obilí a hladomory a jejich populace tak postupně rostla. Výsledkem bylo, že impéria Britů, Holanďanů a Němců vyrostla na ramenou zvyšujícího se počtu farmářů, dělníků a vojáků, což ze západních mocností udělalo dominantního aktéra světových dějin. Ze všech evropských zemí se však velmoci nestaly. Když se brambory rozšířily v Irsku, tamní populace dramaticky vzrostla, stejně jako jejich závislost na bramborách jako hlavním zdroji potravy.



Pak ale přišla pohroma. V letech 1845 až 1852 zpustošila většinu irské úrody brambor plíseň, což vedlo k Velkému irskému hladomoru, jednomu z nejhorších v lidské historii. Přes milion irských občanů zemřelo hladem a další dva miliony opustily své domovy. Ani to ale nebyla pro brambory konečná. Nakonec zase začaly růst a počet Evropanů, zejména z dělnických tříd, opět stoupal.



Díky přílivu irských migrantů měla nyní Evropa početné, udržitelné a dobře živené obyvatelstvo, které mohlo obsluhovat nově vznikající továrny. Díky němu přišla průmyslová revoluce a moderní svět, tak jak ho známe. Svět bez brambor si proto snad ani nedovedeme představit. Proběhla by průmyslová revoluce i bez nich?



Prohráli by Spojenci 2. světovou válku, kdyby nemohli své jednotky krmit touto nenáročnou plodinou? A vypulka by ta válka vůbec? Když se nad tím zamyslíme, lze zásluhy za spoustu významných milníků světových dějin alespoň částečně připsat obyčejné hlíze z peruánských kopců. Překlad: marysol www.videacesky.cz