Vsauce: Jak mizí lidé?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Před několika lety
vletěl rozzlobený otec do obchodu Target v Mineapolisu. Jeho dcera, středoškolačka, dostávala poštou z obchodu kupony
na věci jako postýlky nebo plenky. Povzbuzoval Target
jeho nezletilou dceru, aby vyrazila ven a otěhotněla? Obchod se omluvil.

O pár dní později se jim
ozval otec a řekl jim, že se v jeho domácnosti děly věci,
o nichž nevěděl. Moje dcera má termín v srpnu,
dlužím vám omluvu. Interní algoritmy Targetu sledovaly
a zpracovávaly nákupy jeho dcery. Nedávno si začala kupovat
jiné položky než obvykle. Věci jako jisté vitamínové doplňky
a neparfémovaná mýdla a krémy. Chování, které systém
označil možností, že je těhotná. Proto jí posílali ty kupóny.

A měli pravdu. Aniž by jim to někdo řekl,
věděl Target, že je ta dívka těhotná,
dřív než její vlastní otec. Jsme digitálně pozorováni
a sledováni. Dnes víc než kdy dřív. Žijeme ve světě nepřetržitého
kamerového systému. Cookies v prohlížeči,
sledovatelné debetní karty, mobily a GPS,
otisky prstů, DNA analýza.

Navzdory tomu všemu zmizí každý rok více než dva tisíce lidí
jen ve Spojených státech. A nikdy nejsou nalezeni
živí či mrtví. Kam se ztrácí pohřešovaní lidé? Jak zmizí? Co kdybyste zmizeli vy? A jak víte, že už jste nezmizeli? V mnoha případech
jsou pohřešované osoby oběťmi nevyřešených nebo neznámých zločinů.

Možná měli nehodu
nebo si vzali život a jejich těla se nikdy nenašla. Nebo jsou možná naprosto v pořádku a jednoduše opustili
svůj starý život, staré rodiny a přátele,
dluhy a závazky, aby mohli začít
nový život někde jinde. Pravděpodobně jako někdo jiný. Jak dlouho by lidem trvalo,
než by si všimli, že jste zmizeli?

Zamyslete se nad tím, záleží na tom, kdo jste, jak žijete a jak zmizíte, Ve většině jurisdikcí
můžete být po 5 - 7 letech, pokud o vás nikdo nic neslyšel, prohlášeni za mrtvého
v nepřítomnosti. To se stalo francouzskému
astronomovi Guillaumu Le Gentilovi. V 18. století cestovaly
stovky lidí široko daleko, aby mohly sledovat přechod Venuše
z různých míst na Zemi.

Věděli, že porovnáním
svých měření by mohli spočítat přesněji než kdy dřív,
jak daleko je Slunce. Takže Le Gentil opustil
v roce 1760 Francii a odjel do Pondicherry v Indii. Po bouřce, která ho
vychýlila z kurzu, a Britech obléhajících Pondicherry, byl donucen strávit den přechodu
na lodi na moři, houpající se moc na to,
aby pořídil přesná měření.

Další přechod měl být za osm let. Ten po něm následující
až za dalších sto let. Takže tam zůstal,
nevrátil se do Paříže, postavil si observatoř a čekal. Když se konečně po jedenácti
letech vrátil do Paříže, zjistil, že byl prohlášen
za mrtvého. Jeho žena se znovu vdala,
rodina vyrabovala jeho pozůstalost a jeho místo v Královské akademii
věd dostal někdo jiný.

Mimochodem nikdy neviděl
přechod Venuše. V ten den byla obloha
nad ním zatažená. Známe lidskou populaci na Zemi. Tak trochu. Počty a počítadla populace
jsou pouhé odhady. Jedinci jsou nejlépe počítáni
reálnými lidmi v jejich životech. To se ale neděje vždycky. Na začátku letošního roku
zemřela Janet Veal ve svém bytě
v Ringwoodu v Hampshiru.

Velké části jejího těla byla sežrány
kočkami, které chovala, než ji o pár týdnů později našli. Před sedmi lety byla
Joyce Carol Vincent nalezena mrtvá na gauči
ve Wood Green. Tedy, našla se její kostra. Byla mrtvá minimálně tři roky
a nikdo ji za tu dobu nehledal. Pořád měla zapnutou televizi.

Čtyři dny po bombovém útoku
Timothyho McVeigha na federální budovu v Oklahomě,
při němž přišlo o život 168 lidí, byla v troskách nalezena
oddělená levá noha. Nikdo nevěděl, komu patří. Nohy všech ostatních obětí
byly přiděleny a nikdo další nebyl nahlášen
jako nezvěstný. Analýza DNA ukázala,
že noha patřila Lakeshe Levy. Ale ta už byla pohřbena
s oběma nohama.

Takže vyzvedli její mrtvolu. Byla pohřbena s levou nohou
někoho jiného. Nohy byly zaměněny. Protože bylo její tělo
nabalzamováno, DNA neznámé nohy nemohla
být zanalyzována. Dodnes se neví,
komu ta noha patřila. 169. oběť zůstává záhadou. Někteří konspirační
teoretikové spekulují, že noha patřila atentátníkovi.

Někomu jinému, než Timothyho McVeigha, kdo byl natolik blízko explozi, že byl úplně vyhlazen
až na jednu nohu. I tak se ukázalo,
že je možné, aby někdo zmizel, aniž by se někdo ptal, kam se poděl. Někdy jsou lidé nahlášeni
jako mrtví nebo pohřešovaní, i když to tak není.

