Internetové seznamky

Řekl jsem si, že po předchozích dvou řečnících budu pokračovat v trochu veselejším duchu. Kolik z vás už někdy zkusilo internetovou seznamku? Dobře. Moc vás není. Vřele to doporučuju. Ze dvou důvodů. Zaprvé to umožňuje zajímavý náhled do lidské psychologie. A zadruhé začnete být mnohem optimističtější, protože se na internetu setkáte se spoustou skvělých lidí. Je to úžasné. O internetových seznamkách jsme udělali spoustu projektů.

Chci vám toho o nich trochu říct. Před pár lety jsme získali spoustu dat od jedné online seznamky. V podstatě nám poslali veškerou komunikaci mezi uživateli. Všechny dopisy, které si psali. Veškerou jejich korespondenci. Byli jsme nadšení. Mysleli jsme, že to bude strhující čtení. Že je to jedna z nejvíc vzrušujících věcí, co se dá dělat. Ale hádejte co.

Byla to jedna z nejnudnějších věcí, jakou jsme kdy museli číst. Bylo to neuvěřitelné. Lidi se bavili o tom, kolik mají sourozenců, kam chodili na vysokou, co studovali, co jsou za znamení... O neskutečně nudných věcech. Máme dvě možnosti. První je, že když lidi necháte, aby se v anonymním prostředí bavili, o čemkoliv budou chtít, budou mluvit o co nejnudnějších věcech. To je jedna možnost.

Druhá možnost je, že nevíme, jak mluvit s ostatními, a proto naši konverzaci degradujeme na co nejnižší společný jmenovatel. Nechceme nikoho urazit, a proto se bavíme o věcech jako počasí, sport a tak dále. Rozhodli jsme se proto vytvořit vlastní internetovou seznamku. Vytvořili jsme seznamku, ve které se lidi nemohli bavit o čemkoliv chtěli. Mohli položit pouze dvacet otázek.

Ti, kteří otázky pokládali, i ti, kteří na ně odpovídali, věděli, že víc než těchto dvacet otázek nedostanou. Všech dvacet otázek bylo zajímavých. "Proč skončil tvůj poslední vztah? Jaké máš sexuální fantazie? Zbláznil se někdo v tvojí rodině?" Věci, které lidi vážně zajímají. Co se stalo? Všichni byli spokojenější. Ti, co otázky pokládali, byli spokojenější, protože se dočkali relevantních odpovědí.

Ti, co na ně odpovídali, byli spokojenější, protože komu by se během konverzace chtělo přepisovat vlastní životopis? Pro mě je zajímavé, že v ekonomii se dost soustředíme na rovnováhu. Například kdybychom se rozhodovali, kde se sejít. Řekněme, že se rozhodneme jít do restaurace. Musíme se shodnout na tom, do které půjdeme. Máme jich spoustu na výběr.

Otázkou je, kterou si vybereme. Během běžné komunikace si často volíme něco, co nikoho neurazí, ale co zároveň nikoho nenadchne. Na internetové komunikaci je zajímavé to, že tyto diskuze můžeme omezit. Některá témata můžeme zakázat, aby lidé nemohli snižovat kvalitu diskuze. Myslím, že by to bylo zajímavé i na večírcích nebo až si příště pozvete přátele k sobě domů.

Jak eliminovat špatné debaty z komunikace? To je první věc, na kterou jsem chtěl poukázat. Druhou věcí je něco, čemu v ekonomii říkáme analýza práce. Vezmete všechny lidské vlastnosti, výšku, váhu, vzdělání, zkušenosti a tak dále, a porovnáte je s platy. Pokusíte se zjistit, co lidem umožňuje dosáhnout vyšších platů. Z této analýzy obvykle vyplývá, že ženám platíme 85 procent toho, co mužům, pokud mají stejné vlastnosti.

Jsem si jistý, že v Izraeli je to mnohem lepší než ve Spojených státech. Stejnou analýzu jsme udělali i u internetových seznamek. Ptali jsme se, proč se někomu na seznamkách daří. Proč mu ostatní odpovídají na e-maily, proč mu píšou a jak to, že se jim v této komunikaci daří, souvisí s vlastnostmi jako výška, váha a tak podobně.

Jelikož jsme zvažovali všechny vlastnosti, mohli jsme jich srovnávat hned několik najednou. Například se ukázalo, že ženám u mužů velmi záleží na výšce. Já měřím 175 cm. Představte si, že chci být stejně přitažlivý jako někdo, kdo měří 178 cm. Chci být stejně přitažlivý jako někdo, kdo měří o tři centimetry víc. O kolik peněz víc bych si musel vydělávat, abych se mu vyrovnal? Chcete si tipnout?

Chcete si tipnout? O 40 000 dolarů ročně. Je to celkem drahé. Možná se ptáte: "Jsou ženy vážně tak povrchní?" Můžete si přijít s vlastní odpovědí, ale je možné, že se v internetovém rozhraní chováme víc povrchně. Proč? Protože ženy můžou muže vyhledávat pomocí parametrů jako třeba výška. Když si nastavíte limit 175 cm, nikdy neuvidíte nikoho menšího.

Ženám tedy u mužů hodně záleží na výšce, ale rozhraní, které používáme, to ještě víc zdůrazňuje. A na čem mužům záleží u žen? Mužům záleží na BMI, na indexu tělesné hmotnosti. Líbí se jim ženy, jejichž BMI je zhruba 19, což je mírná anorexie. Kolik si ženy musí vydělat, aby se dostaly o jeden bod BMI výš?

