V dnešním videu od The Onion se podíváme na největší problém, kterým si musí projít každý profesionální lukostřelec.
Lukostřelba je hlavně
o formě, soustředění a technice. Závodníci stojí 60 metrů od terče a snaží se zasáhnout střed
o velikosti 12 cm. Lukostřelci musejí odolat přirozenému pudu
začít střílet na všechny v publiku. Ale jak to dokážou? Vytvořili jsme repliku lukostřelnice, kde se střelec pokusí vystřelit deset šípů
do terče a zároveň se vyhnout záměrnému střílení
na pět figurín přistavených okolo.
A tím lukostřelcem je šampión
Světové lukostřelecké Federace, Sarah Voegel. Pomocí detektoru očí
uvidíme svět Sářinýma očima. Periferní vidění člověka okamžitě
detekuje dav v jejich zorném poli. Mozek pak pošle nervové signály,
které přimějí boky se otočit, ruce přenastavit pozici a prsty uvolnit tětivu tak,
aby člověk vystřelil do nejhustší části davu. V tu chvíli se rozšíří zorničky
a střelec pak může vybrat ty nejpomalejší lidi. Ale v mozku zkušeného střelce, jako je Sarah, tisíce hodin tréninku vytvořily nervové spoje,
které umožňují stabilní držení rukou a také znemožňují posunout luk o 40 stupňů
do míst, kde sedí diváci.
I poté, co jsme do hlediště přidali
dalších pět figurín, se Sáře stejně podařilo
zasáhnout terč v 9 z 10 případů. Ale při posledním pokusu
zasáhla figurínu hned v první řadě. Což jen dokazuje,
že i mistr tesař se někdy utne. Prčic! Vysvětli nám,
jak zůstaneš tak soustředěná, když jsou kolem stovky diváků,
na které můžeš vystřelit?
Když jsem začínala, vždy jsem střílela
na stánek s hotdogy nebo na rozhodčí. Dnes už se ale dostanu do zóny
a ani mě nenapadne střílet na parkoviště. Šíp vystřelený z luku
letí rychlostí až 480 kilometrů za hodinu. S takovou silou musejí lukostřelci odolat
touze vystřelit na dva přihlížející, kteří stojí dost blízko u sebe,
aby je dokázal prostřelit jedním šípem. Pro Onion Sportologii,
já jsem Adam Fletcher. V dalším díle Sportologie
prozkoumáme, jak dopingoví testeři nacházejí stopy
podpůrných látek v moči atletů.
Roman1211Publikováno: 8 let
