Jak se zrodily pixely

Náš příběh začíná v roce 2000.
Alespoň jeho vize. Představy
o budoucnosti z minulosti. Většina z nich se kupodivu vyplnila.
Takto si například představovali Skype. Něco tu ale chybí. Vidíte?
Jistě, je to budoucnost. Celé je to ale takové mechanické.
Celé je to ze dřeva, mosazi a drátů. Před sto lety
jsme si představovali, že jediný muž jednou dokáže
celý orchestr ovládat nohama. Ani v těch nejdivočejších
snech jsme si ale nedokázali představit, že se všechny tyto nástroje
vejdou do něčeho takového.

Někdy v nedávné minulosti jsme v myšlení
udělali obrovský mentální skok do světa, kde jsou papíry pixely
a film nikdy nevybledne, kde můžete van Gogha
padělat pouhým stisknutím dvou tlačítek. Je komplexní
a rychle se žene kupředu. Věřili byste ale, že celý spočívá
na nesmírně prosté myšlence? Na myšlence, která je
ve své jednoduchosti tak elegantní, že pohání informační věk.

Sakra. - Dovolali jste se na meziměstské hovory.
- Okamžik, prosím. V dobách před informačním věkem přestavovaly velký problém
informace samotné. Kdykoliv jste chtěli poslat
zprávu z jednoho místa na druhé, něco se jí připletlo do cesty. Původní signál
pokaždé narušil nějaký šum. Každý signál doprovázel šum.

Chci, abyste všichni poslouchali,
jak budu telefonovat. Co se s tím dá dělat? Tehdy se dal jen zesílit signál. Tím se ale samozřejmě
zesílil i šum. Nikdo z vás asi pořádně
nerozuměl tomu, co jsem říkal. Problémem bylo,
že jsme se na informace dívali špatně. Byli jsme posedlí tím,
co zpráva znamenala. Renoir a účtenka?


Je to něco úplně jiného. Nedá se na ně dívat
stejně. Nebo snad ano? Podobně jako u mnoha dalších
průlomů přišla odpověď z nečekaného směru. Od vynikajícího
matematika s nadáním pro blackjack. Seznamte se s Claudem Shannonem, nejdůležitějším člověkem,
o kterém jste asi nikdy neslyšeli. Zahrajeme si hru.
Zapamatujte si tuto kartu. Máte ji? Na matematicích je skvělé,
že jim záleží v podstatě jen na číslech. Přesně tak tento problém
viděl Claude Shannon.

Viděl informace jako čísla. Která karta je ta vaše?
Kdo ví? Vy ale víte, že kdybyste si jednu
kartu měli vybrat náhodně, měli byste šanci 1:52,
že to bude vaše karta. Pro Clauda Shannona byla jakákoliv
zpráva jen kartou na hracím stole. Pravděpodobnost.
Jedna z celé řady možností. Ať už jste se snažili poslat
milostný dopis nebo náhodnou řadu písmen, bylo mu to jedno.


Pro něj to byly jen pravděpodobnosti. Já vím,
že je to abstraktní myšlenka. Zkusíme si ji zjednodušit.
Udělal to tak i Shannon. Řekl: "Kdyby byla
informace pravděpodobnost, jaká pravděpodobnost
by byla nejjednodušší? Co je ta nejjednodušší
odpověď na jakoukoliv otázku?" Panna nebo orel.
Ano nebo ne. Zapnout nebo vypnout. Jednička nebo nula. Uvědomil si, že můžete vzít cokoliv,
slova, hudbu, obrazy, a když to rozložíte
na dostatečně malé části, můžete každé z nich
položit jednoduchou otázku.

Ano nebo ne. Shannon své myšlenky
vydal v roce 1948. Ve stejnou dobu,
ve stejné budově, dokončovala skupina inženýrů
práci na něčem takovém. Na malinkatém stroji
odpovídajícím ano nebo ne. Když je odpověď kladná,
spínač je zapnutý.

Když ne, je vypnutý. Jeden tranzistor
může odpovědět na jednu otázku. Například:
Bude tento čtverec černý nebo bílý? Odpovědí může být
jen jednička nebo nula. Jedna binární číslice
neboli jeden bit informace. Když to uděláte víckrát,
dostanete obrázek. Dva tranzistory u každého pixelu
můžou odpovědět na čtyři otázky, čímž vytvoří čtyři možné barvy.
Tři tranzistory odpoví na osm otázek, čímž vytvoří osm bitů informací.


Čtyři tranzistory odpoví na 16 otázek, pět tranzistorů na 32 otázek a tak dále. Šumu nás to nezbaví. Když ale informace
pošleme po menších částech, sníží se tím
pravděpodobnost chyby. Ať už je digitální
svět jakkoliv komplexní, nezapomínejte, že je celý postaven
na tomto prostém, pevném základě. Proto funguje tak dobře.
Claude Shannon odpověděl na otázku, na kterou se nikdo ani neptal,
a navždy tím změnil svět. Napadá mě jen jeden
další člověk, který to dokázal.

Měl ale rád své soukromí
a jen málokdy poskytoval rozhovory, ledaže to bylo
o jeho vášni k hrám a hračkám. Krutou ironií je, že muže,
který umožnil informační věk, připravil o poslední
roky života Alzheimer. Zemřel v roce 2001. Překlad: qetu
www.videacesky.cz