Proč „bez problému“ může znít neslušně: fatické výrazyTom Scott

„Dobré jitro!“ řekl Bilbo a myslel to tak. „Co tím myslíte?“ řekl Gandalf. „Přejete dobré jitro, nebo myslíte, že je dobré, ať chci, nebo ne, nebo že se cítíte dobře, nebo je to jitro, aby byl člověk dobrý?“ „Všechno najednou,“ řekl Bilbo. „Tolik způsobů, jak použít dobré ráno,“ řekl Gandalf. Co Gandalf v rozpravě zatvrzele ignoruje, protože není možné, aby čaroděj, co žil ve Středozemi 3 tisíce let, nerozuměl spojení „dobré ráno“, každopádně co zatvrzele ignoruje, je, že fráze „dobré ráno“ většinou vůbec nesděluje informaci.

Místo toho má společenskou funkci, je to pozdrav. Toto nazýváme „fatické výrazy“, jsou to fráze, kde je sémantická informace méně důležitá než ta pragmatická a většinou to má co dělat se slušností. „Jak se máš?“, „Jak to jde?“ a „ahoj“ jsou fráze z různých slov, ale znamenají skoro to stejné, takže je můžeme prohazovat, dokud jsou použity vhodně.

Američana v Británii může zaskočit slyšet „Jsi dobrej?“ na pozdrav. Pro Američany „Jsi dobrej?“ není fatický výraz, takže „Jsi dobrej?“ vyjadřuje upřímnou starost. A taky to asi nebude „Jsi dobrej?“, bude to jen „Dobrý?“.

Platí to i naopak: „Jak to jde?“ je pro Brity výraz starosti, ne pozdravu. Pro Brity to není fatické. Fatické výrazy se časem mění, „Jak se máš?“ se změnilo na „Jak je?“ a pak na „Jaká?“, ale ty posluchačům zní staře, formálně a tyto změny se dějí pořád. Je obvyklé odpovědět na „děkuji“ pomocí „v pohodě“, ale to je diskutabilní, pro starší lidi „v pohodě“ většinou není fatické a je neslušné, místo toho by mělo být „není zač“, což zní neslušně spoustě mladých lidí.

Generační rozdíly tu budou do té doby, dokud se budou jazyky rozvíjet. Tak proč se zabývat fatickými výrazy? Proč je neslušné prostě přeskočit k tomu, co vlastně chceme říct? Pozdravy jsou způsob, jak navázat vztah, abychom začali konverzaci, či jde o takové slovní podání ruky na ujištění, že všichni dávají pozor.

Dle toho, jaký si vybereme fatický výraz, můžeme vyjádřit formality mezi lidmi, použít je na rozloučení či jako fatické výrazy pro backchanneling, čímž vyjadřujeme, že aktivně posloucháme, takže je to pragmatická funkce toho, že ano, posloucháte a netoužíte být ten, kdo zrovna mluví, nebudete přerušovat.

Proto bývá backchanneling na konci vět. Jsou posluchačem, který si uvědomuje, že by se teď mohl zapojit do konverzace, ale místo toho chce naslouchat. Výskyt se liší jazyk od jazyka a kultura od kultury, což může vést k nedorozuměním.

V Japonsku je backchanneling tak běžný, že se cizím obchodníkům plete se souhlasem a myslí si, že říkají „dobrá, souhlasím“, a ne „dobrá, rozumím vám, pokračujte“. Ne se všemi fatickými výrazy je zacházeno stejně, tak pozor na ně, jsou všude. Hrajte si s nimi a používejte i neobvyklé. Jen… nebuďte Gandalf.

Překlad: MarLam www.videacesky.cz