Gejzír perlivé vody

Město Soda Springs v Idahu opravdu dostálo svému jménu, protože v parku v centru města tady ze země gejzírem vyvěrá perlivá voda. Sodovka, prostě sycená minerální voda, co se obvykle prodává v lahvích. Ten gejzír nevře, není to pára, pod městem je přírodní rezervoár perlivé minerální vody. Ta voda je sice přírodní, ale ten gejzír je umělý a byla to nehoda. V roce 1937 se skupina místních obchodníků zamýšlela nad možností udělat tu jezírko.



Tak začali vrtat, už jim málem došly peníze i trubky, provrtali se do hloubky skoro 100 metrů a ten den už šli domů. Při večeři uslyšeli hlasitý zvuk a uviděli, jak do vzduchu vystřelil sloup vody a kolem se shromáždil dav. Lidé dole ve městě se trochu báli, protože všude tekla voda, byla polovina prosince. Bylo potřeba ten proud uzavřít.



To trvalo asi dva týdny. S vrtáním tehdy skončili hned vedle vody, ale provrtali se do kapsy plynu CO2. Plyn se s vodou smísil, a tak vznikl tlak, který gejzír rozpoutal. Zároveň plyn vodu ochladil, takže už se na jezírko nehodila. Ukázalo se, že po světě můžeme najít přírodní perlivou vodu na místech, kde se pod tlakem mísí podzemní voda a oxid uhličitý. Ten gejzír nebyl tak překvapivý. Teda přímo v tu chvíli asi jo, ale město neslo jméno Soda Springs už celá desetiletí, v blízkosti byly přírodní prameny s perlivou vodou, kde se dalo koupat.



První zmínky v angličtině jsou z doby tvorby Oregonské stezky, ale prameny se používaly dávno před příchodem Evropanů. Pionýři si vybírali teplé prameny a v těch prali prádlo. Zároveň s perlivou minerálkou zadělávali těsto na chleba, pak totiž chléb nakynul i bez kvásku. Ze stovek pramenů, které tu nalezli první pionýři, zůstalo asi 5, o kterých vím, kde teče perlivá voda.



Většinu pramenů zmizela v roce 1923, když se tu postavila vodní nádrž. Ten zbytek někomu překážel, tak je zasypali. Nějakou dobu se tady voda plnila do lahví, i když ne z městských pramenů, a prodávala se do světa. Na začátku tu nebyl gejzír, spíš protržená studna, a sodovka, co z ní tryskala, zaplavila část města. Celý podzemní rezervoár se tím vrtem tlačil ven.



Nějakou dobu ten gejzír tryskal bez omezení, ale lidé z parku Yellowstone upozorňovali, že gejzír Old Faithful se chová divně. Na město přišel telegram od ministra vnitra, ať se gejzír okamžitě zavře. Proto byl gejzír zastaven. Ale ukázalo se, že vliv na gejzíry v okolí neměl. Proto povolili gejzír opět spustit. Když jsem byl malý, v 60. letech, musel někdo z města dojít ke kohoutku, tam gejzír ručně spustit a pak zase vypnout.



Pokud vítr foukal k městu, bylo zapínání zakázané. Teď je tam elektrický časovač a gejzír se spouští vždy v celou hodinu. Někomu došlo, že když na kohoutek dají časovač, byla by z toho dobrá atrakce. A výsledkem je tato 20metrová erupce, tryská 8 minut každou celou hodinu. To oranžové, to je travertin, nerostná usazenina, protože tady tryská minerální voda. Asi byste neměli v dosahu gejzíru parkovat, právě kvůli těm minerálům.



Pokud byste tam parkovali často, asi byste tu tvrdou vodu neumyli. Gejzír poznamenal i některé hroby v severovýchodním koutu hřbitova a také přilehlou cestu, jsou na tom vrstvy usazenin. Některé náhrobní kameny už kvůli tomu nejsou čitelné. Město tuto atrakci propaguje jako jediný ovladatelný gejzír světa. To záleží, jak se to definuje, v Německu by s tím asi nesouhlasili, ale je to jediný v Americe, a pokud vím, je jediný takhle pravidelný a veřejně přístupný bez jakéhokoli vstupného.



Jasně, zásadní otázka je, jak ta voda chutná. Mohl bych se tam zkusit postavit se sklenicí, něco nachytat a zmoknout, ale to není potřeba, protože v parku Octagon Springs město chytře poskytlo takovou rampu, kde si můžete vodu nabrat. To je docela dobrý. Nevím, co jsem čekal. Je to prostě hezky jemně perlivá voda. Klidně bych si to koupil v lahvi.



Překlad: jesterka www.videacesky.cz