Internetové seznamky

Řekl jsem si,
že po předchozích dvou řečnících budu pokračovat
v trochu veselejším duchu. Kolik z vás už někdy
zkusilo internetovou seznamku? Dobře. Moc vás není.
Vřele to doporučuju. Ze dvou důvodů. Zaprvé to umožňuje
zajímavý náhled do lidské psychologie. A zadruhé začnete
být mnohem optimističtější, protože se na internetu setkáte
se spoustou skvělých lidí. Je to úžasné. O internetových seznamkách
jsme udělali spoustu projektů.

Chci vám toho o nich trochu říct. Před pár lety jsme získali
spoustu dat od jedné online seznamky. V podstatě nám poslali veškerou
komunikaci mezi uživateli. Všechny dopisy, které si psali.
Veškerou jejich korespondenci. Byli jsme nadšení. Mysleli jsme,
že to bude strhující čtení. Že je to jedna z nejvíc
vzrušujících věcí, co se dá dělat. Ale hádejte co.


Byla to jedna z nejnudnějších věcí, jakou jsme kdy museli číst.
Bylo to neuvěřitelné. Lidi se bavili o tom, kolik mají
sourozenců, kam chodili na vysokou, co studovali, co jsou za znamení... O neskutečně nudných věcech.
Máme dvě možnosti. První je,
že když lidi necháte, aby se v anonymním
prostředí bavili, o čemkoliv budou chtít, budou mluvit
o co nejnudnějších věcech. To je jedna možnost.

Druhá možnost je,
že nevíme, jak mluvit s ostatními, a proto naši konverzaci degradujeme
na co nejnižší společný jmenovatel. Nechceme nikoho urazit, a proto se bavíme
o věcech jako počasí, sport a tak dále. Rozhodli jsme se proto vytvořit
vlastní internetovou seznamku. Vytvořili jsme seznamku, ve které se lidi nemohli
bavit o čemkoliv chtěli. Mohli položit pouze dvacet otázek.

Ti, kteří otázky pokládali,
i ti, kteří na ně odpovídali, věděli, že víc
než těchto dvacet otázek nedostanou. Všech dvacet otázek
bylo zajímavých. "Proč skončil tvůj poslední vztah? Jaké máš sexuální fantazie?
Zbláznil se někdo v tvojí rodině?" Věci, které lidi vážně zajímají. Co se stalo?
Všichni byli spokojenější. Ti, co otázky pokládali,
byli spokojenější, protože se dočkali
relevantních odpovědí.

Ti, co na ně odpovídali,
byli spokojenější, protože komu by se během konverzace
chtělo přepisovat vlastní životopis? Pro mě je zajímavé, že v ekonomii
se dost soustředíme na rovnováhu. Například kdybychom se rozhodovali,
kde se sejít. Řekněme,
že se rozhodneme jít do restaurace. Musíme se shodnout na tom,
do které půjdeme. Máme jich spoustu na výběr.


Otázkou je, kterou si vybereme. Během běžné komunikace
si často volíme něco, co nikoho neurazí,
ale co zároveň nikoho nenadchne. Na internetové komunikaci
je zajímavé to, že tyto diskuze můžeme omezit. Některá témata můžeme zakázat, aby lidé nemohli
snižovat kvalitu diskuze. Myslím, že by to bylo
zajímavé i na večírcích nebo až si příště
pozvete přátele k sobě domů.

Jak eliminovat
špatné debaty z komunikace? To je první věc,
na kterou jsem chtěl poukázat. Druhou věcí je něco,
čemu v ekonomii říkáme analýza práce. Vezmete všechny lidské vlastnosti, výšku, váhu, vzdělání,
zkušenosti a tak dále, a porovnáte je s platy.
Pokusíte se zjistit, co lidem umožňuje
dosáhnout vyšších platů. Z této analýzy obvykle vyplývá, že ženám platíme
85 procent toho, co mužům, pokud mají stejné vlastnosti.

