Čína se snaží vymazat hranici s HongkongemVox

...ve výši očí. Toto jsem já při přechodu jedné z nejdivnějších hranic, jaké znám. Foto se zpracovává... Je to tato. Odděluje Čínu od Číny. Přechod mi trval dvě hodiny. Je divná nejen proto, že rozděluje jednu zemi na dvě, ale i proto, že má datum vypršení platnosti. 1.

července 2047. Čína slíbila, že do té doby nebude zasahovat, ponechá Hongkongu samostatnost, proto ta hranice. Ale čínské vládě se nechce čekat až do roku 2047. Chystají se tu hranici vymazat už teď a udělat z Hongkongu opravdu část Číny. Jeden ze způsobů je i tento obří most. Tohle není nejlepší záběr, tak to vyřešíme takhle. Ten dron ani nemá mikrofon, ale když odlétal, stejně jsem musel říct: "Koukněte se na ten most."

Vážně, koukněte se na něj. Čína odhalila největší most přes moře. Je dlouhý 55 kilometrů, je to nejdelší námořní most světa. Most spojuje Hongkong s Macaem a pevninskou Čínou. Říkám tomu pupeční šňůra mezi Hongkongem a Čínou. Chtějí něco fyzického, co vám připomene, že Hongkong je součástí Číny. Tento most a další vývoj v Hongkongu vyvolávají hodně otázek o tom, co přesně Hongkong je a komu vlastně patří.

A co se stane, když vymažete hranici? Je 4. červen, což je výročí masakru na náměstí Nebeského klidu. Na náměstí Nebeského míru jsou statisíce lidí. Něco takového komunistická Čína ještě nezažila. 4. června 1989 se zastánci demokracie vydali k náměstí Nebeského klidu v Pekingu a volali po ukončení vlády jedné strany. Potom byli brutálně zmasakrováni.

Stovky lidí byly zabity. Vojsko střílí do všech bez rozdílu. Tím bylo ukončeno jakékoli rozsáhlé demokratické hnutí v Číně. Právě zhasli všechna světla v parku. Každý rok připomínají obyvatelé Hongkongu oběti toho masakru. To v pevninské Číně není dovoleno. V posledních letech je pro ně ale tento svátek osobnější, protože cítí novou vlnu čínského vlivu.

Počkat, není ale Hongkong¨ už teď součástí Číny? V podstatě ano, Hongkong patří Číně, ale při pohledu na tu hranici byste si to nemysleli. Dobře, dostal jsem se do Číny. Vlastně už jsem v Číně byl, ale teď jsem doopravdy v Číně. Jak se tedy k tomu stavu dostali? Británie a Čína vedly v 19. století několik válek kvůli obchodu a Británie nakonec dobyla Hongkong jako kolonii.

Tou dobou to bylo vcelku prázdné skalnaté souostroví na jihu Číny. Pod britskou vládou se ekonomika a populace Hongkongu rapidně rozrostly. Ačkoliv ta populace byli převážně migranti z Číny, stala se výrazně jinou společností, než byla ta v pevninské Číně, která procházela komunistickou revolucí. Ve smlouvě, kterou Británie a Čína podepsaly, stálo, že Hongkong bude britskou kolonií na 99 let, takže ta dohoda vyprší v roce 1997.

Když se to datum začalo blížit, Čína a Británie začaly mluvit o tom, jak by to mělo vypadat. Británie uznává, že až pronájem v roce 1997 vyprší, celý Hongkong bude vrácen Číně. Promluvme si o tom tam nahoře. Když vyjedete do 69. patra této budovy v hraničním městě Šen-čenu, najdete tam voskovou sochu v životní velikosti, zobrazující tu chvíli v polovině 90.

let, kdy se vůdci Číny a Británie sešli a vyjednali podmínky předání Hongkongu Číně. A došli k dohodě, že Británie Hongkong v míru předá pod podmínkou, že Hongkong si zachová svůj způsob života, právní systém, - ekonomický systém... - Svobodu slova, tisku, shromažďování, to jsou základní svobody. Svobodu náboženství, ty jsou základní a ty musí pokračovat. Čína souhlasila. Slíbila, že jim ponechá samostatnost a samovládu příštích 50 let, než se přizpůsobí vládě Číny.

50 let po roce 1997. Taková byla jejich dohoda. Jmenovala se Model jedné země a dvou systémů a byla celkem bezprecedentní. Pojďme zpět do Hongkongu. Zatím, Margaret, zatím, Dengu. I po předání Hongkongu Číně v roce 1997 zůstala tato hranice, ke které jedu. Zůstala v úplně stejném stavu. A stala se symbolem toho, že to je sice Čína, ale vlastně je to zároveň samostatná země, vedená vlastními hodnotami a vlastním systémem, který je jiný než v Číně.

Svým způsobem je jeho opakem. Asi nejzřejmější symbol čínské svrchovanosti jsou tato kasárna. Ačkoliv ti vojáci je nemohou opustit, ani v Hongkongu něco vynucovat, jsou tady, ve středu města. A jsou silným symbolem toho, že toto je opravdu území Číny. Ale dlouho ti vojáci zavření nezůstanou. Hranice okolo těch kasáren, stejně jako ta na severu, rychle mizí. Čína slíbila respektovat samostatnost Hongkongu do roku 2047 a první desetiletí ten slib plnila.

V té době byl Hongkong ekonomicky zdaleka nejproduktivnější město Číny. Na začátku 90. let, těsně před předáním, byla ekonomika toho jednoho města větší než čtvrtina ekonomiky celé Číny. Takže dává smysl, že Čína s podmínkami souhlasila, aby byl Hongkong šťastný a ekonomicky svobodný. Ale potom přišla změna. Podívejte na ten prudký vývoj čínských měst v posledních letech.

