Nezmizel už nejsevernější bod Islandu ve vlnách?

Polární kruh je linie, od které je aspoň jeden den v roce polární den. A také kde alespoň jeden den slunce vůbec nevyjde nad obzor. Ale navzdory tomu, že je tu zima a je to na severu, Island za polárním kruhem není. Aspoň většina z něj. Jen kousíček malého ostrůvku jménem Grimsey severně od Akureyri, kde se teď nacházím. Na Grimsey bydlí méně než 100 lidí a mnohem víc než 100 papuchalků.



A je to fajn historka. Chtěl jsem vyrazit podívat se na značku polárního kruhu, ale protože se zemská osa vychyluje, polární kruh se posouvá na sever. Teď vytvořili nový památník, osmitunový kulatý kámen, který mohou každý rok posunout. Asi za 50 let ho budou muset shodit do vody, protože se polární kruh posune pryč z ostrova Grimsey, tak to zůstane pár tisíc let a Island, myslel jsem si, už nebude mít za polárním kruhem ani kousek území.



Hezký příběh, ne? Jenže pak jsem zjistil, že je za polárním kruhem další kousek Islandu, asi o dalších 60 km severněji. Malý, neobydlený útes zvaný Kolbeinsey. A na takové drobnosti si musím dávat pozor, jestli nechci dostat pár set stížností e-mailem. Takže se mi ten příběh o Grimsey rozpadl. Už to nefungovalo. Jenže! Na Wikipedii je jedna věta o tom malém neobydleném útesu: podléhá intenzivní erozi a lze předpokládat, že brzy zmizí, pravděpodobně kolem roku 2020.



Problém je, že turista se na Kolbeinsey nemůže dostat. Je to prostě malý útes. Abyste koukli, že tam je, museli byste si půjčit letadlo. Tak jsem si půjčil letadlo. Teď letíme k souřadnicím místa, na kterém by mohl být Kolbeinsey.



Nebo taky ne. Co o tom vím: V 17. století měl rozlohu asi 700 na 100 metrů a čněl do výše 100 metrů. Byl to obří pozůstatek dávné vulkanické erupce. Ale postupně ten ostrůvek erodoval vlivem oceánu, tání a zamrzání půdy a v zimě i mořského ledu. V roce 1986 už měl rozlohu jen 40 na 40 metrů a vystupoval jen asi 5 metrů nad vlny.



Island na něm postavil heliport, aby se eroze zastavila, ale v roce 2006 se heliport rozpadl. Island už Kolbeinsey nijak neudržuje, přenechal ho vlnám. Možná vám přijde, že je to fuk, ale takové malinké ostrůvky mohou mít zásadní význam, protože hranice území a výsostných vod se někdy rozhodují na základě podobných útesů v moři. V polovině 20.



století vedly Británie a Island spor, který britská média dramaticky pokřtila Tresčí válka. Šlo o rybolovná práva na moři u Islandu. A Island zvítězil, Británie ustoupila. Kolbeinsey je zmíněn v právních dokumentech o výsostných vodách Islandu, ale taky nevím, jestli na tom záleží. Zjistit, co se stane, až útes zmizí, vyžaduje experta na námořní právo a upřímně taky vědmu.



Odpověď totiž nejspíš zní, že se to vyřeší dohodou mezi vládami, a ne nějakým týpkem, co z letadla zahlásí, že je útes pryč. Ale stejně si připadám, že možná provokuju, když zrovna já jako Brit kontroluju, jestli tam islandský útes ještě je. Tak jo, blížíme se k souřadnicím. Letíme jen asi 150 metrů nad hladinou, je odliv, viditelnost dobrá, pokud chceme zjišťovat, jestli tam Kolbeinsey ještě je, tohle jsou ideální podmínky.



Myslím, že ho vidím. Jsem si celkem jistý, že to před námi je ono. Panečku, skoro nic tam nezůstalo. Tohle býval ostrov 700 na 100 metrů a zbylo jen tohle. Ano, eroze probíhá, ale předpověď byla asi moc pesimistická. Stále tu jsou dva útesy, které ční nad hladinu.



A na tom záleží. Za odlivu stále ční z vody. Islande, tvůj ostrov ještě nezmizel. Není zač. Toto video inspirovaly tweety Sama Hughese, skvělého sci-fi autora. Doporučuji knihy Ra a Fine Structure. Také píše příběhy Antimemetics Division na Wikipedii SCP Nadace. Odkazy jsou v popisku. Moc děkuju, Same! Překlad: jesterka www.videacesky.cz