Mind Field: Vyšší dobro – Tramvajové dilema

Promiňte. Kdybych teď řídil, bylo by to nebezpečné. Při každém kýchnutí zavřete asi na jednu vteřinu oči. Když budete řídit a kýchnete při rychlosti 120 km/hod, krát 1000, děleno 60, děleno 60, urazíte asi 35 metrů se zavřenýma očima. Ale nebojte, tohle je samořídící auto. Pro řízení využívá čidla a software, abych byl já a ostatní lidé v bezpečí.



Doufám. Působivé. Ale na něco se vás zeptám. Co kdyby se samořídící auto mělo rozhodnout – srazit dva lidi před ním, nebo uhnout a srazit jednoho na chodníku? Jak by mělo být naprogramováno? Co byste udělali vy? Ankety a průzkumy se ptaly lidí, co si myslí, že by udělali, ale nikdo z výzkumníků lidi skutečně do této traumatické situace nepostavil.



Dozvěděli bychom se tak o lidské povaze více? Bylo by to vůbec etické? Jdu to zjistit. V roce 1967 britská filozofka Philippa Foot položila základy našemu dilematu samořídících aut. Vymyslela slavnou situaci známou jako tramvajové dilema. Představte si neovladatelný vlak, který se rychle řítí po kolejích. Přímo před ním na kolejích stojí pět lidí.



Představte si, že jste příliš daleko, abyste těm pěti pomohli, ale hned u vás je páka, která vlak odkloní na jinou kolej. Pokud odkloníte vlak, pět lidí přežije. Ale je v tom háček. Na druhé koleji je další člověk. Čelíte dilematu. Nemusíte buď dělat nic a vlak zabije 5 lidí, nebo můžete zatáhnout za páku a zachránit je, čímž ale budete přímo zodpovědní za smrt jednoho.



Co byste udělali? Při průzkumech většina lidí uváděla, že by zatáhla za páku a obětovala jednoho pro záchranu pěti. Je to "pro vyšší dobro". To, co řekneme, se může lišit od toho, co opravdu uděláme, pokud k téhle situaci opravdu dojde se skutečnými emocemi a skutečnými životy v sázce. Rozdíly mezi tím odhalí, jací opravdu jsme vs.



kým chceme být. Porovnat to můžeme jen tak, že uděláme něco, co před námi ještě nikdo jiný neudělal. Uskutečníme tramvajové dilema. VYŠŠÍ DOBRO Předpokládejme, že v realistické kabině pro ovládání kolejí uděláme experiment. Účastníci testu budou sledovat koleje na obrazovkách. Vlaky a lidé na kolejích budou předem nahraní. ale účastnící si budou myslet, že je vše skutečné.



Budou si myslet, že ovládají výhybku. Mají možnost buď vychýlit vlak, nebo ne. Budou přesvědčeni, že si musí vybrat mezi pěti a jedním životem. Ale je celý tenhle experiment o vyšším dobru vyšší dobro? Přinutíme totiž lidi myslet si, že někoho mohou zabít. Riskujeme tím zdraví jejich myslí? Pro nás ostatní bude užitečné vědět, co se stane, ale převáží tyhle výhody potenciální újmu pár vybraným?



Abychom tramvajové dilema uskutečnili, musel jsem zajistit, aby to bylo etické. Sešel jsem se s behaviorálním neurologem prof. Aaronem Blaisdellem. Co víte o tramvajovém dilema a na co přišly dřívější studie? Většina lidí tvrdila, že by zatáhla za páku. Jasně, jeden život proti pěti. Matematicky to sedí. Ale chci vědět, jestli by ji zatáhli, kdyby ji opravdu měli před sebou a opravdu by viděli vlak řítící se na skupinu lidí. Tipl bych si, že hodně jich zamrzne.



Když máte strach, znemožní vám to konat. - Rád bych to zjistil. - Dobře. Mohl by někdo přijít k újmě? Většina lidí bude v pohodě, ale nějaké riziko tam je. Někdo se může cítit vinný za to, co udělal. Vtíravé myšlenky typu ''Já jsem ten špatný, stiskl jsem tlačítko a nechal je přejet vlakem.'' Nebo typu "Zamrzl jsem a nebyl schopen jim pomoct."



