Proč se líbáme?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Spojení rtů dvou lidí při polibku. Průměrný člověk stráví
20.160 minut života líbáním. Světový rekord nejdelšího
nepřetržitého polibku je 58 hodin 35 minut a 58 sekund. Proč se líbáme? Když se nad tím zamyslíte,
zdá se to trochu divné, že?

Jistě, dnes líbání představuje mír,
respekt, vášeň, lásku, ale když se první dva lidé
v historii lidstva políbili, byli jenom nechutní? Začněme s tím, co víme.
Líbání je příjemné a zdravé. Vášnivý polibek spálí
2 až 3 kalorie za minutu a uvolňuje epinefrin
a norepinefrin do krve, čímž zrychluje činnost srdce. Častější líbání je spojeno
se snižováním špatného cholesterolu a vnímáním stresu.

Tyto pozitivní účinky nebyly
rozšířeny náhodou. Proč jsou mozky a těla,
která milují líbání, tak běžná? Podle populárního příběhu
byl tvar Pac-Mana inspirován tvarem pizzy
s chybějícím kouskem. Toru Iwatani, tvůrce Pac-Mana, přiznal, že je to pravda
jen z poloviny. Tvar Pac-Mana byl rovněž
inspirován zakulaceným japonským znakem pro ústa.

Jsou to ústa a Pac-Manova
nejoblíbenější činnost, jedení, která nás přivádí k jádru polibku. Evoluční psychologové tvrdí, že to,
co dnes známe jako líbání, se mohlo vyvinout
z krmení z úst do úst, výměnou předžvýkaného
jídla z úst do úst. Samice ptáků jsou tím známé
a mnoho primátů to dělá taktéž. Před nedávnem to bylo běžné
i pro lidské matky a jejich děti.

Před komerční výrobou dětské výživy a pokyny "udělej si sám",
to dávalo smysl. Alicia Silverstone
nedávno zveřejnila video, ve kterém krmí
své dítě z úst do úst. Některým lidem se to zdá zvláštní, ale i když si vyměňují sliny, což jako jakýkoliv kontakt
s nemluvnětem může způsobovat přenos patogenů, zdravé matky a děti
mohou těžit z faktu, že krmení ústy poskytuje živiny - uhlohydráty, proteiny,
železo a zinek, které nejsou vždy obsaženy
v mateřském mléku.

Navíc, sliny dospělých
pomáhají natrávit jídlo, čímž jsou vitamíny, například B12,
snadněji vstřebány dítětem. Spojení rtů má za sebou historii
intimity, důvěry a blízkosti. Ve slinách je obsažena informace
o tom, kdo jste, o vašem zdraví, sliznice v našich ústech
jsou propustné pro hormony jako testosteron, díky čemuž je polibek ochutnávkou
potenciálního partnera.

Dobrý polibek může být
biologickým důkazem, že ten, kdo vás líbá, může
být dobrým partnerem. Jako strategii pro výběr
vhodného partnera, pravěcí lidé, kteří se rádi líbali,
a dělali to častěji, se lépe rozhodovali,
vybírali si vhodnější partnery, úspěšněji se rozmnožovali a nakonec se stali normou pro nás,
lidi, kteří se rádi líbáme.

Jakékoliv nemluvně mohlo vidět
tyto výhody na míle daleko. Ačkoliv zrak nemluvňat
není tak dobrý. Od narození do věku čtyř měsíců dokáží mimina zaostřit pouze
na věci do vzdálenosti 20 - 25 cm, není překvapením, že je to přibližně
vzdálenost obličeje matky při kojení. Obličeje, obzvlášť ty,
které se na nás přímo dívají, jsou první věcí, kterou dokážeme
zaostřit a jasně vidět.

To vysvětluje, proč jsme tak
dobří v rozeznávání obličejů. Lidé jsou v tomhle neuvěřitelní,
vidíme obličeje i tam, kde nejsou. Nazývá se to pareidolie. Protože jsou lidé tak družní, dává smysl, že dokáží
rozeznávat obličeje. A hlavně rozeznat, kdy se
někdo dívá přímo na nás, a dát jasně najevo, kdy se
díváme na někoho jiného.

Predátor, který přežívá díky
své neviditelnosti, potřebuje méně nápadný pohled. Vlastně vědci zjistili, že naše
neuvěřitelně bílé bělmo, plocha hraničící s duhovkou,
není náhoda. Je to nezbytně nutná část
lidské morfologie oka, která nám umožňuje snadno rozeznat
směr něčího zírání na první pohled. Také máme působivou síť směru
zírání, která funguje v našem mozku. Obsahuje jednotlivé neurony, které vysílají,
když na nás někdo zírá, ale přestanou, když se něčí pohled
odvrátí o jeden nebo dva stupně.

Jasně, poznáte,
když vás někdo sleduje. My lidé, jsme na to velice citliví, dokonce i jedinci se skopofobií, strachem, že je někdo sleduje. Abychom si byli jistí
a tohle fungovalo, pohled toho druhého musí být
ve vašem dohledu, zorném poli,
ve kterém ho můžete vidět.