Jsem si jistý, že v Izraeli je to mnohem
lepší než ve Spojených státech. Stejnou analýzu jsme udělali
i u internetových seznamek. Ptali jsme se,
proč se někomu na seznamkách daří. Proč mu ostatní odpovídají na e-maily,
proč mu píšou a jak to,
že se jim v této komunikaci daří, souvisí s vlastnostmi
jako výška, váha a tak podobně.

Jelikož jsme zvažovali
všechny vlastnosti, mohli jsme jich srovnávat
hned několik najednou. Například se ukázalo,
že ženám u mužů velmi záleží na výšce. Já měřím 175 cm. Představte si, že chci být stejně přitažlivý
jako někdo, kdo měří 178 cm. Chci být stejně přitažlivý jako někdo,
kdo měří o tři centimetry víc. O kolik peněz víc bych si musel vydělávat,
abych se mu vyrovnal? Chcete si tipnout?

Chcete si tipnout? O 40 000 dolarů ročně. Je to celkem drahé. Možná se ptáte:
"Jsou ženy vážně tak povrchní?" Můžete si přijít s vlastní
odpovědí, ale je možné, že se v internetovém rozhraní
chováme víc povrchně. Proč? Protože ženy můžou muže
vyhledávat pomocí parametrů jako třeba výška. Když si nastavíte limit 175 cm,
nikdy neuvidíte nikoho menšího.

Ženám tedy u mužů
hodně záleží na výšce, ale rozhraní, které používáme,
to ještě víc zdůrazňuje. A na čem mužům záleží u žen? Mužům záleží na BMI,
na indexu tělesné hmotnosti. Líbí se jim ženy, jejichž BMI je zhruba 19,
což je mírná anorexie. Kolik si ženy musí vydělat, aby se dostaly o jeden bod BMI výš?

Mužům na tom nezáleží.
Nic, co vyděláte, to nevykompenzuje. Dále jsme zkoumali, co se stane, když se lidem o sobě snažíme
sdělit velmi povrchní informace. Většina profilů na internetových
seznamkách je dost obecná. Nejdou moc do detailů. Co se stane, když lidé vidí
tyto obecné, abstraktní popisy? Libí se jim ten člověk víc,
nebo míň? Co se stane,
když toho o tom člověku zjistíme víc?

Co se týče našich dobrých přátel,
čím lépe je známe, tím víc je máme rádi. Obecně se ale ukázalo, že čím víc někoho známe,
tím míň se nám líbí. Proč? Protože když na internetu
vidíme něčí popis, náš mozek si mezery v údajích
vyplní přehnaně optimisticky. Má rád sport.
Asi má rád stejné sporty jako já. Má rád humor.


Asi se mu líbí stejný humor jako mně. Má rád hudbu.
Asi má rád stejnou hudbu jako já. I když je to nepravděpodobné, všechny
mezery si vyplníme příliš optimisticky. A co se stane pak? Zajdeme si s tou osobou na kafe
a budeme zklamaní. Ženy mimochodem
bývají zklamané víc než muži. Neumí se při tom
poučit z vlastních chyb. Poslední věc,
kterou ještě chci zmínit... Já do internetových
seznamek vkládám velké naděje.

Chození s lidmi je složité. Najít někoho, s kým chcete strávit
zbytek života, je komplexní záležitost. Internetové seznamky vám s tím mají
pomoct. Kdysi jsme mívali yentu, která nám pomáhala přijít na to,
s kým bychom měli trávit čas. Pak ale yenty vymizely
a všichni si měli najít lásku sami, což není moc snadné.
Online seznamky nám s tím mají pomoct. Mají nahradit yenty
jako noví zprostředkovatelé na trhu. Vážně jsem doufal, že by tomuto velkému
společenskému problému pomohly a umožnily nám najít někoho, na kom by nám záleželo
a s kým bychom chtěli strávit zbytek života.

