Dan Ariely o podvádění

Dobré ráno. Chtěl bych
dnes mluvit o nepoctivosti. Chci, abyste se zamysleli nad skandály
jako Enron nebo finanční krize. Co je podle vás způsobilo? Několik podvodníků? Několik lidí,
kteří se rozhodli ve velké míře podvádět? Nebo to způsobila vysoce
rozšířená ochota takové věci přehlížet? Pokusím se vám vysvětlit náš náhled
na věc. Děláme jednoduché experimenty. Základní experiment vypadá takto. Kdybyste byli součástí experimentu,
dal bych vám list papíru s 20 příklady.

Kdybyste měli dost času,
byli byste schopní je všechny vyřešit. Rozdal bych vám je
a řekl bych: "Máte pět minut. Vyřešte jich co nejvíc.
Za každý příklad dostanete dolar." Snažili byste se
pracovat co nejrychleji. Po pěti minutách
bych řekl: "Stop. Přestaňte psát a spočítejte si,
kolik příkladů máte správně. Až je spočítáte, jděte na konec místnosti
a skartujte svůj papír s příklady.

Pak se vraťte a řekněte mi,
kolik příkladů jste měli správně." Lidi většinou řekli, že vyřešili
šest příkladů a dostali šest dolarů. Lidi, kteří se účastní
experimentů, ale neví, že jsme tu skartovačku upravili. Ta skartovačka zkartuje
jen okraje papíru. Hlavní část papíru
zůstává nedotčená. Můžu se podívat dovnitř a zjistit,
kolik příkladů lidi skutečně vyřešili. Co jsme zjistili?

Lidi většinou
vyřešili čtyři příklady, ale nahlásili jich šest. Toho experimentu se doposud
zúčastnilo 30 000 lidí. Z těchto 30 000 lidí
jich 12 podvádělo hodně. Stáli nás asi 120 dolarů. 18 000 lidí podvádělo trochu. Ti nás stáli 36 000. Je to dobré srovnání. Existují lidé, kteří podvádí hodně,
ale je jich velmi málo.

Pak existuje obrovské
množství lidí, co podvádí trochu, ale protože jich je tolik
a protože podvádí často, jejich činnost působí
mnohem větší finanční škody. Jak na takovou
nepoctivost nahlížíme? Je hodně faktorů, které ovlivňují, jak moc podvádíme, ale chci vám říct o dvou
mechanismech, které to mění. První vám popíšu pomocí vtipu.

Johnny
přinese domů poznámku od učitelky. Píše se tam, že Johnny
ukradl tužku žákovi z vedlejší lavice. Johnnyho otec zuří. Řekne: "Johnny, je mi neuvěřitelně trapně. Už nikdy nesmíš
svým spolužákům krást tužky. Máš na tři týdny zaracha.
Jen počkej, až přijde tvoje matka. Johnny, navíc moc dobře víš,
že když potřebuješ tužku, stačí říct. Stačí to jen zmínit,
stačí mi říct a já ti z práce
přinesu hromadu tužek."

Zábavné je to proto,
že všichni sdílíme názor, že to, že si z práce odneseme
tužku, lze snadno omluvit. Kdybychom ale vzali
10 centů z pokladny a koupili si za ně tužku,
byl by mezi tím velký rozdíl. Udělali jsme experiment. Byl to ten samý experiment
s příklady, ale měl dvě verze. První byla, že jste šli
za výzkumným pracovníkem a ten vám za x příkladů
dal x dolarů.

Ve druhé vám výzkumný
pracovník za x příkladů dal x žetonů. Zaplatili jsme lidem kusy plastu. Lidi si je vzali a o čtyři metry dál
si je vyměnili za dolary. Takže když se dívali do očí výzkumnému
pracovníkovi, nezískali podvodem peníze, ale něco, co si za peníze
vyměnili až posléze. Co se stalo?
Lidi podváděli dvakrát tolik. To je jeden z nejznepokojivějších
experimentů, které jsme kdy provedli. Protože když si myslíte,
že jakmile s penězi pracujete nepřímo, zproštuje vás to
morálních povinností, co se stane s opcemi na burze?

S hypotečními zástavními listy?
Zamyslete se nad takovými věcmi. Je možné, že v těch případech lidé uplatňují svou
vynikající schopnost chovat se nepoctivě a vzápětí
si své chování odůvodnit? To je první věc,
na kterou chci poukázat. Nepoctivost, o které mluvíme,
hodně souvisí s racionalizací.

Snadné odůvodnění
našeho chování zvyšuje nepoctivost. Když je obtížnější naše chování
odůvodnit, nepoctivost se snižuje. Tady je další příběh.
Řeknu vám jeho židovskou verzi. Jeden muž přijde za rabínem a řekne:
"Rabíne, to byste nevěřil. Někdo mi ze synagogy ukradl kolo." Rabín se zhrozí: "Někdo vám ukradl
kolo ze synagogy? Jak se to mohlo stát? Přijďte do synagogy příští týden
znovu a sedněte si do první řady. Až budeme
u desatera přikázání, otočte se
a podívejte se všem do očí.

Až budeme u "nepokradeš", ten, kdo se vám nebude moct
podívat do očí, je váš zloděj." Ten muž si další týden
sedne do první řady, otočí se a během desatera
přikázání všechny sleduje. Na konci bohoslužby
jde za rabínem. Řekne: "Rabíne, tomu byste nevěřil. Zabralo to. Jakmile jste se dostal
k "nesesmilníš"...

