Superstar

- Tak jak to šlo, Felicity?
- Šla jsem tam, Iane, dala jsem do toho celé srdce i duši.
Opravdu celé srdce i duši. Když se to tak vezme, z celého srdce
i duše, víc jsem pro to udělat nemohla. Víš to jistě? Co? Dala jsi do toho srdce a duši.
Vážně pro to nešlo udělat víc? Co takhle víc cvičit?
Nebo se naučit pořádně slova? Nebo se snažit nezpívat falešně?


Nejsou tyhle věci taky důležité? Jo, ale snažím se tím říct,
že jsem tam dnes šla, dala jsem všanc svoje srdce a duši,
vážně jsem do toho dala srdce i duši, a když se nad tím zamyslím,
a teď mluvím ze srdce a z duše, nic víc jsem
vážně udělat nemohla. Jo, ale technicky vzato mohla. - Co? - Však víš, mohla
sis přivstat a cvičit, obléct se jako zpěvačka
a necpat se do kůže jako konzervativní poslanec
dvě vteřiny před smrtelnou hoňbou.

Mohla sis vybrat veselou moderní písničku
a ne tu depresivní hrůzu od Mariah Carey, kterou si pustí tak akorát taxikář,
co zrovna na odpočívadle pálí fotoalba. Nebo jsi mohla zapracovat na vokální
technice, která zněla chraplavě a uřvaně. Bez urážky, ale bylo to,
jako by chtěl pes vyštěkat abecedu. - Je ti tohle k něčemu?
- Ale já do toho dala své srdce a duši. Jo, ale to ve skutečném
světě prostě nestačí. To je asi i důvod, proč ještě pořád
bydlíš u babičky a pracuješ v továrně. Ve skutečnosti, na rozdíl od toho
tvého vymyšleného duhového světa, kterým očividně prolétáváš
na svém okřídleném jednorožci, upřímnost neomlouvá selhání.

Pilot neřekne: "Pardon za těch
300 mrtvých a strženou střechu kostela. Asi jsem do toho
dal moc srdce a duše." - Moje děti se dívají!
- Jistě, děti! Skvělý. Mít děti je totiž tak trochu způsob,
jak něčeho dosáhnout bez talentu. Což je vlastně
metafora pro celý tvůj život. Nesnáším vás!


Jste hrozný moderátor! Víš, já ve skutečnosti
nejsem moderátor. Chodím sem o polední
pauze a tímhle se bavím. Kapesníček?