To by mohlo být traumatizující. Už se někdy tramvajové dilema zkoušelo na lidech ve skutečnosti? Pokud já vím, tak ne. Měl byste zájem vidět tramvajové dilema ve skutečnosti? Ano, bylo by velmi poučné zjistit, jak se lidé zachovají. Kdybych vám řekl, že se to chystáme udělat... - Dobře. - byl byste schopen na to dohlížet? Ne, to bych nebyl.



Pro mě by to připadalo v úvahu, jen kdyby na to dohlíželo více lidí, včetně komise pro etiku. Není to nic pro mě. Dává smysl, že doktor Blaisdell požaduje dozor etické komise. Většina univerzit je z jednoho důležitého důvodu má. Kdy je v pořádku riskovat psychické zdraví lidí ve jménu vědy? Je květen roku 1962. Na Yaleově univerzitě právě probíhá experiment.



Etické komise byly odpovědí na kontroverzní psychologické experimenty v polovině 20. století. Jedna teorie tvrdí, že se lidé učí věci správně, když je za chybu potrestáte. Nesprávně. Dostanete šok o napětí 105 voltů. Doktor Stanley Milgram zkoušel, jak daleko jsou lidé schopni zajít, dostávají-li příkazy od autorit, i když ví, že někomu ubližují. 330 voltů.



Nikdo šoky nedostával, výkřiky byly falešné. Skutečné ale bylo trauma, jímž testované osoby trpěli. Nemáte právo mě tu držet, pusťte mě ven! To ve věděcké komunitě vyvolalo rozkol. Mnozí zpochybňovali Milgramovu metodologii. Ale na rozdíl od výzkumných škol, Mind Field se univerzitní etické komisi zodpovídat nemusí. Chtěl jsem ale znát názor etické komise pro instituce.



Jednu jsem si našel a přednesl jim svůj nápad ohledně uskutečnění tramvajového dilematu. Myslíte, že bych mohl dosáhnout bodu, kdy byste studii odsouhlasili? Nerad jsem poslem špatných zpráv, ale pravděpodobně ne. Ještě nechci říct ne. Ráda bych, aby vaše studie prošla. Musí se ale vyřadit lidé, kteří mohou mít posttraumatickou stresovou poruchu nebo nějaký klinický problém, kvůli kterému by byli zranitelnějšími.



Dobré by bylo mít na místě poradce. Pokud tyhle podmínky splníte, mohlo by to projít. Mohl byste doložit přesvědčivý důkaz, proč je tato studie přínosná? Musíte vymyslet, jak říct: "Je to důležité proto a proto, není to jen základní teoretický výzkum, může to přímo ovlivnit hromadnou dopravu nebo samořídící auta. Má to svoje klady i zápory, ale klady obrovsky převáží." Věřím, že experiment bude přínosný v tom, že odhalí rozdíly mezi instinkty a filozofickým hloubáním.



Myslím, že by mohlo být výhodné tyto rozdíly poznat, abychom lidi naučili jednat tak, jak si přejí. - To je zajímavé. - To je přesvědčivý důkaz. Čekal jsem, že se setkám s odporem, ale naopak z tohoto jednání odcházím povzbuzen a natěšen jejich připomínky uplatnit v praxi. Nejenže to bude přijatelnější, o což jsem se tu snažil, ale bude to přínosnější, úchvatnější a pro společnost užitečnější.



Rozhodl jsem se pokročit. Bylo načase nechvalně známé etické dilema uskutečnit. TŘI TÝDNY PŘED EXPERIMENTEM FILMORE, KALIFORNIE Vydali jsme se na opuštěnou železniční trať a pronajali si nákladní vlak. Musíme účastníkům ukázat, jak fungují výhybky. Produkční tým natočil vlak jedoucí dvěma tratěmi. Pak jsme šest herců oblékli jako železničáře.



