Tommy Edison: Jak vybírám oblečení

Další dopis od diváka, který se ptá: "Ahoj Tommy, jak kupuješ a vybíráš oblečení? A jak poznáš, jestli ti oblečení ladí?" To si děláte legraci. Ladící oblečení. Sranda je, že musím oblečení kupovat s někým. Teda když nevím, jaké oblečení přesně chci. Když chci přesně tuhle košili, v téhle barvě a téhle velikosti. A tyhle kalhoty. Když vím přesně co chci, tak to zvládnu sám.

Jinak musím jít s někým. Alespoň trochu ho znát a důvěřovat mu. Asi bych mohl požádat prodavače. "Mohl byste mi najít nějaké kalhoty a k tomu nějaké triko. Prostě mi vyberte, co na sebe, díky." Ladící oblečení Máma mi kdysi dávno prozradila... a nejspíš toho dodnes lituje.

Řekla mi: "Všechno se hodí k modrým džínám." Takže dost často nosím modré džíny. Protože se k nim všechno hodí. Takže když si třeba peru, tak dám všechny džíny k sobě, protože je to tmavé. Košile jsou zpravidla světlé, takže jdou k sobě. A potom spodní prádlo a ponožky - všechno bílé. Takhle to poznám. Takže si můžu prát.

A všechno k sobě celkem ladí. Řazení oblečení Když je vypráno, tak se musí všechno uklidit. Všechno musí vždycky přijít na svoje místo. Všechny trička bez nápisu na levou stranu šuplíku. Všechny s nápisem na pravou. Pak všechna trika s límečkem, ty jsou pohromadě. A pak všechno na ramínkách přijde do skříně. Všechno, co má knoflíky. Tak to dělám.

Pak ještě kalhoty. Všechny džíny k sobě. A budu doufat, že v nich nejsou díry. Společenské oblečení Když jdu do společnosti a musím se obléknout formálně, tak vím, že mám nějaké oblečení, které jde k sobě a vypadá dobře. Tahle košile, tyhle kalhoty a tohle sako. Poznám je po hmatu a mám je u sebe. Někdy i na stejném ramínku. Aby byly pohromadě a připravené. Co se s tím párat.

Jaký máš styl? Nevím, jestli mám nějaký styl. Jde mi hlavně o pohodlí. Nějaké oblečení mám rád, protože je příjemné na dotyk. Některé košile jsou příjemně měkké a strašně dobře se nosí. Košile jsou různě těžké a z různého materiálu. Je to dobře, protože pak je poznám a snadno najdu. Je to takhle zábavné. Mám košili, na které je ještě cedulka z obchodu.

Taková ta věc, co vám ustřihnou u pokladny. U téhle ji nějak zapomněli ustřihnout. Ale tu košili mám dlouho a mám ji rád, protože ji díky té visačce snadno poznám. Je to skvělé. A je to dobrá košile. A vždycky je o čem si povídat. - "Kámo, víš že tam máš pořád cedulku?" - "Jo, já vím." Mám tu košili rád.

překlad: MBlast www.videacesky.cz Měl bych dotaz. Jakto, že přestali dávat cedulky na oblečení? Co se děje? Kdyby nebylo knoflíků, tak už vůbec nevím, jak si to obléct.