Jinak, pokud něčí pohled
přichází zezadu, neexistuje důkaz, že by lidé
rozpoznali, že jsou sledováni. Psychický účinek zírání spadá
do oblasti pseudovědy. Žádné obecně uznávané
studie neprokázaly, že existuje. Neoficiálně je pravděpodobnější, že trhnutí hlavou, abyste se
podívali, kdo se dívá, způsobuje, že lidé vzhlédnou
a vaše pohledy se setkají.

Ale co vztah, když se nikdo nedívá? Jedno vysvětlení pro lásku
nemluvňat, vazbu na jejich matku, zahrnuje místo zraku
nebo pohledu jídlo. Myšlenkou je,
že milujete vaši matku, protože od narození je vám zdrojem
životně důležité potravy. Ale co kdyby potrava
nepocházela od milující matky, ale od hrozivé drátové matky? V 50.

letech Harry Harlow
provedl sérii známých, ale kontroverzních experimentů
na opicích na Wisconsinsko-Madisonské univerzitě. Harlowovy závěry měly podstatný
vliv na naše vnímání vztahu. Podle dnešních standardů by byla
jeho práce považována za neetickou. Ve svém nejznámějším experimentu odebral Harlow malé opice
od matek hned po narození a umístil je do klecí se
dvěma falešnými matkami - jednou měkkou, obalenou látkou
a nedělající nic, a druhou chladnou mechanickou
matkou, vyrobenou z drátů, která nicméně poskytovala jídlo.

Navzdory tomu, že byla krmící matkou,
malé opice s ní nenavázaly vztah. Když Harlow nebo jeho kolegové
vystrašili malé opice podivným robotem, opice utekly, ale nepřimkly se k chladnému drátovému
zdroji potravy, ale k měkké, mazlivé, jinak
neužitečné matce, obalené látkou.

To naznačuje, že teplo a pocit útěchy
jsou mnohem důležitější než jídlo, při vytváření
pečujícího vztahu. Harlow také postavil
odmítající matku, která využívala silný nápor
stlačeného vzduchu, aby odstrčila malé opice pryč. Místo toho, aby hledaly
jiný zdroj útěchy, se tyto opice k matce
vždy přimkly ještě pevněji než opice, které vyrostly
bez odmítající matky.

Tohle mě fascinuje. Instinkt hledat teplo a útěchu
je u novorozenců tak silný, že nejenom odolává
pokusům je deptat, ale paradoxně ho posiluje. Eckhard Hess to otestoval
používáním elektrických šoků, aby odradil kačátka od sledování
vtištěného objektu. Ale jejich chování to pouze posílilo a jejich následování bylo
těsnější než předtím.

Fakt, že drátová matka,
nebo odmítající matka, nebo dostávání elektrických
šoků za vztah k matce, způsobí silnější vztah, lásku,
závislost, se zdá jako paradox. Ale z paradoxů se můžeme poučit. Jak řekl Oscar Wilde: "Paradox je pravda postavená
na hlavu, aby přilákala pozornost." Co přitahuje naši pozornost je vliv,
který může mít nejistota. V roce 1955 provedl A.

E. Fisher
experiment na štěňatech. Jeho tým rozdělil štěňata
do tří skupin. Ke členům první skupiny
se badatelé chovali laskavě pokaždé, když přišli, členové druhé skupiny byli
vždy když přišli potrestáni a štěňata ve třetí skupině byla
náhodně chválena nebo trestána. Vyrostla a nikdy nevěděla,
co mají očekávat. Jejich svět nebyl světem
laskavosti nebo trestů, ale světem nejistoty.

Z čeho mrazí je, že studie ukázala, že tato skupina,
třetí skupina štěňat, byla nejzávislejší na výzkumnících. Třetí skupina milovala
badatele nejsilněji a byla na nich nejvíce závislá. Guy Murchie to nazval
principem polarity. Stres, včetně duševního
stresu z nejistoty, je složkou vztahu nebo lásky a pravděpodobně i projevy nenávisti
(protipól) nějak posilují lásku.

Nejistota může psychologicky vést k nejsilnějším pocitům
vztahu a závislosti. Dobré a špatné věci
v našich životech se často zdají náhodné
a mimo naši kontrolu. Není překvapivé, že reagujeme
slepou láskou a smířením se, tváří v tvář nespravedlivé existenci,
protože co jiného máme dělat? Jsme ta třetí skupina štěňat.

Prozkoumáním nejistoty,
jejím zdoláním, můžeme činit ta nejlepší
rozhodnutí, což je výhodné. V průběhu času
život zvýhodnil činnosti, které změnily nejistotu ve znalosti. Každý není vaším ideálním partnerem. Pokud by nezáleželo na tom,
koho si vyberete, polibek, chuťový test,
by nebyl potřeba, nebyl by tak příjemný
a nepřinesl by nám tolik potěšení.

Běžte někoho dneska políbit. A jako vždycky, díky ze sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz Mimochodem, zítra jedu do kosmodromu
Evropské kosmické agentury v Jižní Americe s Euronews, abych se podíval na start
rakety v realitě. Máte nějaké otázky o vesmíru nebo
současném vesmírném cestování? Napište je do komentářů a na vaše
dotazy se zeptám odborníků.