Jak se zrodily pixely
Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo vlastně stojí za základním stavebním kamenem informačního věku? Odpověď najdete v následujícím videu.
Přepis titulků
Náš příběh začíná v roce 2000.
Alespoň jeho vize. Představy
o budoucnosti z minulosti. Většina z nich se kupodivu vyplnila.
Takto si například představovali Skype. Něco tu ale chybí. Vidíte?
Jistě, je to budoucnost. Celé je to ale takové mechanické.
Celé je to ze dřeva, mosazi a drátů. Před sto lety
jsme si představovali, že jediný muž jednou dokáže
celý orchestr ovládat nohama. Ani v těch nejdivočejších
snech jsme si ale nedokázali představit, že se všechny tyto nástroje
vejdou do něčeho takového.
Někdy v nedávné minulosti jsme v myšlení udělali obrovský mentální skok do světa, kde jsou papíry pixely a film nikdy nevybledne, kde můžete van Gogha padělat pouhým stisknutím dvou tlačítek. Je komplexní a rychle se žene kupředu. Věřili byste ale, že celý spočívá na nesmírně prosté myšlence? Na myšlence, která je ve své jednoduchosti tak elegantní, že pohání informační věk.
Sakra. - Dovolali jste se na meziměstské hovory. - Okamžik, prosím. V dobách před informačním věkem přestavovaly velký problém informace samotné. Kdykoliv jste chtěli poslat zprávu z jednoho místa na druhé, něco se jí připletlo do cesty. Původní signál pokaždé narušil nějaký šum. Každý signál doprovázel šum.
Chci, abyste všichni poslouchali, jak budu telefonovat. Co se s tím dá dělat? Tehdy se dal jen zesílit signál. Tím se ale samozřejmě zesílil i šum. Nikdo z vás asi pořádně nerozuměl tomu, co jsem říkal. Problémem bylo, že jsme se na informace dívali špatně. Byli jsme posedlí tím, co zpráva znamenala. Renoir a účtenka?
Je to něco úplně jiného. Nedá se na ně dívat stejně. Nebo snad ano? Podobně jako u mnoha dalších průlomů přišla odpověď z nečekaného směru. Od vynikajícího matematika s nadáním pro blackjack. Seznamte se s Claudem Shannonem, nejdůležitějším člověkem, o kterém jste asi nikdy neslyšeli. Zahrajeme si hru. Zapamatujte si tuto kartu. Máte ji? Na matematicích je skvělé, že jim záleží v podstatě jen na číslech. Přesně tak tento problém viděl Claude Shannon.
Viděl informace jako čísla. Která karta je ta vaše? Kdo ví? Vy ale víte, že kdybyste si jednu kartu měli vybrat náhodně, měli byste šanci 1:52, že to bude vaše karta. Pro Clauda Shannona byla jakákoliv zpráva jen kartou na hracím stole. Pravděpodobnost. Jedna z celé řady možností. Ať už jste se snažili poslat milostný dopis nebo náhodnou řadu písmen, bylo mu to jedno.
Pro něj to byly jen pravděpodobnosti. Já vím, že je to abstraktní myšlenka. Zkusíme si ji zjednodušit. Udělal to tak i Shannon. Řekl: "Kdyby byla informace pravděpodobnost, jaká pravděpodobnost by byla nejjednodušší? Co je ta nejjednodušší odpověď na jakoukoliv otázku?" Panna nebo orel. Ano nebo ne. Zapnout nebo vypnout. Jednička nebo nula. Uvědomil si, že můžete vzít cokoliv, slova, hudbu, obrazy, a když to rozložíte na dostatečně malé části, můžete každé z nich položit jednoduchou otázku.
Ano nebo ne. Shannon své myšlenky vydal v roce 1948. Ve stejnou dobu, ve stejné budově, dokončovala skupina inženýrů práci na něčem takovém. Na malinkatém stroji odpovídajícím ano nebo ne. Když je odpověď kladná, spínač je zapnutý.
Když ne, je vypnutý. Jeden tranzistor může odpovědět na jednu otázku. Například: Bude tento čtverec černý nebo bílý? Odpovědí může být jen jednička nebo nula. Jedna binární číslice neboli jeden bit informace. Když to uděláte víckrát, dostanete obrázek. Dva tranzistory u každého pixelu můžou odpovědět na čtyři otázky, čímž vytvoří čtyři možné barvy. Tři tranzistory odpoví na osm otázek, čímž vytvoří osm bitů informací.
Čtyři tranzistory odpoví na 16 otázek, pět tranzistorů na 32 otázek a tak dále. Šumu nás to nezbaví. Když ale informace pošleme po menších částech, sníží se tím pravděpodobnost chyby. Ať už je digitální svět jakkoliv komplexní, nezapomínejte, že je celý postaven na tomto prostém, pevném základě. Proto funguje tak dobře. Claude Shannon odpověděl na otázku, na kterou se nikdo ani neptal, a navždy tím změnil svět. Napadá mě jen jeden další člověk, který to dokázal.
