Ovlivňuje řeč náš způsob myšlení?Tom Scott

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 5
55 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:37
Počet zobrazení:1 894
Může někdo přenastavit váš mozek jen tím, že vám určí, jak máte mluvit, nebo Orwell přeháněl a je to celé fikce?

Přepis titulků

V románu 1984 od George Orwella se vláda snaží donutit Británii, teda obyvatele Oceánie, aby používali newspeak, umělý jazyk, který měl vymýtit ideozločin. Podle knihy bylo cílem znemožnit formulování myšlenek, které by ohrožovaly vládnoucí stranu, tak, že odstraní slova, která je popíšou. Lingvisté se často ošívají, když někdo mluví o tom, že by jazyk, kterým mluvíme, determinoval naše myšlenky. Protože to tak zkrátka nefunguje.

Říká se tomu Sapirova-Whorfova hypotéza, protože se ta myšlenka pojí s lingvistou Benjaminem Leem Whorfem a jeho mentorem Edwardem Sapirem. Nebyli první nebo nejhlasitější lingvisté, co si tu otázku kladli, a nikdy o tom spolu nenapsali nic podobného nějaké hypotéze. Zajímalo je, jak řeč ovlivňuje myšlení a naopak, ale nic víc. V extrémnější formě se tomu říká lingvistický determinismus, méně extrémní je lingvistický relativismus.

Determinismus je oblíbeným nástrojem autorů fikce, především sci-fi. A tam také patří. Ve filmu Příchozí na tom stála zápletka, tu teorii tam i jmenovali. Když se ponoříte do cizího jazyka, můžete přenastavit svůj mozek. Ano, Sapirova-Whorfova hypotéza. Ta původní povídka je mnohem lepší. Lingvistický determinismus odborná komunita nebere moc vážně, dá se to snadno vyvrátit.

Stačí si nastudovat základy filozofie nebo si vzpomenout na větu: Kéž bych uměl popsat, jak se cítím. Ale jemnější verze, lingvistický relativismus, je poměrně přijímaná. Jenže je složité to testovat a prokazovat. Spousta lidí tvrdí, že v ruštině neexistuje slovo soukromí, protože ten koncept není součástí tradiční ruské kultury. To je možná pravda, nevím, nejsem Rus, ale to neznamená, že řeč omezuje způsob myšlení, naopak reflektuje způsob myšlení.

Existují studie, které ukazují, že mluvčí němčiny, ve které je slovo klíč mužského rodu, klíč popíšou jako zubatý, drsný a tvrdý, zato mluvčí španělštiny, kde je ženského rodu, spíš řeknou zlatý, zdobený… Přesně tuhle studii jsem dříve citoval já sám, ale jiní vědci se pokoušeli ji replikovat a nedošli ke stejným výsledkům. To je v psychologii a dalších oborech opakující se problém.

Navíc je těžké odlišit vlivy kultury od vlivů jazyka. I kdyby ty výsledky byly platné, což nejspíš nejsou, nevíme, jestli je gramatický rod důvodem, nebo následkem. Máme jasné důkazy, jak různé jazyky, ne kultury, ovlivňují mozek. Například náš sluch se specializuje na fonologii, zvuky našeho jazyka. V hindštině je třeba rozdíl mezi slovy thal a tal. Jedno je tác a to druhé rytmus, protože je rozdíl, jestli hlásku t doprovází aspirace, výdech.

To není kulturní ani ideologický znak, neučí to děti vědomě a systematicky, je to pouhý vliv řeči. Pokud ve vaší řeči ten rozdíl existuje, uslyšíte to automaticky, nevědomky. A pokud neexistuje, musíte ho aktivně hledat. Tady je zřejmé, že řeč ovlivňuje naše myšlení. Ale to není jako ve sci-fi knížkách, nemění to naše chápání světa. Podle sci-fi textů by řeč musela ovlivňovat kategorie v naší hlavě, způsob, jak vnímáme svět.

Především u abstraktních konceptů, ne fyzických předmětů. A jak je to třeba s emocemi? Různí lidé světa kategorizují emoce různě. V angličtině máme stejné slovo pro dva různé pocity. Když řeknete, že jste smutní, znamená to, že brečíte v koutě, nebo máte depresi a jste unavení? Slovo smutný popisuje oboje.

Stejně jako jsou moře i obloha modré. Když zná dítě jen slovo smutný a neslyšelo netečný, skleslý, zasmušilý nebo otrávený, stále ty různé emoce pociťuje. To dítě pozná, zda někdo truchlí, protože ztratil obrovské lízátko, nebo je jen unavený a skleslý. Když znáte ta slova, usnadní vám to vyjadřování, ale neurčuje to vaši schopnost ty emoce zažívat. Ve starořečtině bylo mnoho slov pro lásku. Do angličtiny je všechny překládáme stejným slovem a dovysvětlujeme to, ale i když pro všechny ty pocity máme jedno základní slovo, stále je zažíváme a dokážeme je pojmenovat, i když neumíme starořecky.

