Proč Kolumbie přijala milion Venezuelanů

Tady probíhá krize. Miliony lidí uprchly z Venezuely, která se rozpadá. Za měsíční plat si nekoupíte ani cornflaky. Mnoho z nich přechází tuto hranici do Kolumbie. Lidé tam mají hlad. Venezuela je v krizi, není tam nic. V hraničním městě Cúcutě mají lidé v kufrech sbalený veškerý majetek. Nevědí, kam jdou, vědí jen, že musí odejít ze své země. Všechny obchody mají zavřeno.



Všechny podniky taky, řezník, supermarkety... Pokud potřebujete důkaz toho, jak zlé to teď ve Venezuele je, podívejte se na tuhle tašku. Je vyrobená z bankovek venezuelské měny, z bolívarů. Inflace je tak vysoká, že ty peníze nemají žádnou hodnotu, takže tady Jorge jich spoustu nasbíral a vyrábí z toho zboží, tašky, sochy. Je to horší, než to zní, a zní to dost zle. Míra inflace vzroste na 1 000 000 %.



S těmi penězi byste byl bohatý, milionář. Více než milion Venezuelanů se v posledních letech přestěhovalo do Kolumbie a v době rekordní migrace, kdy se hranice většinou uzavírají a překračování je složitější, dělá Kolumbie něco, co se moc nevidí. Otevírá své brány a vpouští lidi dovnitř. Krize na hranicích je šokující, je to skutečná humanitární krize. Tamní ekonomická krize se ještě zhorší. Zakročí v nějakou chvíli Kolumbie a ostatní země Latinské Ameriky a řeknou, že to už stačilo?



Hraniční město Cúcuta úplně praská ve švech. Toto je konec hraničního přechodu a je zajímavé, že to první, co příchozí slyší, je často: "Se compra cabello", tedy: "Kupujeme vlasy". Aby si vydělaly na další cestu nějaké peníze, prodávají ženy své vlasy. Dostanou za to 100 000 pesos, což je asi 30 dolarů. Jím venezuelský párek v rohlíku a chlapi řeší, kolik by stál ve Venezuele při současné ekonomické situaci.



Měsíční plat. - Za párek v rohlíku? - Ano, měsíční plat. 87 % domácností v zemi trpí nouzí. Obrazy, které jsme v latinské Americe nikdy neviděli, tu teď bohužel uvidíme. Venezuela se nezhroutila kvůli občanské válce, ani přírodní katastrofě, ale kvůli příšernému hospodaření vůdce země, Nicoláse Madura.



Během několika let získal Maduro kontrolu nad většinou vlády a nahnal zemi do ekonomické katastrofy horší než Velká hospodářská krize nebo pád SSSR. Je tu mnoho hladových a chudých lidí. Nemůžeme sehnat léky pro naše nemocné děti, očkování. Oběd teď ve Venezuele stojí celé jmění. Ze 2 milionů lidí, kteří z Venezuely kvůli této krizi uprchli, asi milion odešel do Kolumbie. Mnohem více než do jakékoli jiné země. Většina zemí v oblasti zareagovala takovými kroky, které mají zabránit uprchlíkům vstoupit do země, ale Kolumbie ne.



Tady je přechod hranice docela snadný. A ačkoliv má Kolumbie miliony vlastních obyvatel, kteří potřebují humanitární pomoc, místní obyvatelé i politici nadále nechávají migranty vstoupit. Rozhodl jsem se, že hranici neuzavřeme, musíme jim nabídnout podporu. Jsme v uprchlickém táboře, jak tomu říkají, a vláda zde těm lidem poskytuje různé služby.



Máme tu zubaře, právní poradnu, psychologickou pomoc. Holičství, manikúra. Dnes v táboře hrají hudbu. Kolumbijskou i venezuelskou. A všichni, místní i migranti, začnou zpívat a tleskat do rytmu. Hranice nás nerozdělují, máme nad hlavou to samé nebe. Chceme, abyste věděli, že vaše vlajka je naší vlajkou. Chceme ti poděkovat, Kolumbie. Bůh ti žehnej, Kolumbie. Jsme velice vděční obyvatelům Kolumbie, díky nim máme co jíst.



Kolumbijská vláda udělila většině těchto migrantů právní status, díky tomu tu mohou dva roky žít, využívat zdravotní péči, pracovat a studovat. Ale nejen Kolumbijská vláda otevírá své brány. V obci blízko u hranice začali lidé přijímat migranty do svých domovů. Natrvalo a zadarmo. - Máme tu čtyři osoby. - Čtyři. Je to rodina? Ano, rodina.



Nebojím se, vím, že to dělám z dobrého srdce a Bůh mě ochrání. Sami máte své potřeby, je těžké přibrat k tomu potřeby jiných lidí? Samozřejmě, není to jednoduché, ale my Kolumbijci jsme bojovníci. Snažíme se pomoct. Chceme jim nabídnout podporu. Carlos nám pomohl, budeme mu za to navždy vděční. Chovali se k nám dobře. Díky Bohu. Abyste pochopili, proč tito lidé otvírají dveře Venezuelanům, musíte pochopit jejich historii.



V 19. století, byly ještě Kolumbie a Venezuela součástí jedné země zvané Velká Kolumbie. Tato země se rozpadla na moderní státy, které známe dnes. O desítky let později, v 80. a 90. letech, zažívala Kolumbie období nejhoršího násilí v desetiletí dlouhé válce se skupinou rebelů FARC. Tato válka vysídlila přes 7 milionů lidí, více než jakákoli moderní válka. Statisíce těchto lidí uprchly do Venezuely, jejíž ekonomika vzkvétala. A Venezuelané je přijali.



Šel jsem do Venezuely, do východní Venezuely. - Byl jsem tam dva roky. - A Venezuelané? Chovali se ke mně moc hezky. Tamní lidé jsou velmi přátelští. Svým způsobem takhle Kolumbijci oplácí Venezuelanům jejich pohostinnost. Tady na silnici u hranice najdete ceduli s nápisem "Vítejte v Kolumbii". Nad tím je napsáno: "Kolumbie a Venezuela, sjednocené navždy." Ačkoliv jsou tyto země rozdílné, mají velmi odlišné vlády, mezi lidmi přetrvává pocit společné identity.



Ale z různých důvodů se dá očekávat, že tato solidarita nevydrží věčně. Řada zločinů, které prý spáchali Venezuelané, vedla k nové vlně skepse v zemi. Policejní velitel z tohoto hraničního města letos varoval občany, že by neměli nemovitosti pronajímat Venezuelanům poté, co byl migrant zatčen za vraždu. Dříve, když jste přišli, všichni vás vítali, zvali dál, všichni chtěli pomoct.



Ale někteří ztratili důvěru, protože bohužel někteří Venezuelané přišli dělat problémy. I přes rostoucí skepsi mnoho Venezuelanů najde v Kolumbii velkou podporu, v zemi, která se rozhodla nechat dveře otevřené těm tisícům migrantů, kteří každý den přicházejí. Překlad: jesterka www.videacesky.cz Jsem moc rád, že jste viděli první epizodu Hranic z Kolumbie, na cestě je několik dalších, jedna bude příští týden, tak si počkejte.



Moc rád bych poděkoval místní hraniční komunitě, která mně, člověku zvenčí, dovolila přijít a zkusit to lépe pochopit. Děkuji místním, kteří se zapojili, a počkejte si na další díly.