Proces adaptace

Thumbnail play icon
95 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:780
Počet zobrazení:18 457
Je tu další přednáška od profesora psychologie a behaviorální ekonomie Dana Arielyho, který tentokrát bude mluvit o procesu přizpůsobování se. Ariely se na téma adaptace dívá ze dvou úhlů. Na jedné straně mluví o adaptaci na bolest a na druhé straně o sociální adaptaci. S bolestí má sám mnoho zkušeností, protože když byl na střední škole, utrpěl během exploze popáleniny třetího stupně na 70 procentech svého těla. Kvůli tomu následně musel strávit tři roky v nemocnici, kde podstoupil mnoho bolestivých léčebných procedur. Pro ty, kteří jsou zdatní v angličtině a mají zájem o další informace, Ariely svoje zážitky popisuje v tomto dokumentu.

Přepis titulků

Dobré ráno. Taky takový chci. Chci s vámi dnes mluvit o adaptaci. Adaptace znamená, že si na něco zvykneme. Něco se stane a my si na to zvykneme na mnoha úrovních. Když lidé přemýšlí o adaptaci, obvykle je napadne příběh s žábou ve vařící vodě.

Všichni ho znáte. Když žábu dáte do horké vody, nelíbí se jí to a vyskočí ven. Když ji dáte do vlažné vody, spokojeně tam zůstane. A pokud budete zvyšovat teplotu kousek po kousku, žába si na tu zvýšenou teplotu zvykne. Podle příběhu se ta žába nakonec uvaří. Ten příběh není pravdivý. Tohle se nestane. Ale vsadil bych se, že kdyby to byl výbor žab, zůstaly by tam.

Ale je to obecný princip. Ta myšlenka je následující. Když se nám stane něco dobrého, jsme šťastní. Když se nám stane něco špatného, nejsme šťastní. Když se nám stane něco dobrého, myslíme si, že budeme šťastní nadlouho. To ale není pravda.

Nějakou dobu jsme šťastní, ale časem ten pocit zmizí. To je adaptace. Druhý případ funguje opačně. V případě něčeho špatného si myslíme, že se dlouho budeme cítit hrozně. Cítíme se hrozně, ale trvá to kratší dobu, než bychom si mysleli. V podstatě se vrátíme do počátečního bodu. Je to obecný princip. Dnes bych vám o adaptaci chtěl povědět dva velmi odlišné příběhy.

A... Přistupují k adaptaci velmi odlišně a vypovídají o rozsahu adaptace, která existuje. Zaprvé je to adaptace na bolest. Jeden z prvních předmětů, které jsem si zapsal, byl o fyziologii mozku, který v Tel Avivu učil Hanan Frank. Ten předmět byl velmi zajímavý kvůli svému obsahu. Ale pro mě byl zajímavý i proto, že Hanan měl amputované obě nohy.

Roky předtím ztratil obě nohy. Udělal si z bolesti koníček. Začal zkoumat bolest. Udělal o ní spoustu zajímavých studií. Byli jsme v té samé nemocnici a znali jsme ty samé doktory. Měli jsme podobné zkušenosti s bolestí. Často jsem za ním po hodině chodil a mluvili jsme o bolesti, z akademického i osobního hlediska. Při jedné z těch diskuzí jsem mu řekl, že jsem byl před dvěma dny u zubaře a řekl jsem mu, aby mi nedával nic proti bolesti.

Vrtal mi zuby a bolelo to, ale moc mi to nevadilo. Bylo to zvláštní. Začínal jsem snad mít bolest rád? Co se to dělo? A on řekl, že dělá to samé. Že posledních dvacet let u zubaře nikdy nechtěl nic proti bolesti. Dělali jsme si trochu starosti.

Co se to s námi dělo? Rozhodli jsme se, že to empiricky otestujeme. Šli jsme do domova pro válečné veterány. Byl pouze pro ty, kteří se zranili ve službě. Připravili jsme vanu s horkou vodou a požádali jsme je, aby tam strčili ruku. Požádali jsme je, aby ji tam nechali, dokud je nezačne pálit. Říká se tomu práh bolesti. Po pár vteřinách si uvědomíte, že ta voda je horká, a ucítíte bolest.