Mužům na tom nezáleží. Nic, co vyděláte, to nevykompenzuje. Dále jsme zkoumali, co se stane, když se lidem o sobě snažíme sdělit velmi povrchní informace. Většina profilů na internetových seznamkách je dost obecná. Nejdou moc do detailů. Co se stane, když lidé vidí tyto obecné, abstraktní popisy? Libí se jim ten člověk víc, nebo míň? Co se stane, když toho o tom člověku zjistíme víc?

Co se týče našich dobrých přátel, čím lépe je známe, tím víc je máme rádi. Obecně se ale ukázalo, že čím víc někoho známe, tím míň se nám líbí. Proč? Protože když na internetu vidíme něčí popis, náš mozek si mezery v údajích vyplní přehnaně optimisticky. Má rád sport. Asi má rád stejné sporty jako já. Má rád humor.

Asi se mu líbí stejný humor jako mně. Má rád hudbu. Asi má rád stejnou hudbu jako já. I když je to nepravděpodobné, všechny mezery si vyplníme příliš optimisticky. A co se stane pak? Zajdeme si s tou osobou na kafe a budeme zklamaní. Ženy mimochodem bývají zklamané víc než muži. Neumí se při tom poučit z vlastních chyb. Poslední věc, kterou ještě chci zmínit... Já do internetových seznamek vkládám velké naděje.

Chození s lidmi je složité. Najít někoho, s kým chcete strávit zbytek života, je komplexní záležitost. Internetové seznamky vám s tím mají pomoct. Kdysi jsme mívali yentu, která nám pomáhala přijít na to, s kým bychom měli trávit čas. Pak ale yenty vymizely a všichni si měli najít lásku sami, což není moc snadné. Online seznamky nám s tím mají pomoct. Mají nahradit yenty jako noví zprostředkovatelé na trhu. Vážně jsem doufal, že by tomuto velkému společenskému problému pomohly a umožnily nám najít někoho, na kom by nám záleželo a s kým bychom chtěli strávit zbytek života.

Ukázalo se ale, že na každých šest hodin na internetové seznamce... Což není chození na rande. Je to vyhledávání, čtení, hledání shod... ...připadá jedno rande. To není dobrá bilance. Je to, jako byste jeli odsud do Eilatu a zpátky, jen abyste si dali jedno kafe s někým, s kým to asi ani nevyjde. Bilance toho, kolik času vynaložíme a kolik z toho dostaneme, není moc příznivá.

Přemýšleli jsme, jak tuto situaci zlepšit. Přemýšleli jsme, jestli se elektronické prostředí nedá nějakým způsobem vylepšit. Položili jsme si otázku, jak rande vypadá v reálném životě. Rande v reálném světě nepřipomíná interview. Nesedíte spolu ve velkém, prázdném sále, ve kterém jeden druhému kladete otázky.

Ne. Obvykle spolu jdete něco dělat. Jdete ven a něco spolu zažijete. Napadlo nás, že je to možná proto, že když spolu něco zažijete, lépe tu osobu poznáte. Vytvořili jsme si proto vlastní verzi internetové seznamky. Vytvořili jsme verzi, ve které všichni měli vlastního avatara. Mohli spolu dělat různé věci. Mohli navštívit virtuální muzea, mohli poslouchat hudbu a mohli se spolu různě bavit.

Nemohli sice mluvit o sobě, ale mohli se bavit o světě a zamýšlet se nad ním. Následkem bylo to, že se v podstatě zdvojnásobila šance, že spolu na rande půjdou znovu. Shrnul bych to takto. Internetové seznamky jsou podle mě příkladem místa, kde jsme mívali trh, který už není. V Indii mimochodem udělali velmi zajímavou studii, ve které srovnávali dohodnuté sňatky a sňatky z lásky.

Samozřejmě to nebylo náhodné. Někteří se k sňatku rozhodli z lásky a jiným to bylo nakázáno. Srovnávali, jak jsou tato manželství šťastná. Je zajímavé, že i když štěstí sňatků z lásky začíná výš, postupem času vykazuje pokles. Oproti tomu dohodnuté sňatky vykazují nárůst. Protínají se zhruba třetí rok. Myslím, že v západním světě máme velký problém se štěstím. Seznamování se je podle mě toho velkou součástí.

Zajímavé je, že když vytváříme tyto trhy, můžeme se zamyslet nad tím, jak vytvořit trhy, které by byly kompatibilní se způsobem, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Vy na internetové seznamce vystavíte svůj profil a někdo další musí na základě tohoto profilu hádat, kdo jste. Problémem je to, že tyto profily byly navrženy tak, aby je snadno zpracovaly počítače, ne lidé. Představte si následující experiment.

Požádám vás, abyste jmenovali dvacet přátel, které máte rádi, a dalších dvacet, které až tak rádi nemáte. Pak těchto čtyřicet lidí požádám, aby si na seznamce anonymně vyplnili profil bez fotky. Pak se vrátím k vám a požádám vás, abyste je rozdělili do dvou skupin. Byli byste toho schopní? Lidi toho schopní nejsou. Proč? Protože my lidi poznáváme na základě zážitků, ne na základě informací. Když si dáte víno, víte, jestli vám chutná, nebo ne.

Když vám ale detailně popíšu jeho kyselost a tak dále, nijak vám to nepomůže. Podobáme se spíš vínu, než fotoaparátům. Proto je podle mě zajímavé zamyslet se, jak vytvořit trh s internetovými seznamkami tak, aby byl kompatibilní se způsobem, jakým lidé zpracovávají informace. Jak reprezentovat lidi tak, abyste věděli, jak chutnají, když se budeme držet analogie s vínem. Jaký z nich budete mít pocit ve skutečnosti, nejen abyste si přečetli jejich životopis na internetu.

Jestli se nám to povede, bude to skvělé. Děkuji.