᚛ᚈᚑᚋ ᚄᚉᚑᚈᚈ᚜ a ᚛ᚑᚌᚐᚋ᚜

To je kámen s ogamem. Vyslovuje se to různě, záleží, koho se zeptáte. Je tu vyryté písmo, které je na světě jedinečné, to písmo tvoří výjimku z moderních pravidel. Nemluvím o té latince vpředu, jde mi o to, co je vyryté v rozích. To je ogam, způsob zápisu staré irštiny. Takových kamenů je dnes jen asi 400, najdete je v Irsku a na západě Británie.



Tenhle konkrétní je starý asi 1500 let. Stával v Devonu na jihozápadě Anglie, dnes je vystavený v Britském muzeu. Ten nápis značí jméno. Tyto kameny obvykle zaznamenávaly jména, buď jako náhrobky, nebo označení pozemku. Čte se to podél hrany kamene. Každé písmeno se skládá z jednoho až pěti vrypů, buď na jedné straně hrany, na té druhé, napříč hranou, nebo na ní. Když vědci začali písmo zkoumat, chtěli ho přepsat na papír, trochu to upravili, aby to šlo snáz.



Začali ho psát zleva doprava a znaky byly nakreslené na vodorovné čáře, aby bylo vidět, co je na které straně. Některé pozdější nápisy v ogamu také obsahují vyrytou hranu na plochém povrchu, takže přidaná čára nebyla velká úprava. Přeložit papír a kreslit podél hrany by pro vědce bylo nepraktické. Po pár letech pak vznikl zajímavý technologický problém.



Když jsme chtěli převést ogam na jedničky a nuly, zařadit ho do Unicodu, tedy standardu pro zobrazování textu na počítači, stal se ogam jediným jazykem, ve kterém mezera není mezera. Znak mezery má na počítači tři vlastnosti. Určitou šířku, do té se nic nezobrazuje, a pokud dojde místo na řádku, je možné vrátit se k poslední mezeře a nahradit ji zalomením řádku.



Už roky existují různé přijatelné variace, takže některá ta pravidla se ignorují. Například neoddělitelná mezera, jako je před francouzskými uvozovkami. Ta mezera má šířku, kde se nic nezobrazí, ale nejde nahradit novým řádkem. Slovo a uvozovky se musí držet pořád spolu. Také máme mezeru s nulovou šířkou. To zní jako hloupost, ale můžeme tím říct počítači, že když dojde místo, jde dlouhý řetěz znaků oddělit na nezvyklém místě.



To se běžně používá. Dokud se do Unicodu nepřidal ogam, pravidlo, že se v mezeře nic nezobrazuje, nikdo neporušoval. Proč taky. Je to mezera. Jenže mezera v ogamu pořád zahrnuje vodorovnou linku. Ta je nepřerušená, hrana kamene taky mezi slovy nemizí. Není to mezera, ale chová se to tak, jde to nahradit zalomením řádku. Když bude nápis v ogamu na dvou řádcích, ten znak zmizí, tak jako v angličtině.



Ogam není jediný jazyk, kde se používá takový rozdělovník. Starověká latina využívala tímhle způsobem středovou tečku, ale v současnosti se ten znak nebere jako mezera. A moderní pojetí vyhrává. Ogam je jediný případ, kde jsme v současnosti řekli: „Dobře, je to mezera, kde je něco namalované. Ta mezera není prázdná.“ Vedla se o tom hádka mezi lingvisty a počítačovými geeky v konsorciu Unicodu. Zástupci Irska na to měli hodně hlasité názory. A výsledek?



Ano, je to mezera, co je zároveň čára. Tohle se mi na lingvistice líbí. Prastaré písmo vyryté na kameny před více než 1000 lety tvoří výjimku z pravidla, jehož existenci jsem si ani neuvědomoval. Mezera nemusí být mezerou. Překlad: jesterka www.videacesky.cz