Měli nám říct, kdy začnou cítit bolest, a pak ji tam ještě měli nechat. Měli ji tam nechat, co nejdéle to šlo. A pak jsme udělali to samé s druhou rukou. Otázkou bylo, kdy nám řeknou, že cítí bolest, tzn. interpretace bolesti, a na jak dlouho tu bolest snesou. Udělali jsme to s mnoha lidmi. Když jsme byli hotoví, vzali jsme lékařské záznamy všech, co se experimentu zúčastnili, šli jsme do nemocnice, kde jsme já a Hanan leželi, a dali jsme je skupině lékařů, terapeutů a sester.

Řekli jsme jim, ať je rozřadí do dvou skupin. Do jedné skupiny osoby s vážným zraněním a do druhé skupiny ostatní. Měli jsme dvě skupiny lidí, kteří měli podobné zážitky. Jediným rozdílem bylo, jak vážné zranění před lety utržili. Ale bylo to o mnoho let později. Otázkou tedy bylo, co s vámi vážné zranění udělá v průběhu vašeho života.

V podstatě... Tohle se stane, když dáte Izraelci do ruky myš. Tak se podíváme. A... A... To jsem to celou dobu mačkal špatně? Takže jsme měli osoby s vážným zraněním a osoby s lehkým zraněním.

Osoby s vážným zraněním byly schopny snést mnohem víc bolesti než osoby s lehkým zraněním. Takže jsme si s Hananem uvědomili, že nejsme až tak zvláštní. Platilo to obecně. Řekli jsme jim, aby tam ruku nikdy neměli déle než 60 vteřin. Nechtěli jsme, aby se někdo popálil. U lidí s vážnými poraněními jsme skoro všechny museli požádat, aby ruku vyndali. To byl zásadní rozdíl.

To znamená, že zkušenost se zraněním zvyšuje odolnost vůči bolesti. Ukazuje nám to bolest z jiného úhlu. Velmi zajímavé zjištění přišlo u jiné skupiny lidí. Vyvěsili jsme inzeráty v domově pro veterány a přišlo mnoho lidí. Dva z nich utrpěli jiný druh zranění, než jsme hledali. Jeden z nich měl imunitní chorobu a druhý měl onemocnění střev. Byli to lidé s chronickými onemocněními.

Ale přišli do laboratoře a chtěli, abychom je otestovali. Nevěděl jsem co dělat. Měl jsem jim způsobit víc bolesti? Měl jsem jim říct, že nejsou vítáni? Nevěděl jsem, co je horší. Ale data jsou data, takže jsem se rozhodl, že je přijmu. Takže nám přibyla skupina lidí s chronickými onemocněními. Byli sice jen dva, což není moc, ale otázkou bylo, co se stane s lidmi s chronickým onemocněním? Mají spoustu zkušeností s bolestí.

Budou na tom stejně jako osoby s vážným zraněním? Ukázalo se, že u nich byl práh bolesti ještě níž než u osob s lehkým zraněním. Vysvětluju si to tak, že lidé jako já a Hanan si bolest spojujeme s uzdravováním. Nejvíce bolesti zažijete při fyzikální terapii, po operacích, při léčbe. Všechno to je velmi bolestivé, ale je to spojené s procesem uzdravení. Kvůli tomu jsme si časem mohli spojit bolest s něčím pozitivním. Pro lidi s chronickým onemocněním má bolest úplně jiný význam.

Znamená to, že se jim nedaří moc dobře a že se jejich stav zhoršuje. Kvůli tomu byli mnohem citlivější na bolest. Na bolest se můžeme dívat ze dvou stran. Je to otázka toho, jaký signál dostáváme. Nemyslím si, že dostávám slabší signál než ostatní. Například když mě píchnete nebo když dostanu injekci. Ale mění se interpretace tohoto signálu. Kolik strachu to ve mně vyvolává?