Toto jsou čínská megaměsta. Tato města časem zastínila Hongkong jako ekonomickou továrnu Číny. Šen-čen, to město na hranici s Hongkongem, je toho skvělým příkladem. Z malé rybářské vesničky s 30 000 obyvatel vznikla jen za několik desetiletí produktivní ekonomická továrna s 10 miliony obyvatel. Hongkong tvořil na začátku 90. let 27 % čínského HDP, teď jsou to jen 3 %. A najednou už Hongkong, dříve ekonomická továrna a brána na Západ, nebyl tak ekonomicky zajímavý.

Brzy ztratila čínská vláda tu motivaci k zachování samostatnosti Hongkongu. Takže nyní v tomto městě začíná příliv čínského vlivu. Pojďme zkusit stihnout zprávy v 5. Dobře. Těší mě. V posledních letech začínají večerní zprávy čínskou hymnou. Ta hraje k propagačnímu videu, ve kterém se lidé z Hongkongu nadšeně věnují čínským tradicím. Poselství je velice jasné.

Hongkong je část Číny, ať se mu to líbí, nebo ne. Navíc jsou večerní zprávy v pekingském nářečí, úředním jazyce Číny. Ale v Hongkongu mluví kantonštinou. Neříká se, že pokud chcete zabít město, musíte nejdřív zabít jeho jazyk? My mluvíme kantonsky. Někteří profesoři v Hongkongu a Číně nám dokonce říkají, že kantonština není naše mateřština, mateřština Hongkongu. Kantonština je podle nich jen nářečí čínštiny.

Čínská vláda se snaží přesvědčit učitele, aby podle těchto učebnic učili hongkongské děti základní informace o Číně. Ale když se do nich podíváte, uvidíte spíše reklamu na čínský vládní systém než úvod do něj. Čínský systém je ideální. Rivalita mezi více stranami vede k utrpení. Tyhle čtyři body jsou všechny o tom, jak špatné jsou Spojené státy. Systém mnoha stran vede k přerušení chodu vlády.

To jmenují jako důvod, proč je systém mnoha stran jako v USA v zásadě chybný a špatný pro občany. V roce 2014 zašla Čína příliš daleko. Čínská vláda se snažila ovlivnit, kdo kandiduje ve volbách v Hongkongu, aby zajistila pro ni výhodného kandidáta. To místní opravdu zasáhlo, jednalo se o jejich demokratický proces, Čína slíbila, že do toho nebude zasahovat. Lidé okamžitě vyrazili do ulic a protesty začaly v tomto parku.

Ten večer jsem sem jela z domu taxíkem. Jaké to tu ten večer bylo? Obě strany tak nějak vyčkávaly. A najednou použili slzný plyn. První dávka slzného plynu dopadla přímo před mýma očima. Drželi jsme deštníky. Na obranu před pepřovým sprejem. Pamatuju si tu svědivou bolest.

Viděla jsem lidi z Hongkongu, kteří se sjednotili proti ústřední vládě a bojovali za svá práva. Ten protest a z něj vycházející hnutí se jmenuje Umbrella Movement. Říkáte si: "Jaký smysl má bojovat, když nakonec musíte prohrát? Jsou tak velcí, vy jste tak malí." Ale my musíme bojovat. Nesložíme ruce do klína. Protest nezměnil rozhodnutí čínské vlády, nedošlo ani k okamžité změně v Hongkongu, ale ten pohled na mladé lidi, kteří povstali, aby bránili svá práva před ústřední čínskou vládou, způsobil politické uvědomění v mnoha obyvatelích, kteří se o to nikdy předtím nezajímali.

Myslím, že po tomto protestu střední třída poprvé hromadně volila. A volila opozici. A poprvé to pro lidi, jako jsme my, začalo být důležité. Podívejte se na ten graf. Ukazuje, jak se lidé v Hongkongu vnímají. Buď jako Číňané, nebo Hongkonžané. Krátce po předání, když Čína respektovala Model jedné země a dvou systémů, vidíme, že Hongkonžané se pomalu ztotožňovali s Čínou.

Ale od chvíle rostoucího vlivu čínské vlády se ty linie obrací. Počet obyvatel Hongkongu považujících se za Číňany je snad vůbec nejnižší za celou dobu. Umbrella Movement je projevem této rostoucí hongkongské identity a opozice proti vlivu čínské vlády. Čína na to hnutí odpověděla novou snahou ovlivňovat toto město.

Stojím před knihkupectvím, kde během roku 2015 zmizelo 5 zaměstnanců. To knihkupectví prodávalo knihy, které byly v Číně zakázané. Knihy o sexuálním životě a korupčních skandálech vysoko postavených čínských představitelů. A tak postupně lidé, kteří v tom obchodě pracovali, mizeli. Nikdo neví, kam se poděli. Jeden z nich se objevil později v čínské televizi, omlouval se za to, co udělal, a přiznával své zločiny.

Chci se vrátit do Číny a udat se. Chci převzít svou zodpovědnost. Jsem připraven přijmout jakýkoli trest. To knihkupectví je od té doby zavřené. Ty svícny tady ve Victoria parku jsou symbolem boje za demokracii proti čínské vládě jedné strany. To býval boj, který se děl daleko v Pekingu, ale tahle hranice je pomalu vymazávána a ti lidé najednou čelí stejnému boji. Vzdorují mnohem mocnější Číně v boji za svou demokracii a identitu.

Překlad: jesterka www.videacesky.cz