Měl ale rád své soukromí a jen málokdy poskytoval rozhovory, ledaže to bylo o jeho vášni k hrám a hračkám. Krutou ironií je, že muže, který umožnil informační věk, připravil o poslední roky života Alzheimer. Zemřel v roce 2001. Překlad: qetu www.videacesky.cz
Někdy v nedávné minulosti jsme v myšlení udělali obrovský mentální skok do světa, kde jsou papíry pixely a film nikdy nevybledne, kde můžete van Gogha padělat pouhým stisknutím dvou tlačítek. Je komplexní a rychle se žene kupředu. Věřili byste ale, že celý spočívá na nesmírně prosté myšlence? Na myšlence, která je ve své jednoduchosti tak elegantní, že pohání informační věk.
Sakra. - Dovolali jste se na meziměstské hovory. - Okamžik, prosím. V dobách před informačním věkem přestavovaly velký problém informace samotné. Kdykoliv jste chtěli poslat zprávu z jednoho místa na druhé, něco se jí připletlo do cesty. Původní signál pokaždé narušil nějaký šum. Každý signál doprovázel šum.
Chci, abyste všichni poslouchali, jak budu telefonovat. Co se s tím dá dělat? Tehdy se dal jen zesílit signál. Tím se ale samozřejmě zesílil i šum. Nikdo z vás asi pořádně nerozuměl tomu, co jsem říkal. Problémem bylo, že jsme se na informace dívali špatně. Byli jsme posedlí tím, co zpráva znamenala. Renoir a účtenka?
Je to něco úplně jiného. Nedá se na ně dívat stejně. Nebo snad ano? Podobně jako u mnoha dalších průlomů přišla odpověď z nečekaného směru. Od vynikajícího matematika s nadáním pro blackjack. Seznamte se s Claudem Shannonem, nejdůležitějším člověkem, o kterém jste asi nikdy neslyšeli. Zahrajeme si hru. Zapamatujte si tuto kartu. Máte ji? Na matematicích je skvělé, že jim záleží v podstatě jen na číslech. Přesně tak tento problém viděl Claude Shannon.
Viděl informace jako čísla. Která karta je ta vaše? Kdo ví? Vy ale víte, že kdybyste si jednu kartu měli vybrat náhodně, měli byste šanci 1:52, že to bude vaše karta. Pro Clauda Shannona byla jakákoliv zpráva jen kartou na hracím stole. Pravděpodobnost. Jedna z celé řady možností. Ať už jste se snažili poslat milostný dopis nebo náhodnou řadu písmen, bylo mu to jedno.
Pro něj to byly jen pravděpodobnosti. Já vím, že je to abstraktní myšlenka. Zkusíme si ji zjednodušit. Udělal to tak i Shannon. Řekl: "Kdyby byla informace pravděpodobnost, jaká pravděpodobnost by byla nejjednodušší? Co je ta nejjednodušší odpověď na jakoukoliv otázku?" Panna nebo orel. Ano nebo ne. Zapnout nebo vypnout. Jednička nebo nula. Uvědomil si, že můžete vzít cokoliv, slova, hudbu, obrazy, a když to rozložíte na dostatečně malé části, můžete každé z nich položit jednoduchou otázku.
Ano nebo ne. Shannon své myšlenky vydal v roce 1948. Ve stejnou dobu, ve stejné budově, dokončovala skupina inženýrů práci na něčem takovém. Na malinkatém stroji odpovídajícím ano nebo ne. Když je odpověď kladná, spínač je zapnutý.
Když ne, je vypnutý. Jeden tranzistor může odpovědět na jednu otázku. Například: Bude tento čtverec černý nebo bílý? Odpovědí může být jen jednička nebo nula. Jedna binární číslice neboli jeden bit informace. Když to uděláte víckrát, dostanete obrázek. Dva tranzistory u každého pixelu můžou odpovědět na čtyři otázky, čímž vytvoří čtyři možné barvy. Tři tranzistory odpoví na osm otázek, čímž vytvoří osm bitů informací.
Čtyři tranzistory odpoví na 16 otázek, pět tranzistorů na 32 otázek a tak dále. Šumu nás to nezbaví. Když ale informace pošleme po menších částech, sníží se tím pravděpodobnost chyby. Ať už je digitální svět jakkoliv komplexní, nezapomínejte, že je celý postaven na tomto prostém, pevném základě. Proto funguje tak dobře. Claude Shannon odpověděl na otázku, na kterou se nikdo ani neptal, a navždy tím změnil svět. Napadá mě jen jeden další člověk, který to dokázal.
Měl ale rád své soukromí a jen málokdy poskytoval rozhovory, ledaže to bylo o jeho vášni k hrám a hračkám. Krutou ironií je, že muže, který umožnil informační věk, připravil o poslední roky života Alzheimer. Zemřel v roce 2001. Překlad: qetu www.videacesky.cz
Komentáře (0)