Co to znamená? Tato interpretace se mění podle životních zkušeností. To je první aspekt adaptace. Adaptace je spojená s tím, jak se naučíme interpretovat signály a jak o nich přemýšlíme. Dále bych chtěl mluvit o druhém příběhu, o sociální adaptaci. Adaptace na naši pozici ve společnosti. Existuje věc zvaná princip volby podle podobnosti.

Podle něj existuje sociální hierarchie. Všechny muže můžete seřadit od nepřitažlivým po přitažlivé. I všechny ženy můžete seřadit od nejméně po nejvíce přitažlivou. Kdybyste to udělali, zjistili byste, že lidé hledají partnery na stejné úrovni přitažlivosti. Krásní lidé si berou krásné lidi, méně krásní méně krásné, oškliví ošklivé.

Tak to funguje. Pokud jsme hodně bohatí nebo... Nebo pokud jste britská rocková hvězda, můžete krásu vykompenzovat. Ale obecně se dá nalézt tento vzorec principu volby podle podobnosti. Jako všichni ostatní... Předtím než jsem se zranil, jsem věděl, jaká je moje pozice ve společnosti.

Všichni víme, kdo by s námi chodil, a kdo ne. Kdo je v naší kategorii, a kdo ne. Kde si stojíme. Ale když jsem se zranil... Zezačátku jsem o ničem romantickém nepřemýšlel. Když zažíváte tolik bolesti, není to mezi vašemi prioritami. Ale když se můj stav zlepšil, začal jsem přemýšlet o lásce. Říkal jsem si, kam teď patřím.

Před svým zraněním jsem věděl, kdo by se mnou chodil, a kdo ne. Řekněme, že před svým zraněním jsem byl sedmička. Teď jsem byl čtyřka. Co se mnou bude? Chodili by se mnou stejné ženy jako předtím? Přece jen měly jiné možnosti. Proč by chodily se mnou? Byl to konkurenční trh. Říkal jsem si, jestli to znamená, že se budu muset spokojit s horší alternativou.

Jestli uvažujeme podle principu volby podle podobnosti a já jsem čtyřka, budu se muset oženit se čtyřkou? Jak se budu cítit? Budu se snad do konce života budit s tím, že jí řeknu: "Vážně jsem chtěl sedmičku. Myslel jsem, že si zasloužím sedmičku. Ale nic lepšího než čtyřku jsem nesehnal." Neměl jsem pocit, že jsem se změnil. Samozřejmě jsem vypadal jinak, ale neměl jsem pocit, že by se zásadně změnilo, co jsem byl zač.

Nelíbila se mi představa, že se budu muset spokojit s něčím horším, protože moje tržní hodnota na trhu s nezadanými klesla. Uvědomoval jsem si, že mám nižší hodnotu, ale ta představa se mi vůbec nelíbila. To byla jedna věc. Druhou věcí bylo, že když jsem se začal uzdravovat, když se mi začaly hojit jizvy a když trasplantace začaly zabírat, život se pro mě jako pro pacienta s popáleninami zhoršil.

Myslel jsem si, že v okamžiku, kdy se mi popáleniny pokryjí novou kůží, všechno bude lepší. Ukázalo se, že situace je složitější. Protože jizvy se smršťují. Když jsem například dvě hodiny seděl takhle, nemohl jsem pak natáhnout ruce, protože moje kůže se mezitím smrštila. Musel jsem si pak velmi pomalu začít roztahovat kůži.

Děje se mi to pořád. Moje kůže vůbec není pružná. Když natáhnu ruku, vidíte, že se mi hýbe kůže na krku. Je jako jeden kus. Chybí jí normální pružnost a stále se smršťuje. Musím ji pořád napínat. Bylo to hrozné. Nejenže jsem měl popáleniny na celém těle, i když uvnitř jsem byl pořád stejný, ale teď proti mě moje jizvy začaly otevřeně bojovat. Představte si, že se svým tělem musíte každý den zápasit, že si musíte působit bolest a snažit se být v pohybu, zatímco vaše tělo tomu vzdoruje.