Jelikož jsme chtěli předejít nehodě, zajistili jsme jejich bezpečí. Budete hrát železničáře. Vlak nepojede, když budete na kolejích. Natočili jsme naše herce na kolejích. Na sobě měli chrániče sluchu a nedávali pozor, aby bylo zjevné, proč neslyší vlak přijíždět. Poté jsme na počítači vytvořili iluzi, že se na ně blíží vlak. Poté jsme nahrávky zkombinovali. Během experimentu je pustíme účastníkům, kteří budou mít za to, že se tohle odehrává naživo a že sledují přenos z kamer.



Dalším krokem bylo najít odborníka, který mi pomůže s výběrem účastníků, aby psychické újmy byly co nejmenší. Před čím bych si měl dávat pozor? Nejhorší by mohla být posttraumatická stresová porucha. Znovu by si vybavili trauma, začali by na něj myslet. Je třeba vyřadit lidi náchylné k traumatickým reakcím.



Nakonec byste si s nimi měl o všem promluvit. Tak zmenšíte riziko újmy. Jak se v tu chvíli cítí, na co právě myslí, měl byste jim zpříjemnit návrat do reality, aby si uvědomili, co je a co není skutečné. Byl byste ochoten nám s tímhle experimentem pomoci? Ano, myslím si, že je to velice fascinující a užitečný experiment, protože lidé mohou prožít velice nepříjemnou zkušenost, ze které se pak ale mohou poučit.



Pokud zajistíme, abychom vybrali vhodné účastníky, bude mi velkou ctí. DVA TÝDNY PŘED EXPERIMENTEM LOS ANGELES, KALIFORNIE Volám ohledně studie pro vysokorychlostní železniční trať. Měl byste zájem se zúčastnit? Abychom zamaskovali skutečný důvod experimentu, umístili jsme na internet inzerát, s jehož pomocí jsme nabrali lidi, kteří měli sdělit svůj názor na novou falešnou kalifornskou trať.



Z bezpečnostních důvodů a abychom vybrali žádoucí osobnostní rysy, po vás budu chtít vyplnit pár dotazníků. Tyhle psychologické testy mají odhalit známky depresí, úzkostí a dalších předpokladů, kvůli kterým by někteří účastníci nebyli vhodní. - Děkuji a mějte se hezky. - Děkuji. V kanceláři doktora Casona jsme se podívali na odpovědi.



U tohoto konkrétního člověka jsem byl znepokojen. Myšlenky na sebevraždu, impulzivní chování. Tyhle faktory nevytváří předpoklad pro účast v experimentu, - v němž je třeba traumatům předcházet. - Jasně. Ale lidé v téhle větší skupině jsou odolnější. Přimlouval bych se spíše za ně, protože se s tím lépe vypořádají, takže jsou méně náchylní k traumatům. Konečně po konzultacích se dvěma psychology a univerzitní etickou komisí bylo načase náš plán uskutečnit.



JEDEN DEN PŘED EXPERIMENTEM LOS ANGELES, KALIFORNIE Nacházíme se na místě, kde zhmotníme tramvajové dilema. Ne s tramvají, ale s vlakem. U této budky se účastnící zapíší k našemu falešnému testu, který se však odehrávat nebude. Bude parný den, takže jim dáme možnost schovat se do téhle klimatizované stanice pro dálkové ovládání výhybek.



Uvnitř se setkají s tímto přívětivým kontrolorem výhybek v domnění, že jde o pracovníka Kalifornské vlakové společnosti. Kalifornská vlaková společnost je skutečná. Skutečná levárna. Vymysleli jsme si tenhle neexistující státní podnik, abychom účastníky přesvědčili, že je všechno opravdové. Včetně těchto obrazovek, na kterých běží falešné záznamy vlaků z tratí po celé Kalifornii. Zatímco účastnící budou čekat uvnitř, naučí se ovládat přepínač pro vychylování vlaku z jedné dráhy na druhou.



Uvidí, jak se to dělá. Nahrávky na obrazovkách ve skutečnosti ovládáme z jiné skryté místnosti. V daný čas kontrolor výhybek odejde a nechá je o samotě. V ten okamžik nastane krize. Vlak se požene po trati, na kterou se pak postaví dělníci. Na jedné jich bude pět, na druhé bude jeden telefonovat. Široko daleko nebude nikdo, kdo by jim mohl pomoct.



