Graham uváděl tento rok soutěž Eurovision, takže se jeho role na jeden týden zhostil Jack Whitehall. Vyzpovídal například Gwendoline Christie, která je známá především svou rolí Brienne z Tarthu ve Hře o trůny, a prozradí něco málo o svém novém divadelním představení. Podělí se také o to, co všechno můžete v divadle zažít. Kromě toho přizná, do koho prý byla kdysi zabouchnutá.
Poznámka: Basil Brush je loutková postava lišky z britské dětské televize.
Kdo si chce povídat o Shakespearovi? Ano! Já taky. Gwendoline Christie bude mít premiéru jedné z mých nejoblíbenějších her od Shakespeara, Sen noci svatojánské. Všichni jsou nadšení. Bude to v divadle Bridge od 3. června do 31. srpna. Co nám o tom představení můžeš říct? Zajímavé je, že většina projektů, kterých se účastním, vyžaduje naprostou mlčenlivost. Člověk by čekal, že u Shakespeara vám o tom představení můžu říct vše, ale nezklamu vás, opět nemohu říct - vůbec nic o tom představení.
- Nene. A to proto, že tam je pár překvapení. - Můžu vám říct, že budu hrát Titanii. - Dobře. A taky můžu říct, že dělám další věci. A můžu říct, že je to imerzivní divadlo. - Imerzivní? - Vtáhne tě to do děje, Jacku. A vás všechny, až se přijdete podívat, vás taky, až na to půjdete, vtáhne vás to. - Účastní se i publikum?
- Když budeš mít štěstí. - Davide, tys byl ve Snu noci svatojánské. - Ano, hrál jsem tam se Sheridan Smith ve West Endu. Je to zábavná hra. Tady jsem. Hrál jsem Mikuláše Klubka, ten je v té hře proměněn v osla, proto vypadám takhle. Je skvělé v tom hrát. A podle mě je to taky pro hodně lidí první hra od Shakespeara, - protože na to můžete vzít i děti. - Ano. A je to určitě hra o radosti. V naší verzi je spousta překvapení, ale co je důležitější... Ve světě plném temnoty je to trocha radosti, tu potřebujeme všichni.
Ano, takový záblesk. Nikdo tam neumře, že ano? No, to nevíme. V tomhle možná jo. Na konci je všechny zavraždí bílí chodci. Když hraješ v takové hře a je u toho živé publikum, to bývá taky výzva. - Zažila jsi něco? - Pár věcí jsem zažila, ano, Jacku. Hrála jsem v jedné hře ve West Endu před pár lety a bylo to... velmi nezvyklé představení. Bylo tam takové jiné publikum. Lidé tam nosili jídlo a jedli, lidi na rozlučce se svobodou tam nosili nafukovací panny a kupovali jim místa.
A spousta lidí tam omdlévala, odváželi je na lehátkách. - Ale to nejsenzačnější bylo... - Co to bylo za hru? To nejsenzačnější bylo, že jeden večer dva lidé na balkóně pozvraceli lidi o patro níž, a potom čtyři až šest lidí pozvracelo lidi v dolní části hlediště, taková příšerná fontána zvratků. A potom zvraceli i lidi dole. Byl to úžasný divadelní večer, běžte si koupit lístky do divadla Bridge na Sen noci svatojánské.
Co to bylo? - Co to bylo za představení? - To ti neřeknu, Davide. - Vážně chceš dělat imerzivní divadlo? - Nemůžu se dočkat. To budeš uprostřed dění. Mohli by tě kdykoli pozvracet. Jsem otevřená novým zážitkům.
Kdo si chce povídat o Shakespearovi? Ano! Já taky. Gwendoline Christie bude mít premiéru jedné z mých nejoblíbenějších her od Shakespeara, Sen noci svatojánské. Všichni jsou nadšení. Bude to v divadle Bridge od 3. června do 31. srpna. Co nám o tom představení můžeš říct? Zajímavé je, že většina projektů, kterých se účastním, vyžaduje naprostou mlčenlivost. Člověk by čekal, že u Shakespeara vám o tom představení můžu říct vše, ale nezklamu vás, opět nemohu říct - vůbec nic o tom představení.
- Nene. A to proto, že tam je pár překvapení. - Můžu vám říct, že budu hrát Titanii. - Dobře. A taky můžu říct, že dělám další věci. A můžu říct, že je to imerzivní divadlo. - Imerzivní? - Vtáhne tě to do děje, Jacku. A vás všechny, až se přijdete podívat, vás taky, až na to půjdete, vtáhne vás to. - Účastní se i publikum?
- Když budeš mít štěstí. - Davide, tys byl ve Snu noci svatojánské. - Ano, hrál jsem tam se Sheridan Smith ve West Endu. Je to zábavná hra. Tady jsem. Hrál jsem Mikuláše Klubka, ten je v té hře proměněn v osla, proto vypadám takhle. Je skvělé v tom hrát. A podle mě je to taky pro hodně lidí první hra od Shakespeara, - protože na to můžete vzít i děti. - Ano. A je to určitě hra o radosti. V naší verzi je spousta překvapení, ale co je důležitější... Ve světě plném temnoty je to trocha radosti, tu potřebujeme všichni.
Ano, takový záblesk. Nikdo tam neumře, že ano? No, to nevíme. V tomhle možná jo. Na konci je všechny zavraždí bílí chodci. Když hraješ v takové hře a je u toho živé publikum, to bývá taky výzva. - Zažila jsi něco? - Pár věcí jsem zažila, ano, Jacku. Hrála jsem v jedné hře ve West Endu před pár lety a bylo to... velmi nezvyklé představení. Bylo tam takové jiné publikum. Lidé tam nosili jídlo a jedli, lidi na rozlučce se svobodou tam nosili nafukovací panny a kupovali jim místa.
A spousta lidí tam omdlévala, odváželi je na lehátkách. - Ale to nejsenzačnější bylo... - Co to bylo za hru? To nejsenzačnější bylo, že jeden večer dva lidé na balkóně pozvraceli lidi o patro níž, a potom čtyři až šest lidí pozvracelo lidi v dolní části hlediště, taková příšerná fontána zvratků. A potom zvraceli i lidi dole. Byl to úžasný divadelní večer, běžte si koupit lístky do divadla Bridge na Sen noci svatojánské.
Co to bylo? - Co to bylo za představení? - To ti neřeknu, Davide. - Vážně chceš dělat imerzivní divadlo? - Nemůžu se dočkat. To budeš uprostřed dění. Mohli by tě kdykoli pozvracet. Jsem otevřená novým zážitkům.
Související videa
94%4:35
Jack Whitehall o svých předcích, Dwaynu Johnsonovi a jazykové bariéře
jesterkaPublikováno: 6 let
94%4:35
92%4:08
92%4:51
83%3:55
81%6:29
75%4:19