Bylo to hrozné. Cítil jsem, že moje tělo mi je čím dál víc cizí. Nakonec jsem učinil rozhodnutí. Nechtěl jsem se spokojit s ničím horším. Neměl jsem pocit, že je to tak správně. Dost jsem zápasil se svým tělem. Takže jsem se rozhodl, že budu mnichem. Že se tím nebudu vůbec zabývat.

Že budu žít intelektuálním životem a budu ignorovat... všechny fyzické aspekty života. Pomohlo mi to, protože najednou jsem začal o to víc tlačit své tělo na hranice možností. Víc jsem namáhal kůži a prožíval jsem víc bolesti. Ale pak jsem podstoupil operaci. Když jsem byl po operaci, nemohli mě dát do vany, aby mi sundali obvazy.

Museli mě mýt v posteli. Sundali mi obvazy a tak dále. Byl jsem právě po operaci a myli mě v posteli. Moc pěkná sestřička mi myla břicho a stehna. A stalo se něco, co se mi dlouho nestalo. Dostal jsem erekci, což mě přivedlo do rozpaků a ji pobavilo. Řekla, že je to znamení toho, že se uzdravuju. Taky jsem si uvědomil, že ten nápad být mnichem není moc... Že to nevyjde.

Ale přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak moje adaptace bude probíhat. Jak mám najít svoje místo ve společnosti? Jak se s tím smířím? Budu šťastný s tím, co budu mít? Přišel jsem se třemi teoriemi. Zaprvé se možná nikdy nepřizpůsobím. Možná si do konce života při pohledu na svou partnerku budu říkat: "Kéž by." Druhou možností bylo, že když se stane něco takového, můžeme změnit naše názory na to, co se nám líbí.

Žena by si například mohla říct, že není moc přitažlivá, takže začne mít ráda tlusté muže. Nic proti tlustým mužům, ale nejsou moc vysoko na žebříčku přitažlivosti. Můžete se rozhodnout, že změníte svoje preference a že začnete mít rádi něco, co se jiným lidem až tak nelíbí.

Změnili bychom svůj vkus, abychom mohli být šťastní s něčím jiným. Je to jako teorie kyselých hroznů. Protože nedosáhnu nahoru, začnou se mi líbit osoby v mém dosahu. Poslední možností bylo, že změníte pořadí důležitosti různých vlastností. Řeknete si, že nemůžete být s přitažlivými lidmi, takže budete hledat milé lidi nebo lidi s různými vlastnostmi. Rozhodli jsme to otestovat.

Jako první jsem navštívil stránku Sexy nebo ne. Sexy nebo ne funguje tak, že vidíte něčí fotku a hodnotíte ji na škále od "sexy" po "ne". Poté, co ji ohodnotíte, se vám ukáže její průměrné hodnocení od ostatních uživatelů. Pak dostanete další fotku. V tomto případě někoho přitažlivějšího. Dobrá. Otázkou je, co se stane. Budou osoby, které jsou velmi přitažlivé, hodnotit přitažlivost jinak než osoby, které přitažlivé nejsou, jak to říká teorie kyselých hroznů?

Začnou osoby, které jsou na žebříčku nízko, hodnotit věci jinak? Budou to lidi optimisticky přestřelovat? Budou přehnaně optimističtí? Nebo budou všichni přitažlivost hodnotit stejně? A tak to nakonec dopadlo. Všichni přitažlivost hodnotíme stejně. To znamená, že lidi nemění svoje vnímání estetiky.

Osobám, které jsou na žebříčku nízko, se nezačnou líbit plešatí muži s chlupatými zády... víc než předtím. Mohlo by to být tak, že se lidé něpřizpůsobí? Na stránce Sexy nebo ne mají taky seznamku. U každé fotky se vás zeptají, jestli se s nimi chcete setkat, nebo ne. Není to o vnímání estetiky. Ptají se vás, jestli se s nimi chcete setkat.