Přepnout výhybku bude moct jen náš účastník. Budou si myslet, že mají moc nad osudem. Umře pět lidí, nebo jeden? DEMONSTRACE TRAMVAJOVÉ DILEMA Náš první účastník je skoro tu, já se tedy jdu připravit. - Doktore Casone, jak se cítíte? - Dobře. Já si myslím, že jakmile uslyší první varování, odejdou a nebudou se chtít vrátit.



Druhou možností bude zamrznutí, kdy neudělají nic, protože si nebudou vědět rady. V tomhle případě budeme chtít vědět, co jim běželo hlavou. Bude zajímavé to sledovat, tohle ještě nikdo neuskutečnil. Dobře, tak jdeme na to. Náš první účastník je Elsa. Pojďte sem do stínu. - Dobrý den, těší mě.



- Mě také, jmenuji se Elsa. Přijde do kontaktu jen s herci a všechny kamery jsou skryté. Neví tedy, že ji sledujeme. Jasně, děkuji vám. Ještě mobil, děkuji. Bylo jim sděleno, že veškerá technika je chráněná. To nám dalo záminku odebrat jim mobily, aby během krize nemohli nikomu zavolat. - Děkujeme, že jste přišla. - Děkuji. Jsme od Kalifornské vlakové společnosti.



Vyvíjejí vysokorychlostní vlaky, takže chceme znát názor veřejnosti na pohodlí ve vlacích, jejich výzdobu a tak dále. - Ten před vámi má zpoždění, - To je v pořádku. - takže to potrvá nějakých 15 minut. - Jo, to nevadí. Víte co? Dostala jsem nápad. Teď si Elsa myslí, že bude muset 20 minut čekat. Naše herečka se jakoby ptá, jestli může počkat uvnitř. Tohle není součástí dotazníku, tady máme stanici vzdálené kontroly.



Bude to chvíli trvat a uvnitř je klimatizace. Řekla jsem to Eddiemu a prý není problém jít dovnitř - a trošku to omrknout. - Dobře, super. Eddie, tohle je Elsa. - Dobrý den, jak se máte? - Dobrý den, dobře, co vy? Dobře, pojďte a posaďte se. Co vás sem přináší? Dotazníkové šetření. - Šetření?



- Ano, luxusní vysokorychlostní trať. Jsme uvnitř stanice pro vzdálenou kontrolu. Tady běží živý přenos. Zrovna se teď hodně staví. Bude se muset dát nový štěrk, tady na tyhle dvě nové koleje. Pro zajímavost, najali jsme herce, který dvacet let pracoval na železnicích. Co kdybychom neměli herce, který se ve vlacích vyzná? Náš herec má tzv. zjevnou validitu. Při pohledu na něj si člověk řekne: "Aha, můžu mu věřit." Já mám za úkol starat se o výhybky na těchto dvou tratích.



Někdo tu neustále musí být. - Další věcí je, že... - Pozor! Blíží se vlak! Tohle je asi pracovní vlak. Vychýlíme ho na trať číslo dvě. Blíží se vlak, teď má možnost naučit se, jak fungují výhybky. Zkuste to teď přepnout vy. - Přepněte to dolů. - Teď? Ano.



Můžete. Dobře. Jede mnohem rychleji, než se zdá. Dobře, teď pojede na trať číslo dvě. Tak teď jste kontrolorem vy. Teď když vlak odjel, přepněte to zpět na trať číslo jedna. - Dobře. - To bylo celkem děsivé. Božínku, to bylo něco. No jen počkej.



Máme to zpět na trati jedna, takže další vlak pojede na trať jedna. Elsa nyní ví, kam vlaky pojedou. První výhybka doleva, druhá doprava. Bylo načase ji přinutit k obtížnému rozhodnutí. - Musím to zvednout. - Dobře, žádný problém. - Počkejte tady, musí tady někdo být. - Dobře, budu tady. - Jen to zvednu. Jsem za chvíli zpátky. - Dobře. Koukněte na její oči, už teď je rozrušená. Dali jsme Else pár minut, aby se aklimatizovala.



