Vítěz mistrovství světa v řečnictví 2014

Dananjaya Hettiarachchi. Něco vidím. Něco vidím. Dananjaya Hettiarachchi. Vy i já se od této květiny nelišíme. Tato rostlina je unikátní a stejně tak vy. Na každém z nás je něco speciálního. A to nás dělá obdobně krásné. Víte, co vás dělá speciálním?



Najít na to odpověď může být trochu těžké. Někdy si život najde krutý způsob, jak vám otrhat okvětní lístky, zlomit vás vedví a odhodit vás pryč. Když jste zlomení, je těžké se cítit speciální. Pane předsedo, mé milé květiny. Pamatuji si, když jsem byl poprvé zlomený.



Bylo mi 17 let. Tehdy jsem se vykašlal na střední a nechal se zatknout. Policistů jsem se nebál. Ale existovala jedna osoba, které jsem se velmi bál. Mé mamky. Přihlaste se, pokud máte velmi emocionální matku. Tyhle všechny spojte dohromady a získáte mou mamku. Slyšel jsem ji, jak na stanici křičí.



Dokonce i policisté se jí báli. Přišla ke mě, chytla se železných mříží, podívala se mi do očí a já viděl, jak jí po tváři stéká slza. Mamku jsem už brečet viděl, ale matky mají tři druhy slz. Slzy radosti, slzy smutku a slzy hanby.



Když syn vidí u matky slzy hanby, změní mu to život. Podívala se na mě a řekla: "Synu, chci, abys byl lepším člověkem." Té noci, když jsem přijel domů, na mě čekal můj otec. Můj otec je v pohodě. Přihlaste se, pokud máte otce v pohodě. Ty všechny spojte dohromady a získáte mého otce.



Otec ke mně přišel a říká: "Synu, to bude v pohodě." "Vykašlal ses na zkoušky, zatkli tě, ale to je v pohodě." "To máš z matčiny strany." "Chci, abys šel rovnou do práce." A já řekl: "Dobře." Otec mě vzal k jeho příteli Samovi. Sam byl účetní, který měl svou společnost a který mě mohl přijmout jako osobního asistenta.



Seděl tam a vypadal jak medvídek. Ale ten muž byl speciální. Podíval jsem se na něj a on na mě. A poté mi řekl úžasnou věc. Řekl: "Synu..." "Něco v tobě vidím!" "Ale nevím, co to je." "Když se mnou budeš pracovat, pomůžu ti to něco najít."



To bylo prvně, co mi někdo řekl, že ve mně něco vidí. Začal jsem se Samem pracovat. Každý den po práci mi vyprávěl příběhy. O světě, dějinách, kultuře, filozofii... Bylo to mnohem zajímavější než škola. Zjistil jsem, že můžu snít. Dámy a pánové, jak já jsem snil! Po roce jsem se vrátil na střední, dokončil zkoušky a šel na vysokou.



Když jsem úspěšně dokončil vysokou, našel jsem si skvělou dívku. Ale ne práci. Netušil jsem, co chci se svým životem dělat. Znáte ten problém? Když jste ztracení, je těžké se cítit speciální. Vrátil jsem se tedy k mému pohodovému tátovi.



Řekl jsem: "Tati, cítím se ztracený." On řekl: "Ty jsi jako tvá matka." Můj otec mě zavedl do jednoho zvláštního spolku, který se zvláštně jmenoval a byli v něm divní lidé. Řečnictví. Na první schůzce mi řekli, abych zkusil mluvit o náhodném tématu. Zazářil jsem v tom! Jak jsem mluvil, uviděl jsem zvláštního muže vzadu v místnosti.



Byl takový nevýrazný a skromný. V očích měl takovou tu vlídnost. Když jsme skončili, přišel ke mně, podíval se mi zpříma do očí a řekl: "Synu, něco v tobě vidím." "Ale nevím, co to je." "Pokud sem budeš chodit dvakrát měsíčně, třeba to něco najdeme!" Dámy a pánové, zjistil jsem, že umím řečnit a řečním rád! To mě dovedlo k tomu, že jsem se stal učitelem.



Vím, jaké to je, nemít na svém účtu moc peněz. Vím, jak to je, když se začnou hromadit účty. občas uprostřed noci probudím svou krásnou ženu a zeptám se jí: "Zlato, proč sis mě vzala?" Ona odpoví: "Něco jsem v tobě viděla." "Ale pořád nevím, co to bylo." Dámy a pánové, dnes jsem snílek i řečník.



A učím se kvality nezměrné lásky od mé ženy. Byl jsem zlomený. Za svůj život jsem byl zlomený a ztracený mnohokrát. Ale lidé v mém životě byli ochotní sáhnout do koše a opět mě zacelit. Kdyby to bylo jen na mně, nikdy bych se dohromady nedal. Takže pokud máte ve svém životě dobré lidi, nezáleží na tom, jak zlomený nebo ztracený jste.



Dokáží vás opět dát dohromady. Dámy a pánové, když se na vás dívám, něco ve vás vidím. Ale nevím, co to je. Překlad: Mithril www.videacesky.cz