Co je Bouba a co Kiki?Tom Scott
5
Existuje vztah mezi tím, jak slova znějí a co představují? Podle zakladatele moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura nikoliv, ale od té doby nám už mnoho lingvistických výzkumů ukázalo, že to tak nemusí platit vždy. Je to ale jen teorie, nebo potvrzený fakt?
Poznámka:
Okluzivy jsou souhlásky, při jejichž artikulaci vzniká úplné uzavření cesty výdechovému proudu (např. p, b, t, d) – definice dle Akademického slovníku cizích slov.
Přepis titulků
Toto je jeden z nejznámějších lingvistických pokusů. Jeden z tvarů se jmenuje Bouba, druhý Kiki. Který je který? Poprvé byl podobný pokus navržen v roce 1929 a od té doby byl zdokonalen. Pro většinu lidí je špičatý tvar Kiki a oblý Bouba. Většina studií… Páni, to je hodně citací. Většina studií zjistila, že špičaté tvary se více pojí s neznělými okluzivami a předními samohláskami jako ta, pi, ka.
Oblé tvary se více pojí se znělými okluzivami, nosovkami a zadními samohláskami jako bou, gə, no. Ale to se týká jen angličtiny, ne? Máme slova jako point a balloon. Třeba si to jen spojujeme se slovy, co už známe. Zakladatel moderní lingvistiky postavil svou teorii na tom, že neexistuje spojitost mezi podobou slova a jejím významem. Ale existuje studie, ve které angličtí mluvčí třídili slova z peruánského jazyka. V každém páru bylo slovo pro ptáka a pro rybu.
A ti angličtí mluvčí, kteří ten jazyk neznali ani nic jemu podobnému, dokázali roztřídit ptáky a ryby o trochu lépe, než kdyby šlo o náhodu. Ne dobře, ale stovky lidí odpovídaly na tisíce otázek a trefily 58 % z nich. To je statisticky významné. A v jiné studii třídili mluvčí hebrejštiny čínské znaky s opačnými významy. Pak měli znaky přiřadit k jejich definici. Znovu to dokázali trochu líp než náhoda, na 55 % dobře.
A pokud lidé, kteří mluví jinými jazyky, dokážou aspoň trochu rozpoznat naprosto neznámá slova, vybízí to k otázce, zda lidé přirozeně přiřazují určité zvuky a symboly k jevům skutečného světa? Pokus Bouba a Kiki byl testován na spoustě jazyků a ano, zdá se, že na tom něco je. Jde o tzv. crossmodální korespondenci nebo zvukový symbolismus, korelace mezi fonémy, zvuky, které děláme, a aspekty, jako jsou tvar, textura, jas, velikost, nebo dokonce chuť.
Možná k tomu dochází kvůli křížení mozkových oblastí. Tomu se dlouhodobě věnují výzkumníci v oblasti synestézie. Nebo jde o opakované asociace. Takový slon dělá hlubší zvuky než myš. Štěkot velkého psa je většinou hlubší a delší než štěkot malého. Když zakřičíte do velké kulaté jeskyně, ozvou se hluboké, oblé, rezonující tóny. Když zakřičíte do malé s ostrými úhly, ozvou se vysoké, ostřejší tóny. Tvrdé, křehké věci dělají ostré zvuky jako kiki, když to zlomíte nebo roztříštíte.
Něco měkkého a kulatého dělá spíš zvuky jako bouba. Musím zdůraznit, že je to jedna teorie z pár článků, ne svatá pravda. Je správné být skeptický. Navíc to ne vždy funguje. Studie z roku 1975 vyzkoušela podobný test na mluvčích songe na Papui Nové Guineji a dle výsledků slova vybírali nahodile. Žádná preference. A v roce 2017 to vyzkoušeli na mluvčích sjuba v Nepálu a dopadlo to stejně.
Možná proto, že testovali nesmyslná slova, která v těch jazycích nemohla existovat. Jako kdybyste anglickým mluvčím zadali slova ŋoba a tlet. V angličtině slovo na ŋ nebo tl začínat nemůže, takže to nedává smysl. Frustrující na tom je, že o neúspěších nemáme moc dat. Vědci negativní výsledky moc často nezveřejňují a navíc je složité a velmi drahé lingvisticky testovat lidi, kteří nebyli nikdy vystaveni žádnému z hlavních světových jazyků.