Pak jsme pustili náš záznam. Přicházejí dělníci. Pozor! Objekt na trati! Všimla si jich. Pozor! Objekt na trati! Pozor! Objekt na trati! Pozor! Objekt na trati! - Dívá se do kabelky...



- Ale mobil tam nemá. Pozor! Objekt na trati! Pozor! Objekt na trati! Ta upozornění jsou asi stresující. Když jste kontrolor, musíte něco dělat. Pozor! Objekt na trati! Teď přijíždí vlak. - Pozor! Přijíždí vlak! - Teď zní upozornění na vlak. Pozor! Objekt na trati! Nemyslím si, že...



Ale, už jde. - Přijíždí vlak. - Cože? Chtěla jsem mu říct, že přijíždí vlak. - Dobře. - Můžete mu to říct? Dobře, podívám se po něm. Kontrolor se ale nevrátí. Odpovědnost leží na Else. Pozor! Přijíždí vlak! Pozor! Objekt na trati! Nevěřím vlastním očím.



Pozor! Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! Pozor! Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! Pozor! Objekt na trati! Konec testu. Všichni jsou v bezpečí. Konec testu. Všichni jsou v bezpečí. Nechtěli jsme, aby si účastníci mysleli, že se někdo zranil.



Takže jsme jim pustili tenhle nápis, než by vlak někoho přejel. - Elso! - Já jsem Michael. - Ahoj. - A tohle je Greg. Celé to byl experiment. Můžeme dovnitř? - Zeptáme se vás na pár otázek. - Jasně, dobře. Udělala jsem něco špatně? - Ne, vůbec ne. - Jak se cítíte? Tak nějak... vystrašeně. Posaďte se.



- Vystrašeně? - Ano. Nikdo nebyl ohrožen, je to psychologický experiment. Zkoumá jednání lidí, když se musí rozhodnout. Dobře. - Popište mi, jak jste se cítila. - Cítila jsem nátlak. Říkala jsem si: "Pane bože, ti lidé umřou." Musela jsem se rychle rozhodnout. Jejich životy byly v mých rukou.



Musela jsem to přepnout na trať dvě. Co vás vedlo k tomu výhybku přepnout? Záchrana více životů. Nevěděla jsem, jestli dělám správnou věc. Na každém životě záleží, že? Takže minimálně jeden člověk byl při rozhodování o dvou strašlivých možnostech schopen vědomě konat a obětovat jednoho pro záchranu pěti. Ale my chtěli zjistit, jestli byla reakce Elsy typická. - Mám odevzdat mobil?



- Ano, prosím. Měla by pro vás vysokorychlostní přeprava smysl? - Jasně, že... - Promiňte. Přišla mi zpráva. Je mi to moc líto. Co kdybyste šla dovnitř a podívala se na provoz vlaků. Tady je o tolik líp než venku. Když jsem v téhle práci začínal, - museli jsme stát venku. - Vážně? Víte, kdy jede další?



Už jede. Oči jako ostříž. Pozor! Přijíždí vlak! Stejně jako Elsa byli všichni poučeni, jak používat výhybky. Zkuste si to přepnout. - Tady? - Ano. Můžete. - Jaký to je pocit? - Takové povznášející, byl jsem i trošku nervózní.



Moment. Kouknu se, počkejte. - Někdo tady musí neustále být. - Jasně, budu tu. Haló? Orel, dva pět, přepínám. On se v tom vyžívá. Pozor! Objekt na trati! Test začíná. Pozor!



Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! Nehýbe se. - Pozor! Přijíždí vlak! - Sledujte jeho obočí. - Jasně. - Hýbou očima sem a tam. Přijíždí vlak! - Ona se bojí. - Jo. Přijíždí vlak! Nevím, co bych na jejich místě dělal.



Přijíždí vlak! Objevuje se taková zamrzlá póza. Při střetu s nebezpečím je paralýza častou reakcí. Pozor! Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak. Objekt na trati! I když je vlak blízko, někteří hledají pomoc od jiných. Zkusím ho najít, dobře?



