Vyprávěj můj příběh: První dojem

Do studia jsme pozvali několik lidí,
kteří se navzájem neznali... abychom zjistili, jaký obrázek si uděláme
o někom, koho nevidíme. VYPRÁVĚJ MŮJ PŘÍBĚH - Řekni mi o sobě něco.
- Přistěhoval jsem se, abych učil sociologii. Pracuju jako recepční ve fitku. - Jsi vdaná?
- Díkybohu už nejsem. - Máš děti?
- Ne. Co ty? Mám čtyři dospělé děti,
jedno je adoptované.

Jsem svobodný
a nikdy jsem nebyl ženatý. - Jací se ti líbí muži?
- Vysocí běloši. Jaký je tvůj typ? Chodila jsem jen s muzikanty,
což jsou sobci a věčně bez peněz. Ráda chodím do kina, bavím se s kamarády
a se svým přítelem. Co baví tebe? Fotím, jezdím na halo boardu,
na kole a tak různě. Jak váš partner vypadá? Akello, myslím, že ti je kolem třiceti. Myslím si, že nemáš tetování.


Jsi podle mě Afroameričan. Margaret, bude ti tak pětatřicet... Myslím, že Margaret je Hispánka,
má na sobě pěkné kalhoty a halenku. Bude ti tak 26, máš na sobě nejspíš
modré legíny a moderní kozačky. Delší hnědé vlasy kousek pod ramena
a s pěšinkou na straně. Je nejspíš Hispánka,
možná ze Salvadoru. Myslím, že Lucy bude kolem třiceti.
Je drobná. Řekla bych, že je běloška,
ale bez pih a nosí balerínky. A myslím, že má tetování,
protože se jí líbí muzikanti.

Váš partner ve skutečnosti vypadá takto... No páni! Ahoj!
Tak to jo... - Úplně jiný, než jsem myslela.
- Ty taky. Ale vlasy jsem trefil! - To teda. - A máš kozačky.
- Koukám, že máš tetování. - Kolik ti je? - 23.
- Mně bylo před pár dny 46. - 46?! Teda!
- Ale vyjadřuješ se hrozně dospěle. - Ahoj. Jsi krásná.
- Ty taky. - Hezké tetování.

- Děkuju.
- Ne podle představ. - U mě to samé. - Ale trefila jsem tvou postavu.
- A já zas halenku. - Takže sis myslela, že jsem černoch.
- To jsem si myslela. Máš takový chraplavý hlas,
ale zároveň mladistvý. Připadalo mi, že s tebou bude legrace. Takže černoši jsou chraplaví,
mladiství a zábavní. - Proč sis myslela, že mám tetování?
- Kvůli té hudbě. - Ale ty sis myslela, že nejsem černoška.
- Protože jsi řekla, že máš ráda bělochy. To tě spletlo, jo?

Osobně nemám ráda,
když mají lidé hned předsudky. - Především na základě vzhledu.
- Podle toho mě soudí hodně. - Mě taky. Cítím se provinile,
protože se tím často nechám ovlivnit. Od pohledu si o člověku hned něco myslím. Jenže když si ten předsudek nevytvoříš,
ostatní tě budou mít za naivku nebo za člověka, co se snaží
nevidět rozdíly v barvě kůže. Jenže všichni je vidíme.
Záleží jen na nás, jak je budeme vnímat. Lidé si myslí, že jsem ignorant, že pařím
a beru drogy, ale nic z toho není pravda. Kvůli barvě mojí pleti většinu lidí
jako první napadne něco negativního.

Je to jako rychlé občerstvení,
v krátké chvíli toho zjistit co nejvíc. Vzhled je to první, co nám může napovědět,
a tak se podle toho pak chováme. Povězte nám svůj příběh.
Co si lidé myslí o vás? Překlad: hAnko
www.videacesky.cz