Vzpomněl jsem si,
kde jsem to kolo nechal." Jak to převedeme na experiment? Šli jsme na UCLA
a požádali jsme asi 500 studentů, aby se pokusili vyjmenovat
všech deset přikázání. Nikdo si je nevybavil všechny. Vymysleli si celou
řadu nových přikázání. Ale poté, co se snažili
vybavit si desatero přikázání, jsme jim zadali stejný úkol,
při kterém mohli podvádět.

Co se stalo?
Nikdo nepodváděl. Ne že by ti, kteří si vybavili
hodně přikázání, nepodváděli a naopak. Nepodváděl nikdo. To znamená,
že když lidi přimějete k tomu, aby přemýšleli
o pravidlech morálky, omezíte tím prostor, ve kterém můžou
ospravedlnit svoje chování. Podobný experiment
jsme dělali v jedné pojišťovně. Upravili jsme
podpisovou část formuláře.

Formulář obvykle nejdřív vyplníte
a pak se dole podepíšete. Když se lidi podepisují,
už jsou s podvody u konce. Ten formulář jsme upravili tak,
aby se podepisovali nahoře. Ukázalo se, že lidi
pak podvádějí mnohem míň. Když se zamyslíte
nad tímto druhem podvádění, nad menšími podvody,
které se dějí často, nad racionalizací a morálkou... Podle mě je klíčové o těch věcěch
přemýšlet jako o střetech zájmů.

Střety zájmů zná každý.
Jestli sledujete nějaký sport... Podle rozhovorů z dnešního
rána jde asi hlavně o fotbal. Představte si, že rozhodčí rozhodne
v neprospěch vašeho oblíbeného týmu. Budete si myslet, že je
zlomyslný, slepý a nevím co ještě. Jste schopní se na to dívat
jen z pohledu vašeho týmu. Ve sportu možná střety
zájmů špatné nejsou. Možná je to dobře.
Možná je díky tomu život zábavnější. Ale bankovnictví, lékařství...

Kolik střetů zájmů
chceme v takových odvětvích? Moc ne.
Myslím, že by bylo dobře, kdybychom se zamysleli
nad tím, jak omezit střety zájmů. Nemusí to být něco,
co u sebe nebo u ostatních vidíme. Řeknu vám ještě jeden příběh. Když přemýšlíte o podvádění, je otázka, proč by lidé mohli
přestat a jak by to fungovalo. Dělali jsme hodně experimentů, ve kterých jsme dali
lidem stovky příležitostí podvádět.

Zjistili jsme,
že lidé podvádějí jen trochu a v jistou chvíli hodně lidí
přepne a začne podvádět neustále. Říkáme tomu efekt "proč ne?" Když začnete neustále podvádět,
proč byste měli přestávat? Abychom se na to podívali,
napadlo nás něco jako zpověď. Jsou tu nějací katolíci? Pár.

Někteří
se hlásí míň, jiní víc. Nic proti vám, ale šli jsme
si promluvit se skutečnými katolíky. Jeli jsme do Itálie. Šli jsme za katolickým knězem
a zeptali jsme se: "Jak funguje zpověď?" Z ekonomického hlediska, když můžete požádat
o odpuštění a být zproštění hříchů, nepodváděli byste ještě víc? Nepodváděli byste
na cestě ke zpovědi? To by bylo ideální.

Další teorií je, že zpověď
je součástí rozboru nákladů a užitků. Když kradu,
nejenže můžu jít do vězení, ale také to musím někomu říct.
To zvýší náklady na podvádění. Ukázalo se,
že empiricky to nefunguje. Nebo je zpověď
jako desatero přikázání. Když přemýšlíte o morálce...
Ukázalo se, že je to součást vysvětlení. Když jdou lidi ke zpovědi,
mají ze sebe dobrý pocit. Na cestě domů se chovají mile, jsou ke své rodině milejší
než o pár dní později.

Nejvíc nás zaujala myšlenka, že zpověď může lidem
umožnit nový začátek. Udělali jsme experiment.
Lidi podváděli trochu, pak hodně. Po nějaké době jsme je požádali
o zpověď. Nebyla to náboženská zpověď. Sepsali špatné věci, které v poslední
době udělali a pak to skartovali. Pak jsme je požádali, aby požádali o odpuštění
boha, ve kterého věří.

Co se stalo?
Lidi podvádí málo, pak hodně a po zpovědi restartují svůj morální
kompas a začnou s čistým štítem. Později začnou zase podvádět,
ale aspoň na čas to funguje. Můžeme si z toho pár věcí odnést.
Zaprvé bychom mohli vzít v úvahu zpověď. Je to mechanismus, který zavedla církev.
Možná bychom ho měli zavést obecněji. Možná by naši politici
a bankéři měli mít příležitost k tomu, aby čas od času požádali
o odpuštění a začali s čistým štítem. Chci tuto přednášku zakončit dvěma
myšlenkami.

Zaprvé, až dnes půjdete domů, požádejte o odpuštění
předtím, než začnete zítřejší den. Budete mít lepší zítřek. Zadruhé... Naše chápání nepoctivosti se soustředí hlavně
na velké podvodníky, kteří podvádějí v rozboru nákladů
a užitků. Ti samozřejmě existují. Ale myslím, že je potřeba
rozumět lidským chybám. Jaká je šance,
že když budeme mít bankovní systém, ve kterém je nespočet střetů zájmů, a dáme tam nové
lidi, budou se chovat slušně?

Neskutečně malá. Musíme rozumět
tomu, jak se lidé staví k systémům, jaké slabiny v systému nesedí
naší psychice a schopnostem a jak takové
systémy navrhnout tak, aby se podobné
tragédie neopakovaly. Děkuji za pozornost. Překlad: qetu
www.videacesky.cz