Zpívá si, aby se uklidnila. Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! - Nehýbe se. - Hele! Přepne to? Blíží se vlak! Pozor! Objekt na trati! Pozor! Konec testu. Všichni jsou v bezpečí. - Cože? - Dobře, pojďme. Z těchto ani jeden výhybku nepřehodil.



Zjistíme proč. - Ahoj, J. R. - Bože můj! Zdravím. - Jmenuji se Michael. - Já jsem J.R. Vše, co se stalo, byl experiment. - Tohle byl experiment. - Můj bože! - Dobře. - Jak jste se cítil, - když jste to sledoval? - Vyděšeně. Byla jsem drobet nervózní a pak jsem viděla přijíždět vlak. - Bože můj!



- Jo. - Buší vám srdce. - Jo, to jo. Co vám běželo hlavou, když jste poprvé uslyšel varování o příjezdu vlaku? Chtěl jsem to přepnout, ale skutečně to udělat bylo něco jiného. Tak nějak jsem svojí zodpovědnosti dala přestávku. Nevěděla jsem, co dělat, tak jsem na to radši nesahala, abych něco nezkazila. Myslel jsem si, že alespoň jeden z těch pěti se ohlédne.



Buď by uhnuli, nebo by vlak zastavil. Na vlaku je asi zabudovaný senzor. "Na vlaku jsou asi zabudované senzory." "Dělníci by si všimli." "Nechtěl jsem se dotýkat techniky." Tohle jsou formy atribuce, kdy jednotlivec předpokládá, že za něj odpovědnost převezmou jiní, nebo již tak učinili. Na obou tratích byli lidé.



Jasně, ale já nevěděl, kdo má přežít a kdo zemřít. Ať už to přepnu, nebo ne, někdo by se ošklivě zranil. Takovou moc jsem nechtěl. To byl tedy test, to vám řeknu. To je tedy test. Prozatím to jeden přepnul, dalších pět nepřepnulo. Ale ještě jsme neskončili. Seznamte se s Corym. - Posaďte se. - Rád, děkuji. To je hezké.



Tenhle modul je schopen spojit se s celou zemí. Ale teď nás zajímají jen tyhle dvě dráhy. Jsou na míle vzdáleny, ale je to živý přenos. - Oči, co nikdy nespí. - Jo. Podívám se, kdo volá. - Za chvíli se vrátím. - Dobře. Vypadá, že ho to zajímá. Dělníci přicházejí.



Ale ne. Pozor! Objekt na trati! - Uvědomuje si potenciální problém. - Já si myslím, že odejde. Pozor! Přijíždí vlak! Přijíždí vlak. - Dobře. - Pozor! Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! Uvědomuje si, že tam nikdo není, že je to urgentní.



Musí jet na... Přemýšlí. Trať dvě. Oni to neví? Já vím, měli by ho vidět. Objekt na trati! Pozor! Přijíždí vlak! Pozor! Objekt na trati! O můj bože.



- Konec testu. - Dobře, jdeme. Všichni jsou v bezpečí. - Ahoj. - Zdravím. - Jmenuji se Michael. - Málem se tu stala nehoda. - Cory, právě se odehrál experiment. - Dobře. - Nikdo nebyl v ohrožení. - Jasně. Tohle byl předem nahraný záznam. Je to psychologický experiment ohledně chování lidí v určitých situacích.



- Jasně, dobře. - Řekni mi, jak ses cítil. Hlavně zděšeně. Zodpovědně, protože jsem byl u kormidla. Měl jsem strach udělat rozhodnutí mezi pěti a jedním člověkem. Bylo to velmi děsivé. Co vám běželo hlavou, když se blížil vlak? Chtěl jsem je varovat. - Znovu zdůrazňuji... - Chcete něco říct? Nechtěl jsem si mezi nimi vybírat.



To bylo opravdu těžké. Buď šest rodin, nebo jedna? Bylo to na mně a já... Pro mě bylo zajímavé, že jste byl tak duchapřítomný. Jo, hledal jste pomoc a ještě se rozhodoval. Lidé v průzkumech uvádějí, že by chtěli sebrat odvahu a také být schopni se rozhodnout. Ano, to od vás bylo impozantní, Cory.