Předčasné nekrology jsou běžné. Každý žijící člověk
má jeden ve složce. Pokud zemře celebrita, média, televize, noviny, časopisy,
potřebují co nejdříve celý příběh, takže se nekrology
připravují dopředu a doplní se do nich
jen datum a příčinu smrti. Dává to smysl, ale je trapné, když uniknou
předtím, než ten člověk umře.

V roce 2003 webová stránka CNN omylem zveřejnila návrhy
nekrologů živých lidí. Je to trapné, ale pro člověka,
jenž si čte vlastní nekrolog, je to možnost udělat něco,
co se většině z nás nepodaří. Uvidí, jak si je budou ostatní
pamatovat, až zemřou. Alfred Nobel vynalezl dynamit. Vydělal jmění výrobou a prodejem
smrtících zbraní, kanonů a výzbrojí.

V roce 1888 zemřel
jeho bratr Ludwig, ale mnoho novin si mylně
myslelo, že zemřel on a vydalo nekrolog Alfreda Nobela. Znění nebylo lichotivé. Jeden francouzský deník prohlásil,
že zemřel obchodník se smrtí. Nobel si ty nekrology přečetl a tolik se styděl za to,
jak vypadal jeho odkaz, že když zemřel, zanechal téměř
všechny peníze k účelu oslavy lidskosti.

Vytvořil Nobelovu cenu. Marcus Garvey neměl takové štěstí. Říká se, že po jeho mrtvici vydaly noviny předčasný
nekrolog, který byl kritický a hlásal, že když zemřel,
byl na mizině, sám a neoblíbený. Šokován tím, jak negativně
ho lidé vnímají, utrpěl Garvey při čtení nekrologu
další mrtvici a zemřel. V dubnu 2006 zemřelo pět studentů Taylorské univerzity
při tragické dopravní nehodě.

Jedna studentka přežila,
ale byla v kómatu. Byl identifikována
jako Laura VanRyn. Její kamarádka Whitney Cerak neměla takové štěstí
a byla prohlášena za mrtvou. Na jejím pohřbu bylo tisíc lidí. Pár dní nato,
jak se Laura zotavovala, začala mluvit a když se jí
zeptali na jméno, řekla: "Jmenuji se Whitney."

Dívky si byly podobné. Ukázalo se, že pohřbili Lauru. Později se Whitney vdala ve stejném
kostele, ve kterém měla pohřeb. Co když už jste pohřešováni,
jenom to ještě nevíte? Není známo, jak často zamění
nemocnice děti po narození. Moderní nemocniční pravidla
to činí nepravděpodobným, ale protože si všichni
nenecháváme ze srandy dělat testy otcovství a mateřství, není o tomto jevu mnoho informací.

Ale stává se to. Často je to zjištěno testy DNA
nařízenými při sporech o výživném. Nebo v případě 35leté ženy
z Kanárských ostrovů proto, že v roce 2001 si ji prodavačka
v obchodě, v němž nakupovala, spletla se svou nejlepší kamarádkou. Protože vypadala přesně jako ona.

Protože to bylo její dávno
ztracené dvojče, odloučené od ní už od porodu. A sestra, se kterou jste vyrostli
a o níž jste si mysleli, že je vaše dvojče,
se stala biologickou cizinkou. Co když jste pohřešováni,
ale úřady to neví? Takový je život
neoznámeného zmizení. Lidé, kteří jsou v zemi ilegálně, lidé odloučení
od svých rodin a přátel bez toho, aby byli pohřešováni, děti bezdomovců.

Tito lidé nejsou jen pohřešovaní,
ale nehlášení pohřešovaní. Národní databáze FBI informací
o trestné činnosti obsahuje přibližně 50 tisíc
nahlášených pohřešovaných dětí. Outpost for Hope hlásí, že se pohřešuje
více než jeden milión dětí v Americe bez toho, aby někdo věděl,
že se pohřešují.

Není protizákonné stát se
zmizelým z vlastní vůle. Možná musíte platit dluhy
nebo dodržet smlouvy, ale pokud jste dospělý,
není zmizení samo o sobě nelegální. Máte právo zmizet. Ale věřit, že nikomu nebude chybět? To je směšné a nevědecké. Statistiky naznačují opak. David Wong napsal jeden
z nejpůsobivějších článků, které jsem kdy četl.

Kolem nás je spousta informací. Je to pro to i slovo - infoobezita. Zabere celý život prozkoumat
alespoň část. Je snadné si myslet,
že každý ví to, co víte vy. Každý rok se narodí
víc než sto milionů nových lidí a nikdo z nich neví,
že jsou tvořeni atomy. Nebo že černé díry jsou úžasné.

Někdo jim to musí říct a ukázat. Kolik vtipů slyšíte každý den?
Každý týden? Kolik vtipů slyšíte za rok? Zábavná myšlenka. Zvážením průměrné délky života a průměrného množství vtipů,
které člověk slyší za rok, David Wong předložil myšlenku, hrubou v odhadu,
ale ostrou ve své podstatě.

Pokud je vám méně než 38 let, je pravděpodobné, že nejvtipnější
vtip, který kdy uslyšíte, jste zatím ani neslyšeli. Pokud je vám více než 38 let, je pravděpodobné, že už znáte vtip, jenž bude pro dva lidi,
které potkáte, tím nejvtipnějším, jaký kdy uslyší. Ať už jste kdekoliv,
buďte rádi, že tam jste.

A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz Sponzorem překladu jsou PolymeryFT.
Zlínské vysoké studium s dávkou nadšení.