Historie Internetu

Internet v roce 2009. posíláme e-maily, telefonujeme přes internet a bavíme se o věcech, které nás zajímají. I naše bankovnictví se přesouvá na web. Ale co se nám dnes zdá jako samozřejmost, byla pouze nejasná představa před 50 lety. Abychom zjistili, jak jsme se dostali takhle daleko, musíme zpět do roku 1957, kdy to všechno začalo.

Před rokem 1957 počítače zpracovávaly úlohy pouze jednu po druhé. Tomu se říká dávkové zpracování. To ovšem nebylo moc efektivní. Jak se počítače stávaly pořád větší a větší, musely být uloženy ve speciálních chladících místnostech. Ale tak už na nich programátoři nemohli pracovat přímo. Odborníci byli přivoláni, aby je připojili. Programování tehdy obnášelo hodně manuální práce.

a nepřímé spojení k počítači vedlo k hodně chybám, ztrátám času a to programátorům lezlo na nervy. Rok 1957 znamenal obrovský posun. Bylo instalováno dálkové ovládání, aby programátoři mohli pracovat přímo na počítači. V ten samý čas se naskytla myšlenka sdílení času. To byla první představa na poli výpočetní techniky ohledně sdílení výkonu počítače s více uživateli.

4. října 1957, během studené války byla první bezpilotní družice - Sputnik 1, vyslána Sovětským svazem na oběžnou dráhu. To vyvolalo strach ze Sovětského raketového náskoku. Aby Amerika upevnila svůj technologický náskok, založila vláda "Agenturu pro výzkum pokročilých obranných projektů" v únoru roku 1958. V té době byly vědomosti přenášeny pouze lidmi.

Agentura plánovala vytvoření obrovské počítačové sítě, aby zrychlila přenos informací a zamezila duplikování již existujících výzkumů. Tato síť byla později známa jako Arpanet. K tomu měly být spuštěny 3 další projekty, které sehrály důležitou roli v dějinách internetu: Projekt vojenské sítě společnosti RAND Corporation v Americe. Finanční síť národní fyzikální laboratoře v Anglii.

A věděcká síť, Cyclades, ve Francii. Vědecké, vojenské a finanční pojetí těchto projektů stálo u zrození dnešního Internetu. Začněme s Arpanetem, který je z těchto sítí nejznámější. Jeho vývoj začal v roce 1966. Univerzity byly velmi opatrné, co se týče sdílení jejich počítačů. Proto byly menší počítače připojeny k sálovým univerzitním počítačům. Tento počítač zvaný Interface Message Processor, se staral o funkčnost celé sítě, zatímco sálový počítač měl na starosti pouze vykonávání programů a správu dat.

K tomu všemu ještě IMP sloužil jako ovládání sálového počítače. Jelikož pouze IMP počítače byly mezi sebou propojeny, dostali název IMP-subnet. Pro vzájemné spojení mezi počítači, programátoři vyvinuli protokol Network Control Protocol.

Později byl NCP nahrazen mnohem efektivnějším Transmission Control Protocol. Typická vlastnost TCP je ověřování přenosu dat. Nyní se přesuneme do Anglie. Jelikož NPL síť byla navržena na komerční bázi, očekávalo se mnoho uživatelů a přenosů dat. Aby se zamezilo přetížení linek, odesílané soubory byly rozděleny na menší pakety.

které se zase pospojovaly u příjemce. zrodila se "komutace paketů". Roku 1962 americké špionážní letouny odhalily rakety středního a dlouhého doletu na Kubě, které byly schopny doletět až do Spojených států. Tohle ještě zvýšilo obavy z atomového konfliktu. V té době měl informační systém vybudovanou centralizovanou síť. Aby nedošlo k selhání během útoku, musela být vybudována decentralizovaná síť, která kdyby přišla o některý z uzlů, byla pořád v provozu.

Komunikace se ještě pořád prováděla pomocí rádiových vln, to by způsobilo problémy během atomového útoku. Ionosféra by byla zasažena a dlouhé rádiové vlny by už nefungovaly. Proto by se musely použít vlny přímé, které však nemají takový dosah. Lepším řešením byl model rozprostřené sítě. Takhle by se pokryla velká plocha a rušení by bylo minimální.

Další milník přišel s vývojem francouzské sítě "Cyclades". Jelikož Cyclades měla mnohem menší rozpočet než Arpanet a proto méně uzlů, soustředila se hlavně na komunikaci s ostatními sítěmi. Takhle se zrodil termín "inter-net". Navíc, Cyclades zašel mnohem dál než ARPA nebo NPL. Během komunikace mezi odesílatelem a příjemcem počítače už nemusely zasahovat, ale pouze sloužit jako přepravní uzly.

Protokol pro Cyclades fungoval na všech přístrojích, které používaly fyzickou vrstvu, která byla zavedena do hardwaru, a poskytovala tak přímé spojení s příjemcem. Tzv. end-to-end struktura. Inspirováni síti Cyclades a poháněni nekompatibilitou mezi ostatními sítěmi, jejich spojení nabývalo všude na důležitosti. Telefonní společnosti vyvinuly protokol X.25, který umožnil komunikaci přes jejich servery - za základní měsíční poplatek, samozřejmě.

Protocol TCP společnosti DARPA spojoval počítače přes brány. A mezinárodní organizace pro normalizaci vytvořila referenční model OSI. Vylepšení OSI byl pokus o normalizaci sítě od jejích koncových bodů a rozdělit kanálové divize do oddělených vrstev. Nakonec se TCP protokol přizpůsobil požadavkům referenčního modelu OSI a dal vzniknout protokolu TCP/IP Standard, který garantoval kompatibilitu mezi sítěmi.

a konečně všechny propojil a vzniknul tak Internet. 28. února roku 1990 byl hardware ARPANETU odstaven, ale Internet... ... zůstal a fungoval dál. Překlad: hlaváč www.videacesky.cz