Jen potřebujeme víc slov. Donedávna v angličtině nebylo slovo pro pocit radosti z neštěstí druhého, ale rozhodně jsme to zažívali i před tím, než jsme si z němčiny půjčili název. Takže jednoduchá odpověď na naši otázku zní: Ne. Ani ne. Možná jinak posloucháme nebo je někdy snazší něco vysvětlit, ale myšlenka, že lidem zabráníte svrhnout vládu, když změníte jejich řeč, je naštěstí pouhá fikce.

Jestli vás zajímá lingvistika, má kolegyně Gretchen McCulloch má podcast zvaný Lingthusiasm. Odkaz je na obrazovce i v popisku. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (13)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

I hope you find this advice to be helpful. Please contact us if you require any additional assistance. https://fnafgame.io

00

Odpovědět

Na mě to jakým jazykem zrovna mluvím má vliv. Když mluvím česky, tak jsem větší introvert, jsem míň nadšený, projevuji méně emocí. Když mluvím anglicky jsem více extrovertní a otevřený, více vtipkuju. Nejsou to rozdíly markantní, ale ostatní lidé si toho u mě už všimli, takže rozdíly tam opravdu jsou. Myslím si, že je to proto, že angličtinu jsem se učil převážně ze sitcomů, jako jsou Přátelé, HIMYM. A tak prostě jen přebírám naučené fráze, které jsou většinou právě více extrovertní a otevřené. Je to vlastně podobný rozdíl jako je mezi Čechy a Američany. Stačí se podívat na nějakou reality show, co se vysílá u nás i tam. A ty rozdíly budou podobné. Američani budou víc otevřený a Češi spíš uťáplí.

10

Odpovědět

no, nevim, pokud nemam vyrazove prostredky, abych popsal svuj pocit, problem, tak tezko najdu stejne smyslejici lidi. tudiz nemuzu proti rezimu bojovat

00

Odpovědět

Kde ten namyšlený anglosas vzal tu pitomost že v ruštině není slovo "soukromí"? A co je pak "конфиденциальность"? Tedy do latinky foneticky (pro ty co neznají azbuku) "konfidencialnosť ".
Asi si to myslí proto, že slovo "confidenciality" v angličtině znamená něco jiného, a sice "důvěryhodnost".
Oboje je ovšem stejně blbě převzato, protože v latině bylo "confide" původně "spoluvíra", "souvěrectví" v náboženském smyslu.
Nebo prostě plní politickou zadáču a vymýšlí si neexistující "viny" Ruska... jako by to ještě bylo zapotřebí :)

58

Odpovědět

Někdo to tady hodně nepochopil.

33

Odpovědět

+BerkyBereAle spoluvěřil ;-)

03

Odpovědět

+BerkyBerePrávě že pochopil. Spěte dál.

32

Odpovědět

V tomhle případě Tom cituje následující studie:
Parry, A. (1969). There Is No Russian Word for Privacy. The Georgia Review, 23(2), 196–205. http://www.jstor.org/stable/41396556
Groskop, V. (2017). Personal distance: Why russian life has no room for privacy. The Guardian.

03

Odpovědět

+jesterkaA v té studii se píše že v ruštině neexistuje slovo "soukromí"?
Nooo, tak si hlavně nenechte kazit krásnou studii nějakými fujtablozními fakty.
Pán ve videu řekl kravinu a vy v ní pokračujete. V té studii se nepíše o slově - ale o faktu. Tedy že v Rusku je kulturně a historicky málo soukromí, ostatně stejně jako v úplně všech (!) asijských národech, od Mongolů přes Číňany, Korejce, Vietnamce - až po Malajce a Japonce!
Ale rozhodně pokračujte ve svém straníkování, soudruzi. Pryč s fakty!
"Чешские, это назады." A. A. Громыко.

33

Odpovědět

+AlfikPán ve videu řekl "Spousta lidí tvrdí, že v ruštině neexistuje slovo soukromí, ...", což je pravda - spousta lidí to skutečně tvrdí. Ale chápu, takové složité věty vyžadují k jejich pochopení určitou míru soustředění.

53

Odpovědět

Jazyk ovlivňuje způsob myšlení, ale ne tak, jak to představil. Jasně, když neznám slovo pro danou emoci, tak ji pořád mám. To je jako kdybychom neznali slovo zima, tak nám nemůže být zima. Tohle se mu moc nepovedlo. Srovnejme si třeba Němčinu s Angličtinou. Němčina je jazyk, kde výrazně záleží na gramatice a výslovnosti. Menší změna a už to znamená něco jiného. Proto jsou Němci tak disciplinovaní a snadno podléhají diktátorům. Kdežto angličtina je jazyk, kde tolik na gramatice nezáleží a výslovnost už vůbec ne. Často hovořící ani nedořeknou slovo. Je to takový jednoduchý, nedůsledný jazyk, pro jednoduché myšlení. Proto se v anglosaských zemích nejvíce daří populismu ty multikulturalismus, genderismus atd...

811

Odpovědět

ovládáš sotva češtinu, co? Tolik textu a přitom taková blbost.

53

Odpovědět

Já! ak už hodnotíš cudzie jazyky, tak by si mal najprv začať tým, že prezradíš na akej úrovni ich ovládaš a koľko rokov si v danej krajine s domorodcami strávil. V opačnom prípade iba melieš pántom.

05