Taky si při půjčování knih říkáte, co si o vás knihovník asi myslí?
Půjčím si tohle. A zarezervujte mi prosím
Cold Mountain. Ne. - Prosím?
- Ne, nezarezervuju vám to. Tohle je pro vás vhodnější. - Jo, je to blbost. Chci si jen...
- ...přečíst další brak? Na vašem místě
bych se Cold Mountain vyhnul. Není to, jako když na to koukáte
s kámoškama.
Není tam fešák Jude Law,
co by vám ulehčil náročnou četbu. - Co?
- Jsou tam jenom slova. A o dost delší slova než ta,
co najdete ve Světě ženy. Nebo v Rytmu života. Koukněte se. To je seznam
všech knih, co jste si kdy půjčila. - Víte, o čem to vypovídá?
- Ne. O tom, že jste ta nejnudnější
a nejtupější žena, která kdy měla mentální kapacitu
na vyplnění přihlášky do knihovny.
Pomohli vám s tím? - Cože?
- Pst! Jste v knihovně. Koukněte na to.
Čtenářský deník na univerzitě pro tupce. - Chodila jsem na Warwick!
- Když s někým mluvíte, říká tohle? Jo, jasně, fajn, jo, bezva? To protože vás neposlouchá. Když se s vámi přátelé sejdou,
prokazují vám laskavost. Jste pro ně jako charita,
díky vám udělají něco pro komunitu.
V podstatě jste jako on. PŘISPĚJTE PROSÍM - Já přispívám právě teď.
- Jak to vůbec můžete říct? - Jo, jasně, fajn...
- Jakým právem! Jistě je pro vás těžké to pochopit,
jste fakt tupá. Jeden z nejblbějších lidí,
co jsem kdy potkal. A to jsem žil šest let
v Horní Dolní. Nudí mě se na vás i dívat.
Na tu vaši popelavou tvář
a mrtvé oči. Ale... Nuda! Ještě tu jste,
vy uspávající blbko? Ano... Máte pravdu. - Přátelé mě nenávidí.
- No tak. - Ale co mám dělat?
- Ano... Co byste mohla udělat...
Co byste tak mohla udělat... Něco mě napadlo. Co? Co takhle rande? Co říkáte?
Vyrazíme si spolu jen my dva? - To by se vám líbilo, že ano?
- Ano. Ráda s vámi půjdu na rande. Vyhovuje vám to tak?