Mohlo by to být tak, že lidi nemají tušení? Ukázalo se, že... Budou všichni chtít chodit s těmi stejnými lidmi s tím, že nechápou, kde je jejich místo ve společnosti? Ne. Ukázalo se, že lidé chápou, kde je jejich místo. Všichni si krásy ceníme stejně, ale když přijde na to, s kým chceme chodit, hledáme někoho na stejné úrovni přitažlivosti.

To je naše dilema. Všem se nám líbí to stejné, ale spokojíme se s horším. Lidi jsou v tom ohledu trochu přehnaně optimističtí. Muži jsou optimističtější než ženy. Míří trošku víš... než ženy. Zbývala možnost, že lidé přehodnotí pořadí vlastností. Abychom to otestovali, zorganizovali jsme večer pro nezadané.

Kruhy představují muže a čtverce představují ženy. Lidi spolu mluví pět minut, pak přejdou k další osobě a mluví s ní. Na konci večera nám řekli, s kým se chtějí setkat. Zároveň jsme je požádali, aby ohodnotili jejich přitažlivost, smysl pro humor, inteligenci, jak jsou milí a tak dále. V podstatě jsme zjistili, že přitažliví lidé hledají přitažlivé lidi.

Méně přitažliví lidé hledají milé lidi se smyslem pro humor. Funguje to tak, že lidé, kteří jsou velmi přitažliví, hledají přitažlivé lidi. Lidi, kteří přitažliví nejsou a kteří to mít nemůžou, si to uvědomí a přizpůsobí se tak, že přehodnotí svoje pořadí vlastností a řeknou si, že je pro ně důležité něco jiného. V tomto případě to byl smysl pro humor, vlídnost a další, což je velmi rozumný mechanismus pro přežití.

Na závěr bych chtěl dodat, že i když je adaptace nesmírně užitečným mechanismem, vždycky nefunguje. Dám vám jeden příklad. Já sám jsem si nikdy nezvykl na to, jak se na mě dívají jiní lidé. Nikdy si na to nezvyknu. Otázkou je proč. Myslím, že je to proto, že pořád potkávám nové lidi. Neustále mi připomínají, že vypadám jinak.

Připomenou mi to pokaždé, když mi mají potřást rukou. Jak mi mají potřást rukou? Mají to vůbec dělat? Je to neustálá připomínka toho, že nejsem... Že jsem se zranil a že mám pořád následky. Vím, že se kvůli tomu pár dní budete cítit nesví, když to zvážíte. Vyplývá z toho, že v mnoha případech se přizpůsobíme, ale v některých případech adaptace selže.

Myslím, že je to v případech, kdy nám něco neustále připomíná, jak to s námi mohlo být, a to nám brání v tom přizpůsobit se. Adaptace obecně je skvělá. Přizpůsobíme se mnoha špatným věcem. Já jsem toho živoucí důkaz. Naneštěstí se přizpůsobíme i některým dobrým věcem, i když bychom si to nepřáli. Je zajímavé přijít na to, jakým věcem se přizpůsobíme, a jakým ne.

Možná bychom to měli zvážit, když se rozhodujeme, o co se vyplatí usilovat, a o co ne. To je ode mě všechno. Děkuji. Překlad: qetu www.videacesky.cz

Komentáře (37)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Tuto přednášku už jsem jednou viděl na internetu a i podruhé mě stále baví. Ariely je výborný přednášející

250

Odpovědět

Dan Ariely....toho člověka si musí člověk oblíbit :D Přednášky se hezky poslouchají a o obsahu ani nemluvě. Palec nahoru za volbu videa a za překlad :) Díky!

