Řeka, kterou můžete vypnout a zapnoutTom Scott

Problém s experimenty v přírodě je absence kontrolní skupiny. Pokud třeba zkoumáte, jak eroze ovlivňuje břehy řek, musíte buď pozorovat erozi přímo v přírodě, kde je spousta proměnných, jako počasí, klima, zvěř, nebo musíte spoléhat na maličké modely a počítačové simulace. Nemůžete nechat erozi probíhat ve skutečné řece, potom vodu zastavit, vrátit a provést pokus s jednou změnou. Pokud si nepostavíte vlastní řeku.

A přesně to udělali na univerzitě v Sherbrooku v Kanadě. Spusťte pumpy, prosím! Prováděl jsem hodně studií v přírodě, na reálných řekách, tam se dá zjistit hodně informací, ale nedá se izolovat jednotlivé proměnné. Tohle jsme postavili, abychom zkoumali přenos sedimentů v měřítku, které odpovídá říčce nebo většímu potoku. Vodu máme v nádrži, ze které ji pumpují pumpy do přístupového kanálu, který je dimenzovaný velký, abychom eliminovali turbulence z výpustí.

Potom voda přes splav protéká do naší řeky, protéká korytem a tam provádíme pokusy. Z koryta řeky teče přepadem do jímky na sedimenty a odtamtud zpět do nádrže. Je to systém recirkulace, jeden cyklus trvá asi 2–3 minuty. Všechno je opakovatelné. Dá se nastavovat výkon pump, stejný nastavíme po týdnu, takže se proud nebude lišit.

Jsou tu 2 pumpy o výkonu 70 kW, průtok může být až 800 l/s a ještě je místo na třetí pumpu. V porovnání s Mississippi to nevypadá nic moc, ale má to sílu. Připevnili jsme do proudu kameru, abychom měli záběry zblízka, a voda ji prostě odplavila. Jeden z místních vědců ji chytal, aby se neztratila v nádrži.

- Díky, Basime! - Poměrně dobře to reprezentuje malé řeky a procesy tady jsou mnohem podobnější skutečné řece než simulaci v laboratoři. U větších řek jsou samozřejmě větší turbulence, ale poměrově by to mělo být podobné. Před lety jsem v Kalifornii viděl miniaturu celého zálivu, je to kopie v měřítku 1:1000, takže je to velké jako fotbalové hřiště, ale inženýři v 60. letech museli na dno nastrkat měděné pláty, aby se voda chovala tak jako v přírodě.

Celkem se jim to povedlo, na to, že neměli počítače, ale nedá se to srovnávat s modelem, který velikostí více odpovídá realitě. Letos jsme zkoumali erozi způsobenou tvarem břehů, do koryta jsme dali umělou zábranu. Těžko se odhaduje, kolik eroze způsobí nějaké záplavy, takže jako inženýr chcete najít model, který napoví, jakou erozi očekávat. Příští rok také chceme zkoumat ledovou pokrývku a efekt, který má led na erozi břehů, záplavy, protože záplavy spojené s ledem jsou problematické.

Mít řeku, na které lze modelovat zamrzání, by bylo unikátní. Spousta těch studií se dá dělat pomocí simulací, ale program simulací musí někdo validovat a kontrolovat. Například tady. A někdy tu pracují na něčem, k čemu modely nemáme. To mě překvapilo, myslel jsem, že s vodou umíme simulovat vše. Ale stále je potřeba testovat nové technologie a mezi ně patří i přístroj, který teď natáčí letecké záběry.

Modelovat tuto řeku pomocí simulace interakce částic by trvalo mnoho dní, měsíců, možná i let. Testujeme projekty využívající velicometrii obrazu částic, což je nová technologie. Pomocí dronu nafilmujete hladinu a potom změříte rychlost, ze které vypočítáte průtok. Tedy kolik vody protéká určitým úsekem řeky za sekundu. Pomohlo by nám najít metodu měření průtoku, aniž bychom museli do řeky vstoupit, protože během záplav je velmi nebezpečné do proudu vstupovat.

Hladinu řeky může rozhýbávat vítr, což může ovlivňovat výsledky, které naměříme pro tok vody. Jasně, když vezmeme aquacentra a různé umělé kanály pro rafting, tohle určitě není největší umělá řeka, ale byla postavena za účelem výzkumu. A kvůli tomu ji nesmím sjet na svém nafukovacím kruhu. Na něčem takovém se po ní nikdy nikdo neplavil, je to zajímavý nápad, ale asi bych to nedoporučoval.

Ano, spíše to nedoporučuji. Překlad: jesterka www.videacesky.cz