Robotické šaty, které reagují na narušení osobního prostoru

V roce 1963 zjistil antropolog Edward T. Hall, že neexistuje pojem pro zkoumání osobního prostoru. A tak si ho vymyslel. Takové věci dělají antropologové moc rádi. Pojmenoval to proxemika. A uchytilo se to, protože to pomáhalo přemýšlet o abstraktních otázkách. Třeba: jak zareagujete, když někdo moc rychle přijde moc blízko? Máme tu robotické pavoučí šaty. Jsou to šaty s mechanickými končetinami, které reagují. Reagují na to, když se někdo přibližuje. Tady jsou dva senzory blízkosti, jsou integrované v těch kuličkách a vnímají, když se přiblížíte. Je tam naprogramováno 12 stavů, takže se rozhoduje mezi těmi 12 stavy, a po každém následuje jiný pohyb. Ve své knize navrhuje Hall čtyři proxemické zóny. Veřejnou, společenskou, osobní a intimní. A v různých koučovacích seminářích nebo učebnicích pro manažery se ty zóny berou jako danost, že tak se chová každý, ale podle samotného Halla to byly jen první odhady. Byly popsané podle malého vzorku americký vysokoškoláků. Nereprezentovaly obecné lidské chování. Ani neměly. Byly to primitivní stereotypy. Ty vlastně tvoří velkou část té knihy. Má tu celou kapitolu nazvanou Francouzi. Popisuje je jako smyslně kontaktní. Na vytvoření designu jsem použila 3D modelování v softwaru Maya a potom jsme to vytiskli na 3D tiskárně. Materiál je nylon, používáme selektivní laserové spékání. Tady vidíte ty složité ornamenty, místy jsou opravdu tenoučké a velmi delikátní. Selektivní laserové spékání funguje tak, že máte velkou krabici nylonového prášku, kterým vedete laserový paprsek, ten prášek spéká a vytváří přesně ty tvary, co jste naprogramovali. Když máte hotový výrobek, vytahujete ho z velké krabice prachu a ten prášek z toho opadá. Senzory blízkosti jsou tady na přední straně šatů. Pomocí paprsků měří vzdálenost, a potom to posílají do ovladače vzadu. Obor proxemiky je z vědeckého hlediska vágní. Hall to nějak promyslel a sepsal do své knihy. Nemáme moc studií založených na pokusech a statistice, jde hlavně o pozorování a úvahy, ale navzdory názorům radikálních racionalistů je ten přístup také cenný. Když si uvědomíme skrytá pravidla, která řídí naše reakce, můžeme odhalit něco o tom, jak funguje svět. A když znázorníte něco neviditelného, nebo dokonce abstraktního, může to velmi dobře pomoct při poznávání sebe sama. Děkuji Anouce Wipprecht, její šaty jsou vystaveny v San Franciscu, více informací najdete v popisku. Překlad: jesterka www.videacesky.cz