Londýnská železnice mrtvých

V polovině 19. století měl Londýn problém. Bylo tu příliš mnoho mrtvých a mnohem méně hřbitovů. Těla nedávno zemřelých musela být exhumována a rozptýlena, aby mohli být pohřbeni další. To vedlo ke zdravotním rizikům, způsobovalo to epidemie cholery, které zabíjely další a další lidi. A tak přišli dva průmyslníci se smělým plánem, chtěli 20 mil od Londýna, v Brockwoodu, postavit největší hřbitov Evropy a vypravovat odtamtud vlaky přímo sem, k tomuto terminálu ve Waterloo.



Měla to být Londýnská pohřební dráha s pohřby první, druhé nebo třetí třídy, ty poslední alespoň zaručovaly vlastní hrob, což bylo lepší než masové hroby, v tehdejším Londýně běžné pro zemřelé, kteří si nic jiného nemohli dovolit. A teď to neskutečné, to, co nejspíš netušíte, fungovalo to.



Londýnská pohřební dráha skutečně jezdila téměř 100 let. První vlak vypravili v roce 1854 a rostoucí obliba automobilů sice službu ve 20. století zatlačila do pozadí, ale vlaky jezdily až do 2. světové války. Zastavilo je až německé bombardování železnice a celé této oblasti. Kdyby ta železnice přestála válku, mohli jsme teoreticky dodnes, i ve 21.



století, vídat pohřební vlaky odjíždějící do Brockwoodu. A to je něco, co jste možná doteď nevěděli. Překlad: jesterka www.videacesky.cz