Tommy Edison: Umí slepí kreslit?

Ukážu vám to.
Takhle jsem ji nakreslil. Jmenuje se Micka. Můžeš namalovat,
jak si myslíš, že věci vypadají? Kreslení mi přijde divné. V mém světě je všechno trojrozměrné.
Všechno. Vše, čeho se dotknu, co vnímám. Takže je pro mě velmi těžké. Představit si
zobrazení něčeho trojrozměrného na plochý papír.

Nedává mi to smysl. Tohle bude zajímavé.
Jsem zvědavý, co z toho vznikne. Chtěli jste třeba kočku,
psa, nějaká zvířata. Autoportrét. Prasátko. Někdo by chtěl žirafu,
slona nebo dokonce duhu. Někdo si přál zeměkouli. Takové věci jsou pro mě složité,
nikdy jsem se jich nedotkl.

Takže nevím, co jsou zač.
Bude to muset být něco, co znám. Kočičku. Tak ji zkusíme.
Vím jak vypadá, měli jsme je doma. Zkusíme kočku. Kulatá hlava. Nějak takhle. Trojúhelníková kočičí ouška. Další trojúhelníček.

Dvě oči. Je těžké poznat,
kde už jste něco nakreslili. Ještě nos. Tady máme kočičí hlavu.
Vlastně nemá ani tlamu. Ještě takhle pár zubů. Třeba. Je zdravá, ráda jí.
Podívejte na ty zuby! Hrozivé. Teď tělo.

Takhle nějak záda. Pak takhle. Takhle nohy. Druhá noha a tlapa tady. A ještě ocas. Trčí nahoru. Proč to vůbec kočky dělají? Měla by to být kočka.
Ano, má jenom dvě nohy, ale z mého pohledu,
bych kočku viděl takhle.

Skoro ji slyšíte vrnět. Co bych ještě mohl nakreslit. Auto. Můžu to zkusit. Bude to pohled ze strany. Jako kdybych
do něj nastupoval, spolujezdcova strana. Začneme koly. Použiju prst, abych věděl,
kde je levé kolo. Takhle hezky dokola. Kolečko.

A pak tady. Mělo by být stejně vysoko.
Takže zase kolečko. Pak tady dveře. Někam sem. A teď zadní dveře. Prosím. Naskočte si! Co dál?

Sám sebe. To by mělo být jednoduché.
Vidím se v jednom kuse. Teda... Začneme tady nahoře a začneme s čelem. Tady pod tím bude jakože oko. Tady vršek a nad ním obočí. Ups, trochu daleko. Vidíte?

Tady kolečko dovnitř. Pak nos takhle sem. Pro mě je nos trojúhelník. A znovu obočí. Kulaté oko pod ním. A tady dolu pod nos nakreslíme pusu. Zuby. A tady... Panečku.

Je to příšerné. Pak má široká ramena sem. Vidíte? Na konec dlaň a jeden, dva, tři, čtyři... Pět prstů. Teď kdybych si pamatoval,
kde mám druhé rameno. A znovu prsty. Je to pohled zepředu.
Když na mě přímo koukáte. Já vám to takhle ukážu.


Asi nás od sebe ani nepoznáte. Je to těžké, že? překlad: MBlast
www.videacesky.cz Zapomněl jsem to podepsat! Protože to bude
na prodej ve vestibulu.