Děkuji vám. Myslím si, že by bylo dobré, kdybyste se setkal s lidmi, - kteří se na tom podíleli. - Jasně, jdeme na to. Následujte nás, jdeme za herci. Díky Corymu jsme viděli, jak důležitá je konečná porada. Setkání s herci účastníky ujistilo, že to nebylo skutečné. Jsem tak rád, že to byla jen simulace. Gregu, tramvajové dilema.



Napřed jsem si myslel, že zpochybníme obecná fakta o lidské povaze, ale viděli jsme, že se hodně dozvíte o jednotlivci. Každý měl nějaké vysvětlení pro svoje chování. Každý z nich byl jiný. Ano, každý člověk sám sobě vyprávěl příběh o tom, co se děje, podle faktů a analýzy okolí a podle aktuálního dění, ale také to záleží na jejich zkušenostech. Byli tam tací, kteří prostě zamrzli, uvědomili si, že je něco špatně a že nejsou připravení.



J.R. toho byl skvělým příkladem. Zvážil všechny možnosti, ale prostě si řekl: "Nevím, co dělat." Další si řekli: "Není to moje starost, - technika nebo jiní se o to postarají." - Přesně tak. Ale třeba Cory nebo Elsa si řekli: "Ne, něco musím dělat." Měli podobné myšlenky, ale podle mě si uvědomili, že pokud nic neudělají, zraní se více lidí.



Ani jeden z nich to nechtěl udělat, ale cítili, že je k tomu něco nutí, jelikož museli zachránit životy. Byl experiment k něčemu? Určitě ano, asi všichni účastnící se něco dozvěděli o lidském chování, i když to byla náročná zkušenost. Elsa zjistila, jakou vnitřní sílu má. To jsme viděli i u Coryho. Každý účastník měl pocit, že k něčemu přispěl.



- Ano. - Není to užitečné jen pro nás, ale i pro ně. S účastníky jsme zůstali ve styku a všichni si vedou dobře. Jsem rád, že jsme minimalizovali risk vybráním vhodných kandidátů a poskytnutím rad a pomoci na místě. To mi dodalo sebevědomí, že jsme tenhle kout lidské psychologie mohli prozkoumat eticky. Dozvěděli jsme se, že je velký rozdíl mezi tím, co si lidé myslí, že udělají, a co skutečně udělají, když čelí skutečnému morálnímu dilematu.



Namísto záchrany pěti životů, většina účastníků neudělala nic. Ale je špatné zamrznout? Měli by se lidé cítit špatně, že nemohli nic udělat? Jde o tohle, zamrznutí při střetu s nebezpečím je chování, které lze najít u celé řady živočichů. Ale my jsme jediní živočichové, kteří mohou své chování studovat, hloubat, jak bychom se měli chovat, a programovat stroje, aby dělaly přesně to a to.



Abychom pokročili v našich studiích mysli, musíme mysl ovlivnit. To bychom neměli brát na lehkou váhu. Dozvídat se o sobě samých ždímáním svých možností není bez rizika. A jak jsme se dozvěděli, toto riziko musí vždy být vyváženo vyšším dobrem.



A jako vždycky, díky za sledování. V téhle sérii na Mind Field. Stanete se laboratorní krysou v bludišti. Tohle ještě nikdo nedělal. Je to opravdu průkopnická práce. Pokud já vím, tak už jste v našem výzkumu veden jako spoluautor. - Připraveni? - Připraveni! Nacházím se v Amazonii a budu pít prastarý psychedelický nápoj.



Ayahuasku. Nebojte, tohle je samořídící auto. Skrze Bluetooth se připojíme na tohoto živého robota. Dobře, teď doleva. Neuvědomoval jsem si, že jste skutečný člověk. Roztrhnu tě vejpůl, jestli nám neodpovíš. Podstoupím test na detektoru lži. Víte, že čínské mučení vodou vůbec nepochází z Číny?



Zemře pět lidí, nebo jeden? Je to pro nás velkolepé poprvé. Opravdu to uskutečníme. Vítejte v Mind Field. Díky za sledování!