Ukázalo se ale, že na každých
šest hodin na internetové seznamce... Což není chození na rande.
Je to vyhledávání, čtení, hledání shod... ...připadá jedno rande. To není dobrá bilance. Je to,
jako byste jeli odsud do Eilatu a zpátky, jen abyste si dali jedno kafe s někým,
s kým to asi ani nevyjde. Bilance toho,
kolik času vynaložíme a kolik z toho dostaneme,
není moc příznivá.

Přemýšleli jsme,
jak tuto situaci zlepšit. Přemýšleli jsme, jestli se elektronické prostředí
nedá nějakým způsobem vylepšit. Položili jsme si otázku,
jak rande vypadá v reálném životě. Rande v reálném světě
nepřipomíná interview. Nesedíte spolu
ve velkém, prázdném sále, ve kterém jeden druhému
kladete otázky.

Ne. Obvykle spolu jdete něco dělat. Jdete ven a něco spolu zažijete. Napadlo nás, že je to možná proto,
že když spolu něco zažijete, lépe tu osobu poznáte. Vytvořili jsme si proto vlastní
verzi internetové seznamky. Vytvořili jsme verzi,
ve které všichni měli vlastního avatara. Mohli spolu dělat různé věci.
Mohli navštívit virtuální muzea, mohli poslouchat hudbu
a mohli se spolu různě bavit.

Nemohli sice mluvit o sobě, ale mohli
se bavit o světě a zamýšlet se nad ním. Následkem bylo to, že se v podstatě zdvojnásobila
šance, že spolu na rande půjdou znovu. Shrnul bych to takto. Internetové seznamky
jsou podle mě příkladem místa, kde jsme mívali trh,
který už není. V Indii mimochodem
udělali velmi zajímavou studii, ve které srovnávali
dohodnuté sňatky a sňatky z lásky.

Samozřejmě to nebylo náhodné.
Někteří se k sňatku rozhodli z lásky a jiným to bylo nakázáno. Srovnávali,
jak jsou tato manželství šťastná. Je zajímavé, že i když štěstí
sňatků z lásky začíná výš, postupem času vykazuje pokles. Oproti tomu dohodnuté sňatky vykazují
nárůst. Protínají se zhruba třetí rok. Myslím, že v západním světě
máme velký problém se štěstím. Seznamování se je
podle mě toho velkou součástí.

Zajímavé je,
že když vytváříme tyto trhy, můžeme se zamyslet nad tím,
jak vytvořit trhy, které by byly kompatibilní se způsobem,
jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Vy na internetové seznamce
vystavíte svůj profil a někdo další musí na základě
tohoto profilu hádat, kdo jste. Problémem je to,
že tyto profily byly navrženy tak, aby je snadno
zpracovaly počítače, ne lidé. Představte si
následující experiment.

Požádám vás, abyste jmenovali
dvacet přátel, které máte rádi, a dalších dvacet,
které až tak rádi nemáte. Pak těchto čtyřicet lidí požádám, aby si na seznamce
anonymně vyplnili profil bez fotky. Pak se vrátím k vám a požádám vás,
abyste je rozdělili do dvou skupin. Byli byste toho schopní?
Lidi toho schopní nejsou. Proč? Protože my lidi poznáváme na základě
zážitků, ne na základě informací. Když si dáte víno,
víte, jestli vám chutná, nebo ne.

Když vám ale detailně popíšu jeho kyselost
a tak dále, nijak vám to nepomůže. Podobáme se spíš vínu,
než fotoaparátům. Proto je podle mě
zajímavé zamyslet se, jak vytvořit trh
s internetovými seznamkami tak, aby byl kompatibilní se způsobem,
jakým lidé zpracovávají informace. Jak reprezentovat lidi tak, abyste věděli, jak chutnají,
když se budeme držet analogie s vínem. Jaký z nich budete
mít pocit ve skutečnosti, nejen abyste si přečetli
jejich životopis na internetu.

Jestli se nám to povede,
bude to skvělé. Děkuji.