Historie Internetu

Internet v roce 2009. posíláme e-maily,
telefonujeme přes internet a bavíme se o věcech,
které nás zajímají. I naše bankovnictví
se přesouvá na web. Ale co se nám dnes zdá
jako samozřejmost, byla pouze nejasná představa
před 50 lety. Abychom zjistili, jak jsme se dostali
takhle daleko, musíme zpět do roku 1957,
kdy to všechno začalo.

Před rokem 1957 počítače zpracovávaly
úlohy pouze jednu po druhé. Tomu se říká dávkové zpracování. To ovšem nebylo moc efektivní. Jak se počítače stávaly
pořád větší a větší, musely být uloženy ve speciálních
chladících místnostech. Ale tak už na nich programátoři
nemohli pracovat přímo. Odborníci byli přivoláni,
aby je připojili. Programování tehdy obnášelo
hodně manuální práce.

a nepřímé spojení k počítači vedlo k hodně chybám, ztrátám času a to
programátorům lezlo na nervy. Rok 1957 znamenal obrovský posun. Bylo instalováno dálkové ovládání, aby programátoři mohli pracovat
přímo na počítači. V ten samý čas se naskytla myšlenka
sdílení času. To byla první představa na
poli výpočetní techniky ohledně sdílení výkonu počítače
s více uživateli.

4. října 1957, během studené války byla první bezpilotní družice - Sputnik 1, vyslána Sovětským svazem
na oběžnou dráhu. To vyvolalo strach ze Sovětského
raketového náskoku. Aby Amerika upevnila svůj
technologický náskok, založila vláda "Agenturu pro výzkum
pokročilých obranných projektů" v únoru roku 1958. V té době byly vědomosti přenášeny
pouze lidmi.

Agentura plánovala vytvoření
obrovské počítačové sítě, aby zrychlila přenos informací a
zamezila duplikování již existujících výzkumů. Tato síť byla později známa
jako Arpanet. K tomu měly být spuštěny
3 další projekty, které sehrály důležitou roli
v dějinách internetu: Projekt vojenské sítě společnosti
RAND Corporation v Americe. Finanční síť národní fyzikální
laboratoře v Anglii.

A věděcká síť, Cyclades, ve Francii. Vědecké, vojenské a finanční
pojetí těchto projektů stálo u zrození dnešního Internetu. Začněme s Arpanetem, který je
z těchto sítí nejznámější. Jeho vývoj začal v roce 1966. Univerzity byly velmi opatrné,
co se týče sdílení jejich počítačů. Proto byly menší počítače připojeny
k sálovým univerzitním počítačům. Tento počítač zvaný
Interface Message Processor, se staral o funkčnost celé sítě, zatímco sálový počítač
měl na starosti pouze vykonávání programů a správu dat.

K tomu všemu ještě IMP sloužil
jako ovládání sálového počítače. Jelikož pouze IMP počítače
byly mezi sebou propojeny, dostali název IMP-subnet. Pro vzájemné spojení mezi počítači, programátoři vyvinuli protokol
Network Control Protocol.

Později byl NCP nahrazen
mnohem efektivnějším Transmission Control Protocol. Typická vlastnost TCP je
ověřování přenosu dat. Nyní se přesuneme do Anglie. Jelikož NPL síť byla navržena
na komerční bázi, očekávalo se mnoho uživatelů
a přenosů dat. Aby se zamezilo přetížení linek, odesílané soubory byly rozděleny
na menší pakety.

které se zase pospojovaly u příjemce. zrodila se "komutace paketů". Roku 1962 americké špionážní letouny odhalily rakety středního a
dlouhého doletu na Kubě, které byly schopny doletět
až do Spojených států. Tohle ještě zvýšilo obavy
z atomového konfliktu. V té době měl informační systém
vybudovanou centralizovanou síť. Aby nedošlo k selhání během útoku, musela být vybudována
decentralizovaná síť, která kdyby přišla o některý z uzlů,
byla pořád v provozu.

Komunikace se ještě pořád
prováděla pomocí rádiových vln, to by způsobilo problémy
během atomového útoku. Ionosféra by byla zasažena a dlouhé
rádiové vlny by už nefungovaly. Proto by se musely použít vlny přímé,
které však nemají takový dosah. Lepším řešením byl model
rozprostřené sítě. Takhle by se pokryla velká plocha
a rušení by bylo minimální.

Další milník přišel s vývojem
francouzské sítě "Cyclades". Jelikož Cyclades měla mnohem menší
rozpočet než Arpanet a proto méně uzlů, soustředila se hlavně na komunikaci
s ostatními sítěmi. Takhle se zrodil termín "inter-net". Navíc, Cyclades zašel mnohem dál
než ARPA nebo NPL. Během komunikace mezi
odesílatelem a příjemcem počítače už nemusely zasahovat, ale pouze sloužit jako přepravní uzly.

Protokol pro Cyclades fungoval na všech
přístrojích, které používaly fyzickou vrstvu, která byla zavedena do hardwaru, a poskytovala tak přímé spojení
s příjemcem. Tzv. end-to-end struktura. Inspirováni síti Cyclades a poháněni
nekompatibilitou mezi ostatními sítěmi, jejich spojení nabývalo všude
na důležitosti. Telefonní společnosti vyvinuly protokol
X.25, který umožnil komunikaci přes jejich servery - za základní
měsíční poplatek, samozřejmě.

Protocol TCP společnosti DARPA
spojoval počítače přes brány. A mezinárodní organizace
pro normalizaci vytvořila referenční model OSI. Vylepšení OSI byl pokus o normalizaci
sítě od jejích koncových bodů a rozdělit kanálové divize
do oddělených vrstev. Nakonec se TCP protokol přizpůsobil
požadavkům referenčního modelu OSI a dal vzniknout protokolu TCP/IP Standard, který garantoval
kompatibilitu mezi sítěmi.

a konečně všechny propojil
a vzniknul tak Internet. 28. února roku 1990 byl hardware
ARPANETU odstaven, ale Internet... ... zůstal a fungoval dál. Překlad: hlaváč
www.videacesky.cz