Ale podle všech těchto výzkumů většina lidí rozlišuje slova na principu bouba/kiki. Možná existuje spojitost mezi zvuky a aspekty skutečného světa. Možná proto se anglickým mluvčím podařilo v peruánském jazyku rozlišit ptáky od ryb. Názvy ptáků měly více vysokých, předních, zaokrouhlených samohlásek: i a e. Zněly ostřeji.
A i když existuje mnoho výjimek, ptáci mají zpravidla ostřejší zobáky a pařáty než průměrná ryba. Podcast Lingthusiasm mé kolegyně Gretchen McCulloch o tom má celou epizodu. Moc ji doporučuji, odkaz máte v popisku. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Oblé tvary se více pojí se znělými okluzivami, nosovkami a zadními samohláskami jako bou, gə, no. Ale to se týká jen angličtiny, ne? Máme slova jako point a balloon. Třeba si to jen spojujeme se slovy, co už známe. Zakladatel moderní lingvistiky postavil svou teorii na tom, že neexistuje spojitost mezi podobou slova a jejím významem. Ale existuje studie, ve které angličtí mluvčí třídili slova z peruánského jazyka. V každém páru bylo slovo pro ptáka a pro rybu.
A ti angličtí mluvčí, kteří ten jazyk neznali ani nic jemu podobnému, dokázali roztřídit ptáky a ryby o trochu lépe, než kdyby šlo o náhodu. Ne dobře, ale stovky lidí odpovídaly na tisíce otázek a trefily 58 % z nich. To je statisticky významné. A v jiné studii třídili mluvčí hebrejštiny čínské znaky s opačnými významy. Pak měli znaky přiřadit k jejich definici. Znovu to dokázali trochu líp než náhoda, na 55 % dobře.
A pokud lidé, kteří mluví jinými jazyky, dokážou aspoň trochu rozpoznat naprosto neznámá slova, vybízí to k otázce, zda lidé přirozeně přiřazují určité zvuky a symboly k jevům skutečného světa? Pokus Bouba a Kiki byl testován na spoustě jazyků a ano, zdá se, že na tom něco je. Jde o tzv. crossmodální korespondenci nebo zvukový symbolismus, korelace mezi fonémy, zvuky, které děláme, a aspekty, jako jsou tvar, textura, jas, velikost, nebo dokonce chuť.
Možná k tomu dochází kvůli křížení mozkových oblastí. Tomu se dlouhodobě věnují výzkumníci v oblasti synestézie. Nebo jde o opakované asociace. Takový slon dělá hlubší zvuky než myš. Štěkot velkého psa je většinou hlubší a delší než štěkot malého. Když zakřičíte do velké kulaté jeskyně, ozvou se hluboké, oblé, rezonující tóny. Když zakřičíte do malé s ostrými úhly, ozvou se vysoké, ostřejší tóny. Tvrdé, křehké věci dělají ostré zvuky jako kiki, když to zlomíte nebo roztříštíte.
Něco měkkého a kulatého dělá spíš zvuky jako bouba. Musím zdůraznit, že je to jedna teorie z pár článků, ne svatá pravda. Je správné být skeptický. Navíc to ne vždy funguje. Studie z roku 1975 vyzkoušela podobný test na mluvčích songe na Papui Nové Guineji a dle výsledků slova vybírali nahodile. Žádná preference. A v roce 2017 to vyzkoušeli na mluvčích sjuba v Nepálu a dopadlo to stejně.
Možná proto, že testovali nesmyslná slova, která v těch jazycích nemohla existovat. Jako kdybyste anglickým mluvčím zadali slova ŋoba a tlet. V angličtině slovo na ŋ nebo tl začínat nemůže, takže to nedává smysl. Frustrující na tom je, že o neúspěších nemáme moc dat. Vědci negativní výsledky moc často nezveřejňují a navíc je složité a velmi drahé lingvisticky testovat lidi, kteří nebyli nikdy vystaveni žádnému z hlavních světových jazyků.
Ale podle všech těchto výzkumů většina lidí rozlišuje slova na principu bouba/kiki. Možná existuje spojitost mezi zvuky a aspekty skutečného světa. Možná proto se anglickým mluvčím podařilo v peruánském jazyku rozlišit ptáky od ryb. Názvy ptáků měly více vysokých, předních, zaokrouhlených samohlásek: i a e. Zněly ostřeji.
A i když existuje mnoho výjimek, ptáci mají zpravidla ostřejší zobáky a pařáty než průměrná ryba. Podcast Lingthusiasm mé kolegyně Gretchen McCulloch o tom má celou epizodu. Moc ji doporučuji, odkaz máte v popisku. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz
Komentáře (0)