241

Odpovědět

Na konci mohl ty výsledky trochu shrnout. Aspoň bych si to líp zapamatoval a stejně asi tak i publikum :D No tak či tak hned na začátku mluví myslím o prožití štěstí a smutku. Zapomíná ale uvést, že štěstí a smutek mohou mít různou intenzitu ikdyž se jedná o podobné situace a od tohoto se pak také odvyjí délka působení. Alespoň myslím.. ne že bych to měl empiricky ověřené :D A vynechal zde psychickou adaptaci. Fyzická adaptace je o dost jednoduší než-li psychická, protože u ní není tolik variant jak bychom se mohli dále rozvíjet. Je pravda, že toto téma by vydalo asi na další samotnou přednášku, ale stejně a co se týče adaptace, tak je velmi ovlivněná našimi vlastnostmi a schopnostmi. Podle mě by možnost neadaptování neměl tak rychle zahazovat, je tu totiž jistá situace kdy se člověk neadaptuje a to je sebevražda (sociální neadaptace).

193

Odpovědět

Ježiš lidi palce umim davat taky.. trochu reagujte at vim s cim nesouhlasite.. :D

185

Odpovědět

Tá prednáška je pomerne krátka a úvodný výklad bol "letem světem" len aby naznačil, že existuje adaptácia a ako zhruba funguje, preto to IMHO viac nerozvádzal (tie rôzne intenzity šťastia apod.). V druhej časti si myslím, že hovoril hlavne o psychickej adaptácii (nie o fyzickej)...takže to ti asi prinieslo tých pár palcov dole ;)

200

Odpovědět

+VonTreskowNo mě spíš přišlo, že mluvil o sociální adaptaci.. psychická adaptace je něco jiného a sám to nazval sociální adaptací a to i u sociální adaptace může dojít k nepřizpůsobení. Já vim, že to spolu hodně souvisí ale je tu přeci jen ten rozdíl sociální a psychická. A to štěstí a ten začátek.. chápu jako úvod ale když úvod tak pořádnej a nevynechávat nic podstatného. Tahle informace by mu zabrala 15 sekund nanejvýš.

192

Odpovědět

Nerad bych tu někoho označoval za hnidopicha :D, ale mám takovej dojem, že mi na tom komentáři toho hnidopicha přeci jen něco přípomíná. Co se týče přednášky....je nazvaná "Proces adaptace" tudíž bych nepředpokládal, že je cílem důkladně projít vešekeré aspekty adaptace ať už obecně psychické nebo fyzické. Pravda je ta, že by mohl zmínit něco jako případ "sociální neadaptace" a říci, že se může jednat například o sebevraždu, ale jak říkám. Přednáška je nazvaná "proces adaptace" a pokud jsem poslouchal dobře popsal fyzickou a sociální adaptaci a to čistě kategoricky. Zkrátka šlo o popsání procesu adaptace, nebo taky přizpůsobování. Na závěr uvedl, že existují také případy kdy ona mocná adaptace selže, ano pravda nevyjmenoval všechny druhy a příklady úpsěšných a neúspěšných procesů, ale o to přeci nemělo jít a také nešlo.

181

Odpovědět

+MenFieldJo je fakt, že hnidopich jsem :D jen s tou neadaptací mi přišlo, že ji úplně vyřadil. Je pravda, že on celkově nerozvádí další možnosti a soustředí se pouze na průměrnou společnost, kde se neadaptování vůbec nevyskytuje. To co uvádím jsou spíše extrémnější případy, a proto se asi o nich vůbec nezmiňuje. Chápu proces adaptace jako téma, ale i tam patří právě tyto extrémy, ale to prostě dělá to, že když o něčem hovořím tak nerad něco vynechávám no. :D Ale stejně mi tam chybí ten psychický proces adaptace.. Například rolová distance od Goffmana by se sem mohla zařadit, ale o tom asi jindy :)

182

Odpovědět

Z toho "pedeefka" snad budu mit nocni mury. Silene zazitky.

180

Odpovědět

opět výborný video... ariely by tady mohl bejt furt ;)

200

Odpovědět

Jedno z nejlepsich povidani. Tyhle povidani o tematu od Arielyho jsou velmi sympaticka, jeho vyberovy slovik a prezentace je nesmirne zajimava a inteligentni. Jen tak dal videacesky, tohle je uspech, tohle je mnohem lepsi adaptace na temata, nepoustejte se toho a pokracujte v tom nadale.. Dekuji:)

201

Odpovědět

Jand: Ty jsi mi ale hlupák, všechen život na Zemi přežil díky adaptaci. Jak říká Darwinova evoluční teorie, přežije ten nejsilnější, což je ten, kdo je schopen se přizpůsobit za co nejkratší dobu co nejlépe a co největší změně. Čtyři a půl let evoluce a na jejím konci jsi ty. Teda, to vážně sklízíme to nejlepší ovoce.

191

Odpovědět

Čtyři a půl miliardy let*

180

Odpovědět

V pravo nahoře máš "odpovědět"

180

Odpovědět

Výborná přednáška, díky za překlad. Jinak slovo bold se dá také neutrálně přeložit jako "plnoštíhlý" což bych řekl, že je velmi neutrální ;)

181

Odpovědět

Adaptacia je pre slabochov, je potrebne vzdy bojovat, vzdorovat a nepoddat sa !

1848

Odpovědět

No asi moc nevis co adaptace jako pojem znamená. To není jen čekat na evoluci, může to taky znamenat boj aby přežil nejsilnější. Toto konfliktualistické zaměření nevidim ale jako východisko. Dnes je důležité spíše spolupracovat jako celek a tak můžeme vzdorovat a nepoddat se okolí. Individuální boj tu vždycky bude, ale vzhledem k naší situaci je jediná možná cesta naší adaptace spolupráce, soudržnost a podobné. Takže individuální rozpory by měli být podřazené celku, ale neznamená to je neřešit, jinak by se celek rozpadl.

191

Odpovědět

Scalex: Chápu. Do příště jsem moudřejší. qetu už to opravila. :-)

182

Odpovědět

BugHer0: Pokud jsem viděl slovo bold ve smyslu tělesné tloušťky (a jako zasloužilý mnohaletý tlustoprd si těchto věcí dost všímám), tak to většinou bylo použito v kontextu maximální slušnosti. Tj. říct o někom, že je tlustý, ale aby to ani trochu nevyznělo útočně nebo despektivně. U nás bychom možná použili něco jako "prostorově výrazný člověk".

203

Odpovědět

jeho prezentace mám rád, psychologie je bezesporu zajímavá, jen mi trochu nesedí ty žebříčky atraktivity, podle mně atraktivita muže rozhodně nezávisí jen na vzhledu, což on naznačuje, hezké a inteligentní ženy rozhodně nechodí jen s hezounky jak by se mohlo zdát a stavět na nějaké obrázkové seznamce kde se ti lidé neznají mi přijde taky trochu neobjektivní...

193

Odpovědět

Rád bych s tebou souhlasil, ale osobně si myslím, že to je čirý optimismus.
Je pravda, že krásné inteligentní ženy nechodí jen s hezounky, ale také je pravda, že si takéto ženy uvědomují své možnosti a podle toho si také hledají partnery, kteří mají co nabídnout. Prece jenom lidé jsou ve své podstatě zvířata a byť podvědomě si vybírají partnery s co nejlepšími genetickými předpoklady a to samozřejmě vše -v zájmu druhu-

190

Odpovědět

Gettothechoppaoriginal: paradny nick :D som rad, ze sa zaviedla ta registracia na komentovanie videa, aspon si trapaci musia vymysliet takyto nick, aby boli zaujimavi ;) aj ked to malichernost, dik videacesky ;)

182

Odpovědět

a ľudia sa čudujú prečo slovensko zaostáva, ak porovnám pána vo videu, tiež Sandela s ich úrovnou vedenia prednášok proti našim učitelom, profesorm na vysokej škole, zdravý človek vs slepec. U nás prezentácie 12tkou písmom na celú stranu, žiadny výklad....u nich perfektné prezentácie a krásny výklad :-x.....

181

Odpovědět